Job

Jeden den něčím jiným

Petra Fujdlová

Zazvoň a opanuj! Foto: © Petra Fujdlová

Skoro každý se setkal s pouličními tazateli, hosteskami s deskami a prodavači s košíky všelijakých věcí. Obvykle je lze poznat i podle prázdného prostoru, který vytváří kolemjdoucí, když se jim snaží vyhnout. Nechovám k nim zrovna velké sympatie. Nikdy bych však nepředpokládala, že se na jeden den stanu jednou z nich.

Příprava

Za prázdniny 2012 jsem, obávám se, strávila více času hledáním než samotnou brigádou. Z drobného zoufalství, že již žádnou jinou práci neseženu, jsem se nahlásila na pohovor na hostesku. V inzerátu stálo: slečny na prezentaci produktů exkluzivní povahy v obchodních domech a potravinových řetězcích a - jak je obvyklé - jediným požadavkem byla komunikativnost.

Pán, který pětiminutový pohovor vedl, a obzvláště prostředí kanceláře na mne nepůsobili dvakrát důvěryhodně. Ačkoliv recepce i kancelář byly absolutně čisté, nově a moderně zařízené, včetně kožených židlí, exotické sošky a motivačních plakátů. Možná právě ona záměrná, samoúčelná a na odiv stavěná vizáž, která jako by držela ceduli s nápisem důvěryhodnost, ve skutečnosti křičela: tohle je jen maska.

Cítila jsem varovné mrazení v zádech, ale vytrvala jsem. A celodenní školení jsem si domluvila na další týden. Pokud jím úspěšně projdu, budu moci hned začít pracovat a počítat s výdělkem osmdesát, postupně i sto korun na hodinu.

Kam to jedeme?

Zatímco jsem na chodbě před kanceláří čekala spolu s druhou budoucí vyškolenou dívkou, zevnitř se začaly ozývat podivuhodné rytmické pokřiky podkreslené hlasitou hudbou. Večírek se na devátou ráno zdál nepravděpodobný. Stejně tak rozcvička aerobiku. Rituální motivační tanec? Snaha získat energii pohybem namísto ranního kofeinu? Utužování kolektivu? Co to přesně bylo, jsem se už nikdy nedozvěděla.

Po chvíli jsem nasedala do auta s vedoucím manažerem a svojí školitelkou, tou nejupovídanější slečnou, jakou jsem kdy potkala, a dvěma dalšími, které kontrastně k ní až záhadně mlčely. Na základě pozdějších zkušeností jsem si uvědomila proč: byla to jedna z prvních zkoušek prověřujících mé schopnosti - v tomto případě výmluvnost a výřečnost. Nevím, zda jsem zvládala odpovídat dostatečně rychle a obšírně. O své školitelce a jejích zálibách jsem se ale dozvěděla mnohé. Každopádně řeč na to, kam vlastně jedeme, se omezila jen na „kousek za Brno“, a k otázce, jaký produkt a v jakém supermarketu budeme nabízet, jsem se nedostala. Na vině byla jistě i má počáteční ostýchavost (což by se určitě k vhodným povahovým vlastnostem nezapočítalo).

Tento parfém má i váš soused. No, neberte ho?! Foto © Petra Fujdlová

Po více jak třicetiminutové jízdě jsme zastavili ve vesnici za Brnem a záhy jsem měla poznat svůj omyl, marně se ohlížejíc po obchodním domě. A když jsem - vybavená  deskami na poznámky, ve kterých mě znepokojovala kolonka „% prodeje“ - po boku své školitelky zvonila na první z domů, sepnulo mi konečně všech pět.

Taktika

„Dobrý den, vy máte ale krásnou zahrádku, to jsou frézie? My jdeme od vašich sousedů. Děláme takový průzkum. Jestli chodíte do Tesca, do Kauflandu?“

Krok dozadu, prostor pro odpověď.

„Výborně, my tam příští týden budeme uvádět novinku, budeme tam mít stánky a prezentace. Dnes tu máme všechny ženské jenom ovonět. Viděli jste tento parfém v reklamě, v televizi?“

Podat krabičku do ruky a nechat ji tam maximálně tři vteřiny – cílí se tak na chtivost a ztrátu příležitosti získat omezenou nabídkou znovu.

„Ne? Taky přepínáte na jiný kanál, že? My máme dneska za úkol všechny tady ovonět.“

Potom postříkáte každou ruku oslovené/ osloveného jinou vůní, zatímco čichá, rozvinete řeč o zemi původu (Francie), ceně (vysoká tam, poloviční u nás). Zeptáte se, zda by za tuto cenu (1500,-) voňavku koupili a která vůně se líbila víc a zapíšete.

To je úvodní část „prezentace“ podomních prodejců parfémů, jejichž členkou jsem se na jeden den stala. Postup a marketingové strategie jsou důkladně promyšlené tak, aby se dosáhlo maximalizace zisku. Jednou z nich je útočení na závist, a sice zmiňováním sousedů, kteří nakoupili a byli z takové výhodné a jedinečné nabídky jednoduše nadšení. Jedna paní na tuto větu reagovala slovy „a kteří?“.

Neopakovatelná nabídka

„Děkuji za váš názor...“

Podání ruky. Ve chvíli, kdy osoba při podání ruky očekává ukončení milé, lehce neformální konverzace, ji vyvedete z míry a ruku nepustíte:

„...ale zároveň vám gratuluji! Jste mezi prvními dvaceti oslovenými a tak získáváte tu vůni, která se Vám líbila více!“

Do ruky vložíte krabičku parfému. Než se stihne vzpamatovat, vypálíte otázku vyžadující reakci, aby byla zaplašena případná jiná:

„Kolik let je Tesco v ČR?“ nebo „Jaká řeka protéká Paříží?“ či „Jak se jmenuje vaše teta?“

Ať už je odpověď jakákoliv, gratulujete znovu a vložíte do ruky další dva až tři parfémy.

„V rámci promoakce, jenom právě pro vás, ale jen pod podmínkou, že je máte komu dát, abyste značce udělali reklamu. Máte v rodině chlapa a ženskou? Výborně, schovejte, udělejte radost, máte na Vánoce vystaráno.“

Na nechápavý výraz pána či paní domu stojící ve svých dveřích s náručím krabiček (váhajících, jestli skutečně tohle všechno dostali zadarmo, nebo co) zopakujete, že dnes je jen jeden parfém za zaváděcí cenu (tisíc korun) a ty dva jsou k němu gratis.

„Příští týden už jde produkt na pulty a za každý zaplatíte třikrát 4500,- a to je kolik, milá paní? Nojo, celý důchod!“

Jen dva prstíčky a pak... Foto © Petra Fujdlová

Ať mám více než tamti

A pozor přichází důležitá část. Tlesknete dlaněmi, ustoupíte o krok dozadu, přičemž znovu gratulujete šťastnému k jedinečné nabídce. Z kabelky vytáhnete peněženku a projedete palcem bankovky.

„Sousedka si koupila rovnou dvě sady, bude vám stačit jedna, nebo chcete také dvě?“ a pak „Máte přesně tisícovku nebo budete chtít rozměnit?“

V žádném případě není nikdy zmiňováno, že nabízíte věc ke koupi, neříkáte „Budete to chtít? Koupíte?“. To je už hotová věc. A hlavně: vám je to fuk, zda si to koupí. Vám ještě zbývá celá vesnice, která bude mezi prvními dvaceti.

Probuzení

První věc (po lehkém probuzení z prvotního šoku), která mě překvapila, bylo množství lidí, kteří si prezentaci poslechli celou. Z nějakých třiceti oslovených pouze tři čtyři se zachovali podle mnou očekávaného stereotypu odporu Čechů vůči narušovatelům jejich soukromí: Zabouchli dveře a odmítli, aniž by se dozvěděli, o co vlastně jde. Navíc nepočítám množství dveří, která se na zazvonění ani neotevřela. Druhá věc, která mě uváděla v úžas hned po té první, bylo, že jsou nejen ochotní si vás vyslechnout, ale že si balíček věcí, o kterých ještě před chvílí netušili, že by mohli chtít, i koupí. Že se tedy otočí, vejdou zpět do svého domu a donesou tisícovku.

Když jsem celé ráno a odpoledne poslouchala jednu a tutéž prezentaci za druhou (s obměnou pouze v úvodní zdvořilosti podle přítomnosti dětí, květin, nové omítky či laku na nehtech), nemohla jsem uvěřit tomu, že to na každého funguje. Je ale jiná věc, když prezentaci slyšíte poprvé (a taky naposled), když vám někdo takto zkušený vpadne mezi dveře, je skutečně velmi zdvořilý a bez ustání mluví, sotva se nadechne. Viděla jsem, že si lidé rádi popovídají, využijí i nečekané a neznámé návštěvy jako pobídku k vyprávění o vnoučatech a dnešním „náročném“ světě.

Už nikdy více, slibuji

Úsměvné situace vznikaly na obou stranách. S jednou paní jsme mluvili přes okno, které umývala, a gratulovali jí přes gumovou rukavici. Ovšem jiný pán zase hrozil, že na nás zavolá Národní výbor. A další paní nám nadějnou zákaznici vyloženě odtáhla za ruku pryč - pravděpodobně to byla její dcera.

Obecně jsem vypozorovala, že se dali snadněji zmanipulovat starší lidé. A těch mi bylo líto nejvíc. Chtěla jsem těm v podstatě milým lidem oznámit, že i kdybych školením prošla, dělat tohle rozhodně nebudu.


Copyright: Goethe-Institut Praha
květen 2013

    Témata jádu

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Rychleji, výš, dál
    Vyhrát. Zlepšovat se. Překonat lenocha v sobě. Prohrát. Vzdát to. Ztroskotat. Proč vlastně sportovat? Ve zdravém těle zdravý duch? Jasně, to přece chceme všichni. Několik příspěvků na téma sport. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...