Foto: © Design+Help

Idealismus k tomu patří

Foto: © Isabelle Daniel

Co vede lidi k práci v neziskovém sektoru

Foto: © Isabelle Daniel
Claudia Bick (vpravo) je spoluzakladatelka neziskového obchůdku „berlin for berlin“. Foto: © Isabelle Daniel

Někteří mladí lidé studují ekonomicky zaměřený studijní program, aniž by si přáli v budoucnu vydělávat hodně peněz. Absolventka ekonomie zakládá společnost fungující na neziskovém principu. Jsou to všechno jen dobrodinci? V čem fenomén neziskových aktivit spočívá?

K mnoha oborům, které lze studovat na berlínské Vysoké škole ekonomiky a práva (Hochschule für Wirtschaft und Recht, HWR), patří také specifický magisterský obor „Non-Profit-Management und Public Governance“ (Management neziskového sektoru a veřejná správa), krátce MANGO. Čím se tento obor liší od běžného ekonomického studia? Především studenty, kteří se jej rozhodnou studovat.

„Obsah studia managementu pro neziskovky a veřejnou správu se běžnému studiu podnikové ekonomiky podobá víc, než by leckdo čekal. Zdá se mi ale, že studenti mívají úplně jinou motivaci. Většina z nich přichází na univerzitu už se zkušenostmi z neziskového sektoru nebo dobrovolnických aktivit a studují s cílem dělat něco 'prospěšného'. Každopádně v tom bývá pokaždé i trocha idealismu,“ říká profesor ekonomie Robert Knappe.

I v neziskovém sektoru se vydělávají slušné peníze

Berlínská Vysoká škola ekonomiky a práva tento studijní obor nabízí ve spolupráci s Vysokou školou techniky a ekonomiky (HTW) a není to jediná vysoká škola, na které lze management neziskového sektoru studovat. Přesto se sem každý rok hlásí daleko více zájemců, než kolik mohou přijmout. Není to samozřejmě jen o idealismu mladých lidí. „V posledních letech se toto odvětví velmi masivně zprofesionalizovalo,“ vysvětluje profesor Knappe. Jedním z důkazů tohoto vývoje je mimo jiné i vznik tohoto studijního oboru v roce 2009. „A nesmíme zapomenout na jednu důležitou věc. V oblasti veřejné správy, kterou rovněž zařazujeme do neziskového sektoru, existuje i celá řada lukrativních manažerských pozic.“

Jen málo studentů chce ale po ukončení studia skončit ve veřejné správě, říká Carsten Wulff, který je zástupcem studentů tohoto studijního oboru. „Většina z nás má velmi konkrétní plány do budoucna, což souvisí také s tím, že hodně studentů chce pracovat tam, kde se už nyní dlouhodobě angažují - tedy třeba v organizacích jako Lékaři bez hranic nebo v kulturní sféře.“

Zatímco v Německu je výraz „neziskový sektor“ vnímán stále ještě jako módní záležitost, v řadě zemí už delší dobu funguje jako svébytný trh. Platí to především pro anglosaské země. Když Claudia Bick v roce 1992 absolvovala studium podnikové ekonomiky s diplomovou prací o neziskovém sektoru, byla považována za exota. Přesto se i ona zpočátku profesně vydala cestou klasické ekonomie. Pracovala v USA a Velké Británii a právě v těchto zemích se začala setkávat v praxi s koncepty, o kterých psala ve své diplomové práci. „Princip neziskovosti mě vždycky fascinoval,“ říká Claudia Bick.

Neziskový vedlejšák

V listopadu 2013 se jí splnil sen. S podporou dvou dalších kolegyň založila neziskový obchůdek berlin for berlin v berlínské čtvrti Mitte. Je založen na neuvěřitelně jednoduchém a pozoruhodném principu. Majitelka obchodu nakupuje – především regionální – produkty, přičemž výrobci jí je poskytují za nižší cenu, než za jakou je obvykle prodávají. Rozdíl mezi prodejní cenou a zvýhodněnou nákupní cenou pak putuje jako příspěvek jedné ze tří berlínských organizací, které s obchodem spolupracují. O tom, jaké organizaci podpora půjde, rozhodují sami zákazníci. Mohou nahlédnout do pokladničky s dary nebo získat bližší informace o jednotlivých organizacích, což jim usnadňuje rozhodování o tom, kam peníze poslat. „Spolupracujeme jen s takovými organizacemi, jejichž práci dobře známe a za jejichž serióznost se můžeme zaručit,“ zdůrazňuje Claudia Bick.

Ona i její kolegyně provozují obchod jako dobrovolnice bez nároku na zisk, jako aktivitu vedle svých normálních zaměstnání, kterými financují svá živobytí. „Když se chcete v Německu pustit do takového byznysu, tak si pro něj nejdříve musíte vytvořit prostor,“ říká Bick. Motivaci jí ale neustále dodávají zákazníci a partneři, s nimiž spolupracuje. Například zlatnice, která pro berlin for berlin vytvořila limitovanou kolekci řetízků, nebo výtvarnice, která tvoří výhradně pro náš obchod. Claudia Bick si myslí, že takové nasazení je reakcí na neziskový princip obchodu. „Z toho času, který do naší práce investujeme, se nám neuvěřitelně moc vrací zpátky, protože lidem se náš koncept líbí, jsou z něj nadšení.“

překlad: Martina Stejskalová

Copyright: jádu / Goethe-Institut Praha
červen 2014