Tvůrči rezidence

HISTORIE A VÝZNAM

Umělci a umělkyně a kulturní pracovníci a pracovnice v historii vždycky cestovali do dálek za prací a inspirací. Kulturní mobilita tedy není současným fenoménem, ale konstantou, kterou každá společnost zažívá rozdílně.

Svět se stává vesnicí: Nové komunity a nová veřejnost

Už v raném novověku mívaly například šlechtické dvory ve zvyku vysílat své umělce na zkušenou do ciziny a finančně podporovaly jejich cesty, aby se vkus společnosti u dvora udržoval stále na mezinárodní výši (viz Glauser 2009, str. 14). Určitý posun zažila tato tendence v moderně, kdy se umělci a umělkyně emancipovali jako svobodní a nezávislí tvůrci a kdy se začal rozvíjet trh s uměním. Tím se jim otevíraly možnosti výměny zkušeností i mimo privilegované kruhy. Umělci a intelektuálové si v reformních hnutích a avantgardách od poloviny 19. století hledali různá alternativní společenství, alternativní veřejnost a svobodný prostor. Zatímco ve městech se umělecké domy rozvíjely v pracoviště a bydliště uměleckých komunit, v odloučených venkovských a přírodních lokalitách vznikaly umělecké kolonie, do kterých se umělci a umělkyně stahovali za prací a životem. Vznikala mezinárodně respektovaná a hojně navštěvovaná centra, jakési „světové vesnice“, které přitahovaly i umělce a umělkyně ze zahraničí. Umělecké kolonie a umělecké domy byly jakýmsi předstupněm současných ateliérových domů a rezidenčních programů pro umělce.

Některé rezidenční domy v zahraničí, které byly zřízeny už na začátku 20. století pro umělce a umělkyně z německého jazykového prostoru, existují dodnes – například Villa Romana ve Florencii nebo Villa Massimo v Římě, které patří k nejrenomovanějším kulturním institucím německého státu.

Ve 20. a 21. století zažívají rezidenční programy velký rozmach – zejména ve fázích společenských přeměn, spojených se změnami v umělecké praxi. Dnes rozšířené označení „artist in residence“ pro hostující umělce a umělkyně v rezidenčních domech a programy mobility mají mimochodem svůj původ v 60. letech 20. století v New Yorku. Tam dostali umělci a umělkyně zvláštní povolení k používání loftů k bydlení a práci. Museli pouze na takový objekt umístit na veřejně viditelném místě informační ceduli s nápisem „Artist in Residence“ (A.I.R.) (viz Glauser 2009, str. 15). Ve Spolkové republice Německo vznikaly v 60. a 70. letech kromě uměleckých domů a programů, v rámci kterých byli umělci vysíláni do zahraničí, také rezidenční programy, iniciované jak ze strany státu, tak i ze strany samotných umělců.

Bývalá Německá demokratická republika a bývalé Československo se zaměřovaly především na pracovní a rekreační pobyty pro domácí umělce a umělkyně. Oficiální „společnosti přátelství mezi národy“ a umělecké agentury přidělovaly také studijní cesty do zahraničí. Státní kulturní politika sice nepočítala s iniciativami alternativních uměleckých komunit, ale přesto ojediněle vznikaly alternativní platformy, které existovaly paralelně s oficiálními strukturami, a spolu s nimi se rozvíjely také mezinárodní subkulturní vztahy.
Po politickém převratu přišla nová vlna zakládání mezinárodních uměleckých domů. K tomuto účelu byly zrekonstruovány a využívány především neobývané venkovské statky a šlechtická sídla. V posledních letech k nim stále častěji přibývají bývalé průmyslové areály a továrny, které jsou přeměňovány na mezinárodní rezidence pro umělce a umělkyně. V poslední době také kulturní politika, obce a instituce objevují model rezidenčních programů pro umělce a čerpají tím ze zkušeností nezávislé umělecké a kulturní scény, která je odedávna experimentálním prostředím a motorem pro nové vývojové tendence a praktiky. Právě procesně orientovaná „DIY“ mentalita alternativní scény (tedy „udělej si sám“), která je nezřídka založena na pochybných strukturách, umožňuje nepostradatelné alternativy pro podporu a mobilitu nových generací umělců a umělkyň.

Zatímco v Německu existují státní zařízení pro mezinárodní výměnu umělců a umělkyň, v České republice jsou možnosti podpory pro rezidenční projekty méně rozmanité, což se odráží i v možnostech poskytování stipendií. České ministerstvo kultury podporuje i mezinárodní aktivity umělců a umělkyň, ale pro pokračování a rozvoj rezidenčních projektů mají velký význam také celosvětové sítě kooperujících institucí a zahraničních kulturních institutů, jako je Goethe-Institut.

DOMY A PROGRAMY

60. a 70. léta 20. století:
Nové rezidenční domy a programy

Ve Spolkové republice Německo vznikl v 60. letech 20. století první státní výměnný program – Berlínský umělecký program Německé akademické výměnné služby (DAAD), který od roku 1978 disponuje také výstavním prostorem pro stipendisty (daadgalerie). Dnes je program DAAD jedním z nejstarších a nejrenomovanějších rezidenčních programů pro umělce v Německu. Ročně je v rámci tohoto programu pozváno do Berlína na pracovní stipendium 15 až 20 mezinárodně uznávaných umělců a umělkyň, spisovatelů a spisovatelek, hudebních skladatelů a skladatelek a filmařů a filmařek. V roce 2015 zde byl mimo jiné hostem český umělec Jiří Kovanda. Něco podobného dnes v České republice zatím není. DAAD organizuje také programy, v rámci kterých jsou do celého světa vysíláni umělci a umělkyně, kulturní pracovníci a pracovnice a vědci a vědkyně žijící a tvořící v Německu.
V Západním Berlíně byl v roce 1974 založen umělecký dům Bethanien (Künstlerhaus Bethanien) se svým mezinárodním ateliérovým programem. Dnes zde v rámci rezidenčního programu hostuje ročně přes 20 mladých umělců a umělkyň ze zahraničí, kteří bývají zváni především prostřednictvím partnerských institucí.
Künstlerhaus Bethanien prezentuje práci svých stipendistů prostřednictvím výstav, otevřených studií a publikací – od roku 1994 také prostřednictvím vlastního odborného časopisu pro umění a kritiku, který nese název Be Magazin.
Už krátce předtím, v roce 1971, byly založeny Künstlerhäuser Worpswede. Tyto umělecké domy se nacházejí v areálu stejnojmenné historické umělecké kolonie, na starém selském statku v legendární oblasti Teufelsmoor u Brém. V průběhu několika desetiletí byli v rámci zdejšího rezidenčního programu zváni k pobytu soudobí umělci a umělkyně z celého světa a vznikl zde zprostředkující program s workshopy, sympozii a rozhovory. Momentálně je podpora mezinárodních stipendií zastavena a prostory jsou k dispozici mezinárodním projektům. Pozornost je dnes zaměřena také na projektovou spolupráci s uměleckými vysokými školami, univerzitami a institucemi v tuzemsku i zahraničí, což ostatně odpovídá i aktuálnímu trendu rezidenčních programů pro umělce.

Německá demokratická republika a Československo rovněž provozovaly výměnu umělců a umělkyň. Společnosti přátelství mezi národy pěstovaly bilaterální vztahy a zprostředkovávaly umělcům a umělkyním studijní cesty do zahraničí. Vedle kulturních domů a klubů provozovaly pracovní a rekreační zařízení pro umělce a umělkyně, literáty a literátky, divadelníky a divadelnice a filmaře a filmařky. Příklady lze nalézt v braniborském Wiepersdorfu nebo v Ahrenshoopu, bývalé umělecké kolonii u Baltského moře. Oba domy jsou od převratu provozovány jako mezinárodní rezidenční domy.

90. léta 20. století:
Nová vlna zakládání uměleckých domů a
rozšířené spektrum pro umění, výzkum a praxi

V souvislosti s politickým převratem se uskutečnily směrodatné změny i v oblasti umění a kultury. Také budování projektů v rámci rezidenčních programů pro umělce rozhodujícím způsobem spoluutvářelo mezinárodní napojení lokálních scén. Zejména stará šlechtická sídla a neobývané selské usedlosti se staly oblíbenými místy pro zřizování uměleckých domů. Tento vývoj reprezentuje v Německu například Künstlerhaus Schloss Plüschow v Meklenbursku-Předním Pomořansku (od roku 1990), Akademie Schloss Solitude nedaleko Stuttgartu (od roku 1990) nebo Künstlerhaus Schloss Balmoral ve městě Bad Ems v Porýní-Falci (od roku 1995). V České republice byl k podobnému účelu využíván zámek Třebešice v okrese Kutná Hora (2003-2010). Akademie Schloss Solitude realizuje jeden z nejúspěšnějších rezidenčních programů pro umělce v Německu a se svými 45 ateliéry ubytovává ve dvouletých turnusech 40 až 70 umělců a umělkyň, vědců a vědkyň a zkušených osobností z různých oborů. Vedle lidí z oblasti výtvarného umění, nových médií, literatury, hudby/zvuku, divadla, designu a dokonce i šachu jsou zváni také lidé z oblasti kulturního managementu, hospodářství, práva a sociálních věd. Aktuálně k nim přibyla oblast webového designu a digitální žurnalistiky.
V 90. letech 20. století byla znovu oživena idea umělecké kolonie. Jako příklad její realizace mohou sloužit takzvané „umělecké vesnice“ Künstlerdorf Schöppingen nedaleko Münsteru nebo Künstlerdorf Ahrenshoop u Baltského moře v Meklenbursku, kde se nachází Künstlerhaus Lukas. V České republice vznikla umělecká kolonie Milkwood, která dnes sídlí v Českém Krumlově. V malém českém městě Tábor provozuje umělecké a kulturní centrum CESTA (Cultural Exchange Station) vlastní rezidenční program pro umělce. Mezinárodní umělecké domy procházejí nepřetržitým procesem obnovy a specializace. Stále více se otevírají novým mediálním a interdisciplinárním přístupům a experimentálním zprostředkujícím praktikám a zapojují aktéry z jiných profesionálních oblastí. Zároveň získávají na významu rezidenční programy vztahující se ke konkrétním projektům a krátkodobé pracovní pobyty a pobyty zaměřené na rešeršní činnost, které tvoří nedílnou součást programu mnoha výstavních center, sítí a festivalů.

V Německu například mezinárodní ateliérový program ACC Galerie Weimar, vzniklý v roce 1995 z iniciativy města Výmaru, sází na roční témata pro své výstavní projekty. Edith-Russ-Haus für Medienkunst v dolnosaském Oldenburgu uděluje od roku 2000 pracovní stipendia mezinárodním mediálním umělcům a umělkyním. Nezávislá společnost Werkleitz Gesellschaft, sídlící ve městě Halle an der Saale, nabízí stipendia a finanční podporu na projekty filmovým dokumentaristům, mediálním umělcům a video umělcům. Podporu projektům poskytuje také berlínský festival transmediale, který je zaměřen na umění a digitální kulturu. Ve spolupráci s Archivem Viléma Flussera při Universität der Künste v Berlíně nabízí tento festival každoročně stipendia na umělecké výzkumné projekty zaměřené na „transmediální a transdiciplinární situace“, jejichž nápady bývají inspirací i pro festivalová témata.

V České republice obohacují uměleckou scénu od 90. let nezávislé platformy CIANT a Tranzitdisplay zvaním mezinárodních umělců a umělkyň a vědců a vědkyň. CIANT je důležitá platforma pro audiovizuální a digitální umění a technologie, zatímco Tranzitdisplay se věnuje kritickému diskurzu o postsocialistické situaci a o mezinárodních vývojových tendencích v umění a ve společnosti. Pobyty v českém hlavním městě, zaměřené na konkrétní projekt, nabízí od roku 2006 komunikační prostor Školská 28, který se orientuje především na experimentální hudbu, umění a performanci. Nadace a Centrum pro současné umění Praha (Foundation and Center for Contemporary Arts – F&CCA) se věnuje dokumentování české umělecké scény a provozuje nejen progresivní Galerii Jelení, ale od roku 1993 také mezinárodní výměnu umělců a umělkyň, aby se zvýšila prezence lokální scény v zahraničí. Nadace je kromě toho zakládajícím členem Res Artis, mezinárodní sítě uměleckých domů a rezidenčních programů pro umělce.

Trendy roku 2000:
Rozvoj měst, utváření komunit a diskurz

Důležitým motivem pro budování rezidenčních domů je revitalizace bývalých průmyslových areálů. V roce 2001 vzniklo v Praze umělecké centrum MeetFactory, které se stalo největším mezinárodním a nezávislým uměleckým domem v České republice. Po záplavách v roce 2002, kdy vltavská voda zničila původní budovu v Holešovicích, se našlo nové stanoviště v bývalé sklárně, přímo u kolejiště Smíchovského nádraží. Tam v roce 2007 dokázala MeetFactory obnovit své aktivity jakožto centrum současného umění s galeriemi, divadelními společnostmi a klubem. V rámci rezidenčního programu centra MeetFactory přijížděli do Prahy doposud především výtvarníci a výtvarnice nejrůznějšího původu. V posledních letech k nim přibyli také hudebníci a hudebnice, divadelníci a divadelnice, filmaři a filmařky, ale také kurátoři a kurátorky, umělečtí kritikové a kritičky a kulturní manažeři a manažerky. Ročně je zváno přes 30 stipendistů a stipendistek. Některé z 15 studií obývají pravidelně i místní umělkyně a umělci. Hosté rezidenčního programu jsou zahrnuti do výstavního programu galerií resp. do aktuálního programu akcí a do zprostředkujícího programu centra Meetactory, kde je jejich práce prezentována v otevřených studiích.

V bývalé tovární hale strojírenského podniku ČKD v pražském Karlíně probíhá dnes mezinárodní rezidenční a výměnný program Karlín Studios Centra pro současné umění FUTURA se 17 ateliéry a galeriemi. V newyorském Brooklynu provozují Karlín Studios rezidenční studio pro české umělce a umělkyně.
V Berlínské čtvrti Moabit, v areálu starého nákladového nádraží, bylo v roce 2012 otevřeno ZK/U - Zentrum für Kunst und Urbanistik (Centrum pro umění a urbanistiku) se 13 ateliérovými byty a výstavními prostory, ale také komunální kuchyní a zahradou. Podnět k jeho založení jako kulturního centra čtvrti Moabit vzešel od umělecké skupiny KUNSTrePUBLIK, která své vlastní zaměření povýšila na program – a tím je umění ve veřejném prostoru. V minulých letech pobývalo a pracovalo v tomto centru na základě veřejného konkurzu 40 až 50 umělců a umělkyň.

Uměleckou scénu také stále více obohacují časově omezené formy spolupráce a výměnné projekty.
Například berlínský komunikační prostor Autocenter inicioval program Gallery Residency, v rámci kterého představila Galerie SVIT v roce 2014 a 2015 umělce a umělkyně z České republiky.
V tradici plenérů a sochařských sympozií se dnes na mnoha místech konají letní školy, workshopy a sympozia jako zvláštní forma kulturní výměny. Stále častěji hledají také akademie a umělecké vysoké školy možnosti zřízení míst pro hostující profesory v rámci mezinárodní výměny. Například pražská Akademie výtvarných umění (AVU) zve od roku 2007 zahraniční výtvarníky a výtvarnice a kurátory a kurátorky jako hostující pedagogy na semestrální pobyt do Studia Šaloun. Z Německa zde v poslední době hostovali výtvarník Simon Wachsmuth a kurátorka Ruth Noack.
Na podporu komunitní práce, výměny a diskurzu a cíleně také na podporu mladé generace umělců zřídila berlínská Akademie der Künste v roce 2009 takzvanou „mladou akademii“ – Junge Akademie – a navázala tím na aktuální vývojové tendence v rezidenčních programech pro umělce. Členové akademie, jejichž pozvání k hostování na akademii je výrazem uznání jejich díla a snahou o reprezentativní zastoupení německé umělecké scény, udělují doporučení pro 12 až 13 stipendií na Junge Akademie v Berlíně. V roce 2014 tu byl mimo jiné hostem český umělec Dominik Lang. Podobně to v Německu funguje od roku 2012 také na Akademie der Künste der Welt v Kolíně nad Rýnem. Jako platformu pro výměnu a produkci hledá tato instituce postkoloniální diskurz a organizuje také rezidenční program pro současné umělce a umělkyně, teoretiky a teoretičky a kurátory a kurátorky z mimoevropských zemí. V posledních letech objevují také obce formát rezidenčních programů pro umělce jako nedílnou součást své podpory kultury. V České republice vznikl například v rámci projektu Plzeň – evropské hlavní město kultury 2015 mezinárodní umělecký rezidenční program OPEN A.i.R Plzeň. Tento program je svým konceptem srovnatelný s programem K.A.I.R. ve slovenských Košicích, které byly „evropským hlavním městem kultury“ v roce 2013.

Mnoho uměleckých iniciativ utváří dynamiku nezávislé scény. Je tu nová generace „do it yourself“ s rezidenčními programy pro umělce, často také ve formě dočasných projektů.
V České republice ji reprezentuje Jatka Project v Českém Krumlově, který od roku 2004 zve umělce a umělkyně a kurátory a kurátorky. V Brně funguje iniciativa 4AM Fórum pro architekturu a média, která v nepravidelných časových odstupech přivádí do Brna na rezidenční pobyty zahraniční umělce a umělkyně, kteří se pak jako hosté účastní konkrétních projektů. Pražská Galerie Ferdinanda Baumanna, která se zaměřuje na současné umění, performance, architekturu a design, pořádá rezidenční program, v rámci kterého připravují výtvarníci a výtvarnice přímo v daném místě koncepty výstav.

LITERATURA: Re-Tooling Residencies. A Closer Look at the Mobility of Art Professionals, vyd.: Anna Ptak, CCA Ujazdowski Castle 2011: http://www.re-tooling-residencies.org/media/upload/img/ReToolingResidencies_INT.pdf

ON-AiR: Reflecting on the mobility of artists in Europe, vyd.: TransArtists 2012:
http://www.transartists.org/sites/default/files/attachments/ON-AIR_Publication_2012_full.pdf http://www.transartists.org/sites/default/files/attachments/On-AiR_Manual_Workshops.pdf

Andrea Glauser: Verordnete Entgrenzung. Kulturpolitik, Artist-in-Residence-Programme und die Praxis der Kunst, Bielefeld 2009.

Peter J. Schneemann: Das Atelier in der Fremde, in: Topos Atelier: Werkstatt und Wissensform, (Hamburger Forschungen zur Kunstgeschichte, 7), vyd.: Michael Diers a Monika Wagner, Berlín 2010, str. 175-189.

Joaquín Barriendos Rodríguez: Global Art and the Politics of Mobility: (Trans)Cultural Shifts in the International Contemporary Art-System, in: Thamyris/Intersecting: Place, Sex and Race, Art and Visibility in Migratory Culture. Conflict, Resistance, and Agency, vyd.: Mieke Bal a Miguel Á. Hernández-Navarro, str. 313-334.

Wolfgang Ruppert: Zur Sozial- und Kulturgeschichte der kreativen Individualität in der kulturellen Moderne im 19. und frühen 20. Jahrhundert, Frankfurt nad Mohanem 1998.

Martin Warnke: Hofkünstler. Zur Vorgeschichte des modernen Künstlers, Ostfildern 1991.

Wolfgang Welsch: Transculturality - the Puzzling Form of Cultures Today, in: Space of Culture: City, Nation, World, vyd.: Mike Featherstone, Scott Lash, Londýn 1999, str. 194-213.

Homi K. Bhabha: Die Verortung der Kultur (překlad: Michael Schiffmann a Jürgen Freudl), Tübingen 2000.

Claire Doherty: Situation (Documents of Contemporary Art), Londýn 2009. Umělecké tvůrčí rezidence jsou místa mezinárodních setkání umělců. Nabízejí rezidentům prostor pro tvorbu a prostředkují kontakty mezi zdejšími uměleckými kruhy a uměleckými a kulturními tvůrci z celého světa. V globalizované společnosti a kultuře nabývají takové domy
a rezidenční programy stále větší význam nejen v Německu a Česku.

Na těchto stránkách získáte přehled o domech umělců a tvůrčích rezidencích v České republice a v Německu, dozvíte se víc
o programu Artists in Residence Goethe-Institutu Prag, o našich partnerech i pražském Mezinárodním centru současného umění MeetFactory.