Postav si vlastní kulturní prostor!

Ve městské části Kalk v Kolíně nad Rýnem si hrstka studentů buduje své vlastní kulturní útočiště. Vše organizují vlastnoručně jako obecně prospěšná organizace bez nároku na odměnu. Přesto se jejich projektu Baustelle (Staveniště) podařilo stát se během půl roku úplně novou institucí, která tu dosud v kolínském kulturním životě chyběla a kterou už nikdo nechce postrádat.

Původně jsme měli pouze jednu místnost, tucet nápomocných rukou a vizi nezávislého kulturního centra!

Ona jedna místnost byla původně starou pokrývačskou dílnou v zadním traktu budovy. Mnoho let byla používána jen jako skladiště a až po strop zaplněná harampádím – horou zažloutlých záclon, rezavými automobilovými součástkami, ukradenými nákupními vozíky a spoustou pavučin...

Meryem, dcera majitelky domu, rozeznala skrytý potenciál: za vším tím chaosem viděla místo, které chtělo být využíváno. Muselo být využito! S pomocí malé armády přátel to místo uvedla opět do pořádku. Vyklízeli, likvidovali a odstraňovali jsme lepkavé pavučiny ze stěn. A najednou tu byla, naše Baustelle! Prázdná hala o rozloze 60 metrů čtverečních s neomítnutými kamennými zdmi, popraskanou podlahou a rozbitými vstupními vraty. Hřiště pro naše nápady!

Velké malé plány

Meryem chtěla organizovat výstavy mladých umělců. Nicole se svým netradičním hudebním vkusem si pohrával s nápadem, že sem pozve hudební skupiny, které by v Kolíně nikdo jiný nenechal vystoupit. Já sama jsem viděla příležitost v tom, že představíme lokální umělce a hudebníky. Před Janinou se vznášely meziprostorové instalace – les, Atlantida, velkoměstské ghetto, nebo prostě jen „zahalit vše do bílého“. Kromě toho chtěl Wolfgang pořádat módní přehlídky, Steffi turnaj ve dvojité hlavě (karetní hře) a Dirk sháněl pro svou kapelu možnosti vystoupení... Později bychom do stanov našeho sdružení napsali „platforma pro nalézaní nápadů a kreativní výměnu návrhů“.

Ve skutečnosti jsme se odvážili zrealizovat jeden z našich nápadů: získali jsme licenci na pořádání Future Shorts, mezinárodního festivalu krátkých filmů. Projektor a plátno jsme si mohli vypůjčit na vysoké škole, reproduktory jsme přivezli z domova, židle nashromáždili z našich sklepů a DJ nám dal k dispozici jeden ze svých gramofonů. Dokonce i automat na popcorn našel někdo doma.

Udělali jsme sice nějakou reklamu, avšak opravdu jsme nevěřili tomu, že kromě našich přátel přijde ještě někdo jiný. Ale oni přišli. A přišlo jich hodně. Měli jsme vyprodáno. Byli tu úplně neznámí lidé, kteří chtěli vidět náš program. Sami jsme byli udiveni. Nejenže to fungovalo, ale také to fungovalo zcela v intencích našeho plánu: cizí lidé na židlích se dělili o deky (byl únor a my nemáme vytápění), na lavicích seděli těsně vedle sebe a napříč řadami si podávali popcorn.

„Kultura musí být cenově dostupná!“

Po naší úspěšné zahajovací akci jsme se odvážili pozvat Talibam!, noise-jazzovou kapelu z New Yorku, kterou nám doporučila Nicole. K našemu údivu opravdu přislíbili svou účast. Tak jsme se dostali k našemu prvnímu koncertu. Opět se z velké části improvizovalo: ozvučení vypůjčené z vysoké školy, světla od jednoho kamaráda a k tomu kouzelný podvodní svět, vytvořený z pytlů na odpadky. A opět jsme měli vyprodáno. A znovu to byl úspěch.

Od té doby jsme měli v Baustelle šest koncertů, čtyři filmová promítání, tři performance a dva festivaly. Mezitím se z nás stal zkušený tým, v němž každý zná své úkoly. (Kdo nakupuje? Kdo spravuje bar? Kdo stojí u vstupu? Kdo před vchodem nabádá ke klidu?) Ovšemže se ještě hojně improvizuje. To tak musí být, protože nám jednoduše chybějí finanční prostředky. Jelikož naše motto zní „kultura musí být cenově dostupná“, jsou naše ceny vstupného a nápojů tak příznivé, že máme jen drobný zisk. Naše zařízení (PA, světla, projektor, plátno...) se převážně skládá z „trvale zapůjčených věcí“. Naše pódium je vybudováno z europalet, stoly jsou z dřevěných desek na pivních přepravkách a jako bar nám posloužil starý ponk z pokrývačských dob.

Avšak i přesto nám dodnes nechybí nadšení realizovat naše plány a stále se zas a znovu radovat z překvapení sebe samých. V srpnu vybudovala Janina v Baustelle svůj les. Les v místnosti. Pro nás. Pro vás. Pro všechny. Zastavte se, budete-li nablízku! Těšíme se na vás!