Job

Můj táta (a) Klaus

Foto: © privatFoto: © soukromý archiv
Během své stáže na institutu Cato ve Washingtonu se sešel s bývalým českým prezidentem Václavem Klausem. Foto: © soukromý archiv

Martin Pánek je mladý a miluje svobodu. Aby ji hájil, šel do politiky – za stranu, která se obecně považuje za populistickou a radikální.

Za 26 let toho stihl hodně. Polemiku s trendem fair trade psanou jako bakalářskou práci mu publikovalo jedno německé vydavatelství. Zápisky ze studijního pobytu v Číně sepsal a vydal pod názvem Kompletní slepice, pro další cestopis už na crowdfundingovém webu Startovač.cz sesbíral obnos potřebný k vydání. Jeho nohy překonaly maratony, půlmaratóny i triatlony. Vystudoval Národohospodářskou fakultu VŠE a letos jako jediný Čech absolvoval půlroční stáž v americkém libertatiánském institutu Cato.

Politik nesmí být urážlivý

A ještě chybí to nejdůležitější: s plným nasazením se věnuje práci ve druhém nejdůležitějším grémiu „Strany svobodných občanů“. Při posledních volbách do Poslanecké sněmovny vedl kandidátku v pardubickém okresu – jeho otec Jiří Pánek byl na čelním místě v královehradeckém okresu. Svobodní se podruhé nedostali do sněmovny, protože získal jen 2,46 procent.

S černými proužky na šedivé košili působí Martin Pánek ještě hubenějším, než ve skutečnosti je. Tmavé vlasy nosí sestřihané na 5 milimetrů. Pokaždé, když Martin Pánek něco shledá absurdním, mocně obrátí oči v sloup a zatřese hlavou. Děje se tak často, například když jeho hranatou tvář ozařuje počítačová obrazovka.

Pánek se ve straně věnuje především komunikaci s voliči na sociálních sítích. Hrdě vypráví o svém „největším úspěchu“ v předvolební kampani: převzal hashtag #Volím_pravici z billboardové kampani ODS a založil doménu volimpravici.cz, která uživatele přesměruje na web Svobodných.

Sám na internetu vystupuje jako @mmister – a to razantně. Jeho tweetová odpověď, v níž setřel Andreje Babiše, pobavila tisíce lidí. Předseda hnutí ANO psal v rámci předvolební kampaně na sociální síti, jak od rána rozdává ve stanici metra Dejvická koblihy. „Nejnasranější lidi chodí kolem sedmé,“ švitořil Babiš a Pánek opáčil: „Taky bych byl nasranej, kdybych musel vydělávat na dotace pro STBáky už od sedmi ráno.“

Foto: © Jan Tománek
Při křtu knihy „Kompletní slepice“, která obsahuje Pánkovy poznámky z cest po Číně, Foto: © Jan Tománek

Pánek s oblibou cituje Margaret Thatcherovou, podle níž člověk útočící na druhého v osobní rovině odkrývá nedostatečnou schopnost argumentovat politicky. Politik by se neměl urazit. „Teda pokud nesedí v Evropském parlamentu. Tam o jeho existenci s největší pravděpodobností neví vůbec nikdo a tím pádem ho i těžko může urazit,“ glosuje Pánek ve kavárně, kde sedí na vysoké barové stoličce a popíjí americano.

Profesionální dotčenci

„Bez ironie a sarkasmu by politika nikdo neposlouchal. To, co se často děje na zdejší politické scéně, ale není ironie, nýbrž urážení a obviňování na nevalné úrovni,“ snaží se vysvětlit svoje chápání rozdílu mezi chytrým vtipem a politickou nekulturou. Ale přílišná politická korektnost, ta je podle Martina Pánka snad to nejhorší.

Nejhorší je pro něj přehnaná politická korektnost. Nejčastějším terčem jeho posměšků jsou „pravdoláskaři“ a „profesionální dotčenec“ – člověk, kterého se věc netýká, ale zato potřebuje hlasitě vystupovat proti komukoli, kdo použije nevhodná slova.

Kromě politické korektnosti mu nesedí ani ustavování kvót na zrovnoprávňování mužů a žen - další téma z řady jeho oblíbených „bruselských výmyslů“. Z pohledu zaměstnavatele je prý přirozené, že ženy dostávají nižší plat než muži. „Říká se tomu prémie za riziko. Ženy otěhotní a pro zaměstnavatele zachovávání jejich pozice znamená náklad navíc. A existují studie, které říkají, že muži více soutěží. To je v práci výhodou.“

Argumentace Martina Pánka prozrazuje jeho neomezenou víru v ekonomii. Přestože většinou a všemu oponuje, nesahá po automatických odpovědích. Pomocí logiky pramenící ve vodách neoliberální ekonomie a diskuse sama se sebou dostane k závěru, který koresponduje s ideologickým rámcem Svobodných. Na druhou stranu nejde daleko pro zjednodušující, občas i urážlivá označení pro věci a lidi, s nimiž nesouhlasí.

Foto: © soukromý archiv
Vedle politiky provozuj Pánek sport, v tomto případě triatlon. Foto: © soukromý archiv

Osekávání státu

Ještě na střední škole přitom podporoval vstup Česka do Evropské unie. V jeho rodině odjakživa platila ODS za příkladnou pravicovou stranu a Václav Klaus za nejdůvěryhodnějšího politika. Jeho a svého tátu jmenuje jako dva lidi, kteří na utváření jeho politických názorů měli největší vliv. Martinův městečka Sokolov. Díky synovi potom také vstoupil ke Svobodným. Ti pro ně oba symbolizují jedinou opravdu pravici v České republice: „Po odchodu Klause se ODS naprosto odcizila svým původním kořenům a dnes už se nedá nazvat pravicovou stranou,“ stěžuje si Martin Pánek.

Politickou aktivitu bere jako naprosto přirozenou součást svého života, přičemž se mu líbí anti-establishmentový charakter Svobodných. Už nějakou dobu znal zakladatele Petra Macha a jeho politické názory a když se Pánek 2009 dozvěděl, že zakládá stranu, dlouho neváhal. Založil Svobodným facebookový profil a vstoupil do strany.

Svoboda, jedna ze základních hodnot pravého křídla politického spektra, nabývá v pojetí SSO jasně vymezeného významu. Vztahuje se zejména na volnost občana od dle nich nadbytečného množství pravidel určovaných voleným zástupcem, ať už „domácím“ či evropským. Martin Pánek předpokládá, že každý sám nejlépe ví, co potřebuje, a dokáže se o sebe postarat lépe, než by toho byl schopen stát.

Snaha osvobodit člověka od pout svrchované moci vyvolává kontroverze. Silně se projevují u citlivých témat jako adopce dětí homosexuály a registrované partnerství. Svobodní argumentují proti němu, podle vlastních slov však nikoli kvůli sexuální orientaci, nýbrž proto, že by stát vůbec neměl míchat do manželství a partnerství.

Strana Martina Pánka je často kritizovaná přívlastky populistická nebo homofobní. Sám na tuto kritiku odpovídá: „Nejsme ještě úplně známí, takže si nás lidé pletou s různými vyšinutými individui, které snad radši nechci jmenovat.“ Martin Pánek připouští, že se aktivní politice nemusí věnovat věčně. „Pokud mi práce nebo jiné věci budou zabírat tolik času, že nebudu schopen být dál v republikovém výboru, zůstanu možná pouhým řadovým členem. Ale dokud mohu a nikdo jiný naše zájmy neprosazuje, tak se musí k pumpám,“ uzavírá.

Klára Bulantová

Copyright: jádu / Goethe-Institut Praha
prosinec 2013

    Nová generace politiků

    Politici se v České republice těší menší úctě než uklizečky – tedy přinejmenším dle průzkumů veřejného mínění. Politické strany si zase stěžují na očividný nedostatek nastupující generace. Mladí politici se ovšem objevují: naděje současné i budoucí politiky. jádu pár z nich vyzpovídalo v této sérii portrétů, která vzniká ve spolupráci s týdeníkem „Prager Zeitung“.

    #1 Tradice zavazuje - Tereza Procházková / KDU-ČSL

    #2 Můj táta (a) Klaus - Martin Pánek / Svobodní

    #3 „Proč vlastně nemyslet utopicky?“ - Lennart Onken / DIE LINKE  („Levice“)

    #4 Objev pomalosti - Matěj Stropnický / Strana zelených

    #5 Poslankyně bez nálepky - Markéta Adamová / TOP 09

    #6 Touha být pirátem - Ivan Bartoš / Pirátská strana

    #7 Do boje v evropských volbách vyráží Vietnamec - Nguyen Cong Hung / ODS

    #8 Jak vypadá Evropanka? - Anna Pospěch Durnová / Strana zelených

    #9 Ještě Evropa a potom pryč - Kateřina Konečná / KSČM

    #10 Vysněná práce: poslanec - Dennis Hasselmann / CDU (Křesťanskodemokratická unie Německa)

    Témata jádu

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Rychleji, výš, dál
    Vyhrát. Zlepšovat se. Překonat lenocha v sobě. Prohrát. Vzdát to. Ztroskotat. Proč vlastně sportovat? Ve zdravém těle zdravý duch? Jasně, to přece chceme všichni. Několik příspěvků na téma sport. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...