Andris byl ještě donedávna bez domova, teď žije v luxusu. V jeho domě o rozloze pěti metrů čtverečních je obývák-jídelna-kuchyň-koupelna v jednom i ložnice s prosklenou stěnou. Miniaturní dům označovaný jako Unreal Estate House, ve kterém Andris spí, jí a čte, mu ale neříká pane. Stavbu domu financovala spousta lidí a dům tedy patří všem těmto lidem dohromady. Van Bo Le-Mentzelovi se líbí myšlenka „nic nevlastnit a všechno sdílet“. Tento dům navrhl a prostřednictvím crowdfundingu, tedy financování formou veřejné sbírky, získal 3000 eur na pokrytí materiálových nákladů. Ne pro sebe, ale pro komunitu – a momentálně právě pro Andrise, protože "crowdu" neboli komunitě se líbí, že Andris tam může bydlet.

Lovit v moři nápadů

Van Bo Le-Mentzel je architekt a dnes už také designér nábytku a angažovaný kritik společenských poměrů. Zatímco vy čtete tenhle článek, on je schopen vylovit z moře nápadů v hlavě nejméně tři nové projekty. Kromě toho tweetuje a bloguje, pořádá workshopy, přednáší a neustále rozjíždí nové projekty.

Všechno to začalo nábytkem v roce 2010. Le-Mentzel byl téměř bez peněz, ale chtěl své přítelkyni dát hezký regál. Absolvoval tedy truhlářský kurz a vyrobil svůj první kus dřevěného nábytku. Krátce nato už navrhoval vlastní kusy nábytku, volně inspirované Bauhausem. Navrhl mimo jiné také stoličku (Berliner Hocker), u níž materiál stál jen asi 10 eur, a pohodlnou židli za 24 eur. Je to nábytek, který si mohou dovolit všichni – značka je pojmenovaná podle sociálních dávek: „Nábytek Hartz IV“ (Hartz IV Möbel). Konstrukční plány umístil designér bezplatně na internet. Také projekt Unreal Estate House má konstrukční plán – ten je ale doposud nejnáročnější.

O trochu šťastnější, virtuální i reálná

Domácí kutilové si návody z Le-Mentzelova blogu doposud stáhli přibližně 50 000-krát. Čtvrtina z nich žije podle odhadu příznivce otevřených zdrojů v nuzných poměrech – podobně jako on sám na začátku svého nábytkářského projektu. Na výdělku nebo copyrightu Le-Mentzelovi nezáleží, pokud se z jeho nápadů nikdo nebude snažit vydobýt zisk. Stačí mu, když jsou lidi díky stavění a tvoření trochu šťastnější – když proudí dobrá karma. Rád sleduje, jak se kusy nábytku díky nápadům ostatních proměňují. Nejnovější kreace posílá okamžitě ven mezi lidi v komunitě, mezi „crowd“ – to je slovo, které Le-Mentzel používá v podstatě neustále.

Komunita je pro Van Bo Le-Mentzela klíčem ke svobodnému způsobu práce a života. Komunita se schází na online sítích a přibývají stále noví zájemci. Jeho komunita čítá v současné době přibližně 22.000 lidí, kteří jsou na Facebooku příznivci jeho stránky Konstruieren statt konsumieren neboli Konstruování namísto konzumování. Jsou to lidé, kteří rádi sdílejí své nápady a vzájemně se podporují. K nim se pojí ještě asi 1000 sledujících na Twitteru a několik tisíc příznivců v e-mailovém rozdělovníku. „Sociální sítě umožňují férovou komunikaci, v níž hierarchie nehraje žádnou roli,“ prohlašuje Le-Mentzel. Virtuální komunita však funguje i v reálném životě. Dům nazvaný Unreal Estate House stojí právě v Berlíně jen proto, že ho sem přivezl kdosi z Mnichova, kde byl postaven před Pinakothek der Moderne. To celé se domluvilo přes internet.

Odpovědnost v komunitě

A přes internet našel Van Bo Le-Mentzel asi tisíc lidí, které trápila stejná věc jako jej. Le-Mentzel miluje legendární model basketbalové obuvi, conversky Chucks. Tato značka však patří výrobci sportovního zboží Nike, a ten ani zdaleka nevyrábí své zboží tak férově, jak by se to Le-Mentzelovi líbilo. Mladý Berlíňan se tedy rozhodl rozjet sám výrobu, která by používala ekologicky nezávadné materiály a poskytovala dělníkům za práci důstojnou mzdu. Prostřednictvím crowdfundingové webové stránky startnext našel dost lidí, kteří chtěli výrobu alternativního modelu obuvi Karma Chakhs kofinancovat. A našel i několik lidí, kteří tuto iniciativu podpořili svými vědomostmi – vyznali se v oblasti „fair trade“ a navázali kontakt s továrnami. Le-Mentzel proto říká, že výrobu neorganizoval sám: „Stojí za tím celá komunita.“ A udělala to dobře. Dvěma dodávkami už obšťastnila různé přátele obuvi, lidí, přírody a internetu. Na třetí várce se právě pracuje. Model obuvi byl před nedávnem přejmenován na Karma Classics – a už teď je legendárnější než originál.

Boty Karma Classics se bez očekávání zisku dostávají k těm, kteří je chtějí mít – ale je k tomu nutná pomoc těchto lidí. Podle Van Bo Le-Mentzela jde prý o to, aby hospodaření přinášelo dobrou karmu. Peníze jsou prý jen prostředek k dosažení tohoto cíle. Pro Le-Mentzela jsou boty Karma Classics důkazem toho, že tradiční řetězec tvorby hodnot, který spojuje začátek s koncem, už dnes není funkční. Spotřebitel, který stál dříve na konci toho řetězce a čekal, se dnes podílí na celém procesu, stává se součástí celého příběhu daného produktu a musí tedy také převzít odpovědnost. Další část odpovědnosti přejímá teď komunita Karma od svého iniciátora Le-Mentzela. Sdružení Karma by se mělo v budoucnosti starat o výrobu a neustálé zlepšování sportovní obuvi a dál čile pokračovat v šíření komunitní myšlenky.

Dobře, svobodně a spravedlivě

Le-Mentzel hledá prostřednictvím svých iniciativ odpovědi na zásadní otázky, symbolicky shrnuté do sedmi „W“ – jde mu o svobodné zacházení s vědomostmi („Wissen“), s prostorem k bydlení („Wohnraum“) a ovzduším („Wolkenraum“), s teplem („Wärme“), vodou („Wasser“), blahem („Wohlergehen“) a ukazováním cest („Wegeführung“). Když se ho zeptáte, co se za poslední dva roky naučil, napadnou ho hned tři věci: „Za prvé: Komunita lidí je inteligentnější než já. Za druhé: Dovol, aby se ti, pro které něco děláš, na věci také aktivně podíleli. A za třetí: Selhání nevadí. Hlavní je vůbec začít.“ Pro tohoto designéra je úspěch, když to, co dnes dělá, i dětem jeho malého syna umožní dobrý, svobodný a spravedlivý život. To je jeho zcela konkrétní definice schopnosti obstát i před generací vnuků, tedy definice trvale udržitelného rozvoje.

V rámci této ideje dopomohl – samozřejmě – už zase ke vzniku celé řady nových nápadů. Například Crowd Book je projekt, který jako předloha layoutu umožňuje každému uživateli a každé uživatelce tisknout na běžné domácí tiskárně vlastní knihy. Dalším projektem je DStipendium, kde jde o to, že skupinově financovaný základní příjem podporuje dobrovolníky, kteří se na plný úvazek angažují ve prospěch druhých. Zatímco Le-Mentzel kmitá od jednoho projektu ke druhému, rozsvěcuje možná právě Andris ve svém minidomečku závěsnou lampu Indie-Pendant Lamp, nejnovější kousek „nábytku Hartz IV“, a vyhlíží ven na třpytivou hladinu vody. Obojí je dobré pro karmu. A přesně o to jde.