1989/2009 Formování svobody

Interview s Marcelem Araujo, ředitelem „Estação Pinacoteca do Estado de São Paulo“ a vedoucím muzejního projektu „Memorial da Resistência São Paulo“.

Dvacáté výročí pádu zdi v Německu a slavnost k přejmenování „Památníku odporu“ v Estação Pinacoteca do Estado de São Paulo, prvního a jediného památníku opozice vojenské diktatury v Brazílii, poskytlo příležitost k výměně názorů odborníků na téma různých koncepcí památníků v obou zemích.

Ulrike Prinz: Co Vás vedlo k přejmenování památníku a co si od toho slibujete?

Marcelo Araujo: Přejmenování požadovali bývalí političtí vězni, kteří nechtěli přijmout název „Památník svobody“ pro místo, na kterém bylo spácháno tolik ukrutností: tady bylo vlastně skoro všechno – kromě svobody. Kromě toho šlo především o místo odporu, takže štáb spolupracovníků souhlasil s tímto návrhem. Proto došlo k přejmenování.

Památník zpracovává tři důležitá témata: kontrolu, útlak a odpor - a sice nejen pod vládou autoritativních režimů, nýbrž i v dobách demokracie. Snažíme se v těchto otázkách udělat jasno systematickou pedagogickou prací a přispět tak k výchově uvědomělého a kritického občana. Je důležité přemýšlet o naší době; o tom, jak se můžeme spolupodílet na tom, aby byla respektována základní lidská práva, a jak přispívají takové hodnoty, jako úcta k jinak smýšlejícím, výkon demokracie a praxe solidarity, k tomu, aby se zvěrstva páchaná autoritativními režimy nemohla opakovat.

V prostorách Estação Pinacoteca byly za Vargasovy éry (1930–1954) a během vojenské diktatury (1964–1985) umístěny vězeňské cely. Tato skutečnost propůjčuje tomuto místu silný, ne pouze symbolický náboj, a umožňuje návštěvníkovi minulost poznávat bezprostředně. Pomůže tato bezprostřednost, přítomnost minulého, udržovat kolektivní paměť při životě?

Jsem toho názoru, že ano, a proto je také zvlášť důležité zachovat taková místa plná vzpomínek. Všimli jsme si několikrát, že na jedné straně ti, kteří bojovali a dále bojují, se cítí utvrzeni ve svých hodnotách; na druhé straně historie nabývá konkrétnější (uchopitelnější) podoby pro mladší a také pro ty, kteří již tak mladí nejsou a tuto dobu sami nezažili nebo kteří bezprostředně netrpěli následky především vojenské diktatury.

„Pouze pravda nás činí svobodnými“, říká Joachim Gauck, bývalý zmocněnec pro dokumenty Stasi v Německu. Byl by k tomu nutný volný přístup k tajným archivům; tyto archivy jsou ale v Brazílii stále pod zámkem. Jak konkrétně se vyvíjí Vaše muzejní činnost ve vztahu k rekonstrukci minulosti a k stále ještě neskončenému hledání pravdy a spravedlnosti?

Pracujeme s dokumenty a předměty z archivu Úřadu pro politický a sociální pořádek spolkové země São Paulo (Deops/SP) spadající do péče Veřejného archivu spolkové země São Paulo, se kterým památník spolupracuje. Tyto podklady tvořily základ stálé výstavy ve výkladní skříni referenčního centra a zvláštních výstav. Pedagogická služba památníku používá rovněž tyto materiály pro vedení školních tříd nebo spontánně vytvořených skupin a vytvořila didaktický materiál, který slouží jako základ pro zpracování tohoto tématu ve vyučování. Tyto didaktické pomůcky vycházejí z četby dokumentů, které se zabývají výše uvedenými pojmy. Všechny tyto akce přispívají k vytvoření vědomí nutnosti zpřístupnit veškeré archivy v plném rozsahu, aby pravda vyšla na denní světlo a spravedlnosti bylo učiněno zadost. To ukázaly zápisy do knihy návštěv, komentáře ve vyhodnocovacích dotaznících i naše rozhovory s návštěvníky.

Jaké novější přístupy uměleckého zpracování minulosti se objevují v Brazílii?

Myslím, že nejdůležitější příspěvky přicházejí z vizuálního umění, z filmové oblasti, divadla a především z literatury. Jde o intenzivní snahy ze strany badatelů a lidí pronásledovaných vojenským režimem, mezi nimiž je mnoho bývalých politických vězňů. A památník organizuje různé akce, které využívají všech uvedených prostředků, např. scénické čtení, promítání filmů, představení knih a semináře, vždy s následnou diskusí. V této souvislosti musím vyzvednout partnerství s pracovní skupinou k zachování politické paměti při Fórum Permanente bývalých politických vězňů a pronásledovaných spolkové země São Paulo, která s námi spolupracuje od samého začátku, kdy byl památník zřízen.