Job

Stále se rozvíjet

Gulara Ismayil
Procestovala několik zemí a ovládá plynně čtyři jazyky, včetně češtiny. Foto: © soukromý archiv

“Můj život je plný překvapení," tvrdí 24letá Gulara Ismayilová, přátelská dívka narozená v Azerbajdžánu, která svou zemi reprezentovala na mistrovství světa v bojovém umění sotokan. Před třemi roky se rozhodla vzít život pevně do svých rukou a jít studovat na Západ. Procestovala několik zemí a ovládá plynně čtyři jazyky, včetně češtiny. Přesto naráží na jisté hranice a překážky i přes její zkušenosti a znalosti.

Gulara Ismayilová pochází z Baku, hlavního města Azerbajdžánu, kde vystudovala základní i střední školu a poté šla na univerzitu. ,,Tradice je taková, že žena z Ázerbájdžánu vystuduje střední školu a univerzitu, a když se zamiluje, tak se musí provdat." Skutečnost, kterou Gulařiny kamarádky z Evropy nejsou schopné pochopit.

Gulařin život se však ubíral jiným směrem, za což vděčí svému otci. V hlase je cítit obdiv, když říká: ,,Můj otec mě v dětství velmi ovlivnil. Je sice věřícím muslimem, ale chtěl, abych měla hodně možností a abych získala něco dobrého a hezkého z evropské kultury." A tak ji její rodiče již od 9ti let posílali na individuální kurzy angličtiny, od 11ti na kurzy francouzštiny a ve 12ti ji otec přivedl ke sportu, když začala cvičit druh karate sotokan a v 16ti taekwondo. Otec ji neustále podporoval, aby pokračovala. Díky tomu v sobě našla potřebné odhodlání a energii pro další studium a překonávání překážek.

Sport jako cesta k jazykům

Právě sport, který si zamilovala, ji motivoval ke studiu jazyků. Ve sotokanu začínala jako amatér, ale rychle se vypracovala na profesionální úroveň. Svou rodnou zemi reprezentovala na mistrovství světa i jiných soutěžích - umístila se například na 1. místě v mezinárodním turnaji v Gruzii a to samé se jí podařilo na World Cup Championship ve Švédsku a v Ázerbájdžánu. ,,Vždycky jsem se setkávala se sportovci a sportovkyněmi z jiných zemí a bylo velmi zajímavé s nimi komunikovat v cizím jazyce," vysvětluje.

,,Vždycky jsem se setkávala se sportovci a sportovkyněmi z jiných zemí a bylo velmi zajímavé s nimi komunikovat v cizím jazyce". Foto: © soukromý archiv

K češtině se Gulara dostala přes svého strýčka, který jí vyprávěl o Československu, kde sám pět let studoval stavitelství začátkem 80. let minulého století. Zároveň na soutěžích potkávala Čechy, kterým chtěla porozumět. Češtině se začala aktivně věnovat během bakalářského studia na Slovanské univerzitě v Baku, kde studovala obor bohemistika - české studie. ,,Skoro všichni Češi, kteří se se mnou setkali například na závodech v Ázerbájdžánu, Maďarsku a i v Česku byli překvapení, že umím česky. Nejvíc jsou lidé šokováni, když jim začnu odříkávat české jazykolamy," směje se.

Na Západ

Po bakalářském studiu ve své rodné zemi nemusela Gulara dlouho přemýšlet, jakým směrem se vydá. Mnoho jejich ázerbájdžánských přátel jí vyprávělo o studiu v Evropě, kam sami vycestovali. Přesto měla obavy. ,,Obdivovala jsem mé kamarády, ale váhala, jestli budu schopna studovat v cizím jazyce a bydlet sama bez rodičů. Nehledě na to jsem ale cítila, že si potřebuji vyzkoušet svoji sílu a vůli. Právě to ve mně vypěstoval sport."

Mnoho mladých lidí z Ázerbájdžánu touží pokračovat ve studiích v Evropě. Musí však prokázat, že se v ní sami dokáží uživit, nebo že mají jiný stálý příjem. Jednou z možností je získat stipendium. Student musí složit zkoušky v angličtině, jejichž laťka je velmi vysoká. Sítem totiž musí projít všech šest set studentů, kteří se o stipendium uchází. Gulara se proto musela vzdát i trénování sotakanu a zcela se oddat přípravě na tuto zkoušku. Její obrovské úsilí se jí vyplatilo, její sen se splnil - získala stipendium a vystudovala politologii na Středoevropské univerzitě v Maďarsku.

Problémy s uplatněním na trhu

Po studiu se stala Budapešť, kde začala pracovat nějakou dobu jako stážistka v jedné britské firmě, jejím novým domovem. Přestože Gulara ovládá plynně angličtinu, češtinu, ázerbájdžánštinu, ruštinu, rozumí turečtině, trošku francouzštině a maďarštině a má magisterský diplom, je její šance na získání pracovního povolení v zemích Evropské unie mizivá. Důvod je prostý: Ona sama nepochází z jedné ze zemí evropského společenství. Proto smí pracovat jen s platným pracovním povolením, který musí zaměstnávající firma získat od Úřadu práce a sociálních věcí. Jak pak vypadá běžná reakce podniku, který by ji jinak zaměstnal, zažila na vlastní kůži několikrát. „Stalo se mi, že ačkoli jsem prošla pohovorem, měla jsem a mám všechny dovednosti a zaměstnavatel chtěl, abych hned nastoupila, musela jsem nejdřív vyřídit pracovní povolení. Jenže doba jeho vydání trvá celý měsíc. Takže raději vzali jiného kandidáta.“

Ráda by pracovala také v Česku. Bohužel není občankou EU. Foto © soukromý archiv

Něco takového se odrazí na psychice. ,,Kvůli tomu se někdy cítím velmi špatně. Vidím, že tu existují velké možnosti, ale nesmím je využít jako ostatní občané EU. Sice jsem si nakonec přeci jen dokázala najít nějakou práci v Maďarsku, ale i tady jsem měla spoustu problémů s vyřizováním papírů," stěžuje si. Ráda by pracovala také v Česku. Bohužel se jí to ale nedaří ze zmíněných důvodů. Aspoň tedy z Maďarska pracuje pro českou pobočku Vodafone jako finanční analistka a procvičuje si tak češtinu.

Do Ázerbájdžánu se vrací jednou za rok - za rodinou i přáteli, po kterých se jí stýská. ,,V budoucnosti bych chtěla dosáhnout kariérního růstu a chtěla bych být manažerkou na jedné straně a vrátit se k profesionálnímu sportu a reprezentovat svoji zemi v Evropě na straně druhé. Mým cílem je se stále rozvíjet," ukončuje rozhovor s odhodláním v hlase.


Copyright: Goethe-Institut Praha
prosinec 2012

    Témata jádu

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Rychleji, výš, dál
    Vyhrát. Zlepšovat se. Překonat lenocha v sobě. Prohrát. Vzdát to. Ztroskotat. Proč vlastně sportovat? Ve zdravém těle zdravý duch? Jasně, to přece chceme všichni. Několik příspěvků na téma sport. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Smát se všemu navzdory...
    ... to by mohla být jedna z definic humoru. Ale čemu se jeden směje, to je pro jiného trapné nebo třeba i nudné. Důležitou roli hrají v tomto ohledu i kulturní rozdíly. více...

    Má dáti | dal
    Peníze se pro mnoho lidí stávají hodnotou samy o sobě. Jsou peníze dobré či špatné? A kdo o tom rozhoduje? více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...