CLIL v Německu

Dvojjazyčná výuka zeměpisu má na Lužickosrbském gymnáziu v Budyšíně už tradici. „Witajće k nam! – Herzlich Willkommen" /„Vítejte u nás!“ v lužické srbštině a němčině/. Každého, kdo vjede do saského města Budyšín, vítají cedule s dvojjazyčnými názvy ulic. Ve stejnojmenném okrese žije totiž vedle Němců také přibližně 40.000 Lužických Srbů – potomků západoslovanských kmenů Milčanů a Lužičanů, kteří v 6. století osídlili území dnešní Horní a Dolní Lužice.

Dvojjazyčnost je důležitou součástí kulturního a politického života regionu – a na Lužickosrbském gymnáziu v Budyšíně (lužickosrbsky Budyšin, německy Bautzen) se na to mladá generace připravuje.

Toto zařízení existuje od roku 1947 – nejprve jako lužickosrbská střední škola, později jako rozšířená střední škola, než se z ní v roce 1992 stalo Lužickosrbské gymnázium. Pod stejnou střechou sídlí od té doby také základní a střední škola. To zaručuje jednak kontinuálnost dvojjazyčného zaměření, jednak to, že noví žáci mohou kdykoli začít.

Učení v dvouhodinových blocích

Od stropu vstupní haly visí pestrá písmena. Desetiletý Jonas vybíhá schody do čtvrtého poschodí čerstvě renovované školní budovy a cestou přes školní batoh hlasitě pozdraví učitelku zeměpisu Gabrielu Jandrewskou: „Dobry dźeń!- guten Tag!“ Když učitelka o chvilku později dorazí do třídy s horou lužickosrbsko-německých slovníků, sedí už Jonas dávno na svém místě a prohlíží si velkou mapu Německa, která stojí vepředu ve třídě. Den začíná pro páťáky dvojjazyčného Lužickosrbského gymnázia v 9:15 hodin dvouhodinovou výukou zeměpisu. Naposledy mluvili o hamburském přístavu, dnes se bude mluvit o dopravních komunikacích. Až potud nejde o nic neobvyklého a vše probíhá podobně jako na kterémkoli jiném gymnáziu v Německu, jen s tím rozdílem, že vedle Gabriely Jendrewské teď stojí ještě Eva Maria Elle, rovněž učitelka zeměpisu, a že hamburský přístav sice leží na Labi (německy Elbe), ale stejně tak i na řece Łobjo – tak se totiž řeka Labe jmenuje v lužické srbštině.

Školu navštěvuje 360 žáků a pro dobrou polovinu z nich je mateřštinou lužická srbština. Chodí do tříd, kde se většina předmětů vyučuje v jejich rodném jazyce. Avšak žáci jako Jonas, kteří se lužickou srbštinu učí jako cizí nebo druhý jazyk, jsou v paralelních třídách pozvolna připravováni na to, aby na druhém stupni ovládali už lužickou srbštinu plynule slovem i písmem. Stejně jako rodilí mluvčí a žáci, kteří už navštěvovali dvojjazyčnou základní školu, má i Jonas tři hodiny zeměpisu týdně. Vedle německých odborných pojmů se zde totiž děti učí příslušné pojmy i v lužické srbštině a procvičují správnou výslovnost a způsob psaní. Rodilí mluvčí zase využívají vyučovací dobu, kterou mají k dispozici navíc, k procvičení německého jazyka. „V rámci podpůrné výuky máme zajištěnou hodinu navíc. V 7. třídě je pak hodina navíc poskytována z výuky lužické srbštiny. Proto také úzce spolupracujeme s vlastními učiteli lužické srbštiny,“ vysvětluje Eva Maria Elle.

Zaměření na individuální jazykovou úroveň

Na Lužickosrbském gymnáziu mají žáci dvě až čtyři vyučovací hodiny lužické srbštiny týdně – jedni se ji učí jako mateřštinu, druzí jako cizí jazyk. Zato mají méně hodin druhého cizího jazyka než na jiných saských gymnáziích. Navzdory tomu zůstává pro žáky jedna hodina navíc. Ve vyšších třídách se v lužickosrbských jazykových modulech vyučuje také biologie, dějepis a hudební výchova. „To se řídí podle jazykové úrovně žáků a podle toho, kteří učitelé jako rodilí mluvčí jsou k dispozici,“ vysvětluje Eva Maria Elle.

Pro ni je tento výukový model podstatně efektivnější než tradiční výuka cizího jazyka: „Výuka vychází ze zájmů dětí. Děti se učí hravou formou a zároveň si osvojují odborné výrazivo z nejrůznějších oblastí. Vzhledem k tomu, že se učí v podstatě neustále, dokáží brzy mluvit volně a plynule.“ Stückgut, Massengut, Binnenmeer... (kusové zboží, hromadný náklad, vnitřní moře...) – zcela vědomě se v dvojjazyčné odborné výuce zavádějí i německé odborné pojmy. Příprava na dvojjazyčnou výuku byla prý zpočátku podstatně náročnější než na výuku vedenou výhradně v němčině, ale námaha se zúročila: „Dnes jsme sehraný tým, každý může do výuky vnést své silné stránky,“ říká Eva Maria Elle. Pro ni samotnou není na rozdíl od její kolegyně Gabriely Jendrewské lužická srbština mateřským jazykem, ale mluví jím perfektně, což je k výuce podle jejích slov ideální: „K potížím s učením u žáků tak můžeme přistupovat z různých úhlů pohledu,“ říká Eva Maria Elle.

Naprogramování rychlého pokroku

Na otázky, které učitelky kladou při vyučování v obou jazycích následně po sobě, odpovídá zatím většina dětí německy. To se však rychle změní. Cílem totiž je, aby výuka plynule přešla na lužickou srbštinu: „Mnohdy nás samotné překvapí, jak rychlé pokroky žáci dělají,“ říká Gabriela Jendrewski a rozdává žákům dvojjazyčné pracovní listy. Mezitím Eva Maria Elle ještě jednou pomalu opakuje zadání úkolu. Ve třídě panuje soustředěný klid, při kterém žáci v malých skupinkách vyhledávají ve svých atlasech německé dopravní trasy a následně hledají v lužickosrbsko-německém slovníku lužickosrbské názvy měst, která jsou důležitými dopravními uzly. Jonas a jeho soused v lavici Philipp horlivě listují v knihách. A proč se vlastně učí lužickosrbsky? „Protože v našem kraji je to důležité a protože se mi líbí učit se nový jazyk,“ říká Philipp.

Při společné přípravě používají obě učitelky většinou německé výukové materiály z nakladatelství, u grafik připojují lužickosrbský překlad a celé textové pasáže formulují v lužické srbštině: „K procvičení výslovnosti,“ říká Eva Maria Elle. „Žáci s většími předchozími znalostmi tak mohou předčítat textové pasáže a pomáhat ostatním procvičovat výslovnost,“ vysvětluje Eva Maria Elle každodenní úsilí o spojení různých jazykových úrovní, které jsou v páté třídě ještě obvyklé, do společné výuky. Vedle toho mohou učitelky využívat německé odborné knihy, které byly přeloženy do lužické srbštiny – např. zeměpisnou knihu Terra, vydanou nakladatelstvím Klett: „Žáci pak pracují s oběma verzemi. Nejprve si osvojí vědomosti při práci s německou verzí a potom si týž text přečtou ještě jednou v lužickosrbském překladu,“ vysvětluje učitelka a pak tleskne rukama: „Po kterých cestách se převáží zboží z hamburského přístavu do Mnichova?“ Ve třídě panuje soustředěné ticho a žáci sledují ukazovátko své učitelky na mapě.

Učební schopnosti a motivace jsou rozhodující

Považuje se Jonasova spolužačka Laura za obzvlášť nadanou? Jedenáctiletá dívka zavrtí hlavou: „Někdy je to hodně těžké učit se pořád nová slovíčka. Ale člověk se do toho prostě nějak dostane.“ Zástupce ředitelky gymnázia René Jatzwauk to vidí podobně. Přestože Lužickosrbské gymnázium může navštěvovat v podstatě každý žák, který získá doporučení ke studiu na gymnáziu, jsou důležitými předpoklady k úspěšnému zvládnutí učiva v dvojjazyčných třídách také motivace a schopnost učit se: „Děti, které jsou zvídavé a nevnímají domácí úkoly jako zátěž, nemívají obvykle žádné problémy,“ říká zástupce René Jatzwauk.

Jen zřídkakdy René Jatzwauk musí rozptylovat pochybnosti rodičů, kteří nemluví lužickosrbsky a obávají se, že ve škole, ve které mnoho dětí pochází z lužickosrbského prostředí, by mohlo být jejich dítě přetěžováno. Návštěva tohoto gymnázia se mezi německými žáky těší naopak rostoucí oblibě: „Pro většinu rodičů je to vědomé rozhodnutí poskytnout dětem trochu více z jejich regionu a dát jim možnost, aby už odmala trénovaly schopnost učit se nový jazyk. Jakmile totiž proniknou do systému, jakým takové učení funguje, dokáží se mnohem snadněji naučit i další jazyky.“

Osobní cíle motivují

Proč se však mají učit právě jazyk národnostní menšiny? René Jatzwauk nemusí dlouze přemýšlet. „Výhody dvojjazyčnosti v dobách globalizace a rozšiřování Evropské unie směrem na východ jsou nasnadě. Lužický Srb rozumí bez větších problémů česky a polsky, ale také jazykům bývalé Jugoslávie,“ vysvětluje. A tak bývají absolventi lužickosrbských gymnázií v Budyšíně a Chotěbuzi přijímáni ke studiu například na Karlovu univerzitu v Praze, pokud složí tamní požadovanou zkoušku z češtiny. Na maturitním vysvědčení je zvláště pro tento účel uvedeno hodnocení studijních výsledků v lužickosrbském jazyce.

Na lužickosrbských gymnáziích tvoří osvojování cizích jazyků důležitou součást učení. Vedle angličtiny, která se učí už od třetí třídy základní školy, mají žáci možnost vybrat si v šesté třídě mezi češtinou, ruštinou a francouzštinou a v osmé třídě si pak mohou zvolit i latinu. Dodatečnou nabídku školy s celodenní péčí pak završuje polština a španělština v pracovních skupinách. Školní gong zazněl přesně. Jonas si uklízí slovníček do batohu. Dnes se toho hodně naučil, má totiž velký cíl: „Až pojedu s rodiči na letní prázdniny do Česka, chtěl bych všemu rozumět.“