U vstupu do ovocného sadu v Manheimu, městské části německého Kerpenu, stojí skoro padesát kol. Kde normálně poletuje jen pár vos, kempuje po dobu deseti dní kolem stovky aktivistů. Většina účastníků akce Klimacamp, která se koná v hnědouhelném revíru u Kolína nad Rýnem, jsou žáci nebo studenti. V každodenních workshopech a seminářích se hodně naučí o změně klimatu. Ale jsou tu i kurzy samby či divadla.

Klimacamp je organizován několika nevládními organizacemi. „Mně se líbí to propojení v plánovacím týmu,“ říká Julia Weber z Wuppertalu. Ve svých sedmnácti letech je jednou z nejmladších organizátorek. O „zelená témata“ se začala zajímat už ve svých třinácti. Před dvěma lety vstoupila do nevládní organizace pro mládež „BUND Jugend“, která se v Německu zasazuje o ochranu životního prostředí. Julia pomáhala už s organizací Klimacampu 2010, kde se seznámila s dopady hnědouhelných elektráren na naše klima. „Zelená je moje téma. Už jako malou mě můj táta naučil hodně o přírodě. O hnědém uhlí jsem toho ale do loňského roku moc nevěděla.“

„Hnědé zlato“ znamená zánik pro celé vesnice



Místo, na kterém se Klimacamp koná, není vybráno náhodně. Kerpen-Manheim v roce e 2013 nenávratně zmizí ze světa. Skoro 1600 obyvatel bude muset totiž ustoupit těžbě uhlí. Nejen lidi a životní prostředí, ale i vlastní uhelnou dráhu a dokonce dálnici přemístí koncern RWE Power, jen aby se umožnilo dobývat další hnědé zlato z hloubky čtyř seti metrů. Většina uhlí, které se vytěží, bude RWE spalovat přímo na místě. Vedle tragédie pro místní obyvatele a životní prostředí hraje porýnský hnědouhelný revír také významnou roli v číslech, která zaznamenávají, kolik Německo vypustilo CO2 do ovzduší. Pouhé tři elektrárny Frimmersdorf, Neurath a Niederaußen produkují, podle organizátorů kempu, tolik CO2 jako 25 milionů aut za rok. A v blízkém okolí se nachází elektráren ještě mnohem víc. Klimacamp by proto měl vyburcovat i veřejnost. O prvním víkendu se tudíž konala demonstrace na kolech a bohoslužba v sousední obci. Kromě toho plánovali někteří účastníci kempu obsadit hnědouhelnou dráhu.

Telefon právní pomoci na ruce

O možných následcích poučil účastníky před akcí právní zástupce: Může hrozit podání trestního oznámení nebo žaloba o náhradu škody. Všichni si telefonní číslo vyšetřovacího výboru, tedy jakési právní pomoci, napsali na ruku pro případ, kdyby došlo k zatčení. Jelikož byla akce oznámena na internetu, byli lidé z RWE připraveni a pokusili se obsazení zabránit. Na silnicích hlídkovaly bílé džípy bezpečnostní firmy. Přesto nedokázaly obsazení jednadvacetikilometrové trati zamezit. Když skupina aktivistů seděla na kolejích, už se toho však moc nestalo. Žádné vyklízení neproběhlo.



„Je to tady mnohem uvolněnější než na Klimacampech v Anglii,“ míní Chris Fairless. Čtyřiadvacetiletý Brit cestuje o prázdninách po Evropě, tak si při té příležitosti udělal malou zastávku také na Klimacampu u Kolína nad Rýnem. „Není tady třicet policejních aut, co čekají před kempem, a taky žádné vrtulníky. Na anglických Klimacampech byly často problémy s policií, ale tam bylo taky víc lidí. Asi dva tisíce.“

Jedna kapka v moři



U padesáti mladých demonstrantů na kolejích zůstalo každopádně všechno v klidu. Po jedenácti hodinách, které si zpříjemnili polévkou a kurzem žonglování, vyklidili aktivisté pole a vrátili se do kempu. Pro bratry Tobiase (17) a Lukase (18) Weber-Czekallovi z Mönchengladbalachu byla však akce všechno možné jen ne nezáživná: „Podle mých výpočtů jsme zablokovali 56 000 tun uhlí. To už je něco,“ raduje se Tobias. Kromě toho jde přece také o blokádu jako o symbol začátku protiuhelného hnutí. „Bylo to cool: V klidu, ale za to fest.“

Lukas se účastnil už Klimacampu 2010: „Tady člověk potká tolik lidí, se kterými může diskutovat o politických záležitostech. Ve škole je to jiné. Je sice dost lidí, kteří souhlasí, když se o takovém ekologickém tématu mluví, ale pak většinou žádnou aktivitu neprojeví“ Velké iluze si proto ani jeden z nich nedělá: „Klimacamp je skvělá zkušenost, ale nakonec je to taky jen jedna kapka v moři. Přesto se s našimi rodiči pokoušíme žít i doma pokud možno ekologicky.“