Job

Zavěšené květinářství

Foto: © Zahrada na niti | zahradananiti.czFoto: © Zahrada na niti | zahradananiti.cz
Lenka Hrubá, Foto: © Zahrada na niti | zahradananiti.cz

V jejím obchodě je to jako v improvizované květinové džungli. Ze stropu visí mechové koule, za kterých vyčuhují nejrůznější rostliny. U zdi jsou pak ve skleněných nádobkách miniaturní zahrádky. Zahradní architektka Lenka Hrubá jako jedna z mála v Česku vyrábí kokedamy – přírodní závěsné květináče.

„Svoji první kokedamu jsem dostala od manžela před čtyřmi roky. Přivezl mi ji z Amsterdamu a já jsem do té doby nic podobného neviděla. Vůbec jsem netušila, o co jde, a začala jsem po tom pátrat,“ vzpomíná Lenka (31) na svůj první zážitek s levitujícími přírodními květináči. Dokáže o nich poutavě vyprávět, až má člověk pocit, že nic lepšího neexistuje. „Kokedama pochází z Japonska a jedná se o starou techniku pěstování rostlin, která je podobná bonsajím.

Existují dva typy kokedam - levitující kokedama, která se zavěšuje do prostoru a kokedama, která se umísťuje například na talířek. Nejtradičnější ztvárnění je mechová koule, kterou dají na okrasnou misku doprostřed stolu. Často ale mají málo prostoru, takže ji zavěšují,“ popisuje Lenka, která vystudovala krajinnou architekturu. Technika, o níž mluví, pochází ze 17. století, ale její původ není úplně objasněn. První mechové koule byly vytvářeny právě z bonsají. Nejprve se uložily do nádoby, kde mohl jejich kořenový systém vytvořit pevnou strukturu, po vyjmutí se pak speciálně vytvarované kořeny umístily na podstavec, aby mohl pevný bal prorůst mechem.

Foto: © Zahrada na niti | zahradananiti.cz
Foto: © Zahrada na niti | zahradananiti.cz

„Hrozně moc mi to připomíná malého prince a jeho planetku s baobabama. Fascinuje mne, že se kokedama dá pěstovat bez květináče. Je to ale poměrně náročné. Dlouho mi trvalo, než jsem se dopracovala k tomu, jak se vyrábí a co je k tomu všechno potřeba,“ svěřuje se květinářka, detaily si však jako tajemství nechává pro sebe. Metodou pokus-omyl se dva měsíce intenzivně snažila vyrobit funkční levitující květináč. Pak teprve získala ten správný grif. „Vždycky jsem něco splácala, a pak to zas rozdělala. A než jsem byla úplně spokojená trvalo to rok. Dodneška ale zkouším nové věci.“ Podle Lenky je praktické vyrobit víc kokedam najednou. Za tři dny jich zvládne zhruba deset, záleží na tom, jak jsou veliké. Oproti tomu další její specialitu – aerárium - má osazené za půl hodiny. Aerárium je jakýsi malý skleníček, do kterého lze umístit kytičky, kamínky nebo třeba malá skleněná zvířátka.

Od zarostlého záhonku k zavěšené kouli

Lenka měla ke kytkám už od děstství vřelý vztah. „Pocházím ze Smíchova z pavlačového domu, kde byl zarostlý vnitroblok, taková džungle, kde byly divoké kočky a babička tam měla pár záhonků. Na zahradě jsme se to snažili kultivovat. Už tehdy mě bavilo se rejpat v zemi a s mamkou jsem ráda přesazovala kytky,“ vzpomíná na své první zahradnické krůčky.

Přesto přiznává, že se jí podařilo i nějaké rostliny zahubit „Jednu dobu jsme měla takovou mánii na kaktusy a další sukulenty, o které jsem se ale neuměla starat. Ono se o ně totiž nesmí moc pečovat, já jsem ale o ně pečovala až moc,“ svěřuje se floristka, která se i ve volném čase ráda věnuje manuální činnosti „Mám děsně ráda ruční výrobu všeho možné. Momentálně jsem se vzhlédla v keramice,“ směje se a dodává, že příjemným relaxem pro ni je i cestování. A také ráda chodí po horách, kde si prý krásně vyčistí hlavu.

Foto: © Zahrada na niti | zahradananiti.cz
Foto: © Zahrada na niti | zahradananiti.cz

Zahrada se mění každým dnem

Lenka se po gymplu se vydala na Zemědělskou univerzitu, kde studovala tehdy nový obor zahradní architekturu. Sehnat po škole uplatnění v oboru byl ale velký problém. Chvilku pracovala v krajinářském ateliéru, pak si založila společně s kamarádkou vlastní studio. „Navrhovaly jsme i realizovaly zahrady a mě moc bavilo sledovat, jak rostliny fungují. Zahrada se totiž mění nejen během ročních období, ale také během let. Je to nekonečný proces, takže je to nesmírně náročné plánování. Ale je to na té práci vlastně to nejlepší,“ směje se Lenka, které kamarádka otěhotněla a ona se rozhlížela, co dál.

V tu chvíli ji přesvědčil její muž, že by měla zkusit otevřít vlastní obchod. „Jela jsem se inspirovat i do Amsterdamu, jak tam vypadají hipsterské obchody a začala shánět prostory v Praze. Chtěla jsem udržet „závěsný“ koncept, takže jsem hledala, co by se ke kokedamám hodilo, aby to bylo zelené a tradiční. Objevila sem závěsné baňky-aerária, do kterých můžete dát v podstatě cokoliv,“ vzpomíná Lenka, jak přišla ke svému obchůdku, kde se dříve prodávalo pánské oblečení pro volný čas.

Teď v něm visí okolo padesáti mini zahrádek a planetek baobabů, která si Lenka přizpůsobila k obrazu svému. „Vymyslela jsem svůj vlastní způsob, jak míchám substrát, který je přizpůsobený tomu, aby držel tvar. A musím ho přizpůsobit i konkrétní rostlině. Vytvořím z něj okolo kořenů bal ve tvaru koule, obalím ho mechem a zpevním síťkou. Mech je vlastně přírodní květináč.“ I když se dají kokedami pěstovat venku, volí designérka raději variantu pokojové rostliny, proto se na tuto formu nejvíce hodí tropické nebo subtropické rostliny. „Kokedamy z různých bonsají nebo čarověníků, kterým nevadí, když koule promrzne, mohou přečkat zimu, ale lidé většinou chtějí mít kytky doma po celý rok,“ uzavírá Lenka.

Soňa Kacerovská

Copyright: jádu / Goethe-Institut Praha
říjen 2014
odkazy k tématu

Další články k tématu

Zakořenit v interkulturní zahradě
V interkulturních zahradách se setkávají lidé z různých zemí světa – ale se stejnou půdou pod nohama a hlínou v rukách.

Zelenina neroste v supermarketu
Zelenou oázu v centru Liberce, kde se budou potkávat studenti místní univerzity, rodiče s dětmi, ale i obyvatelé nejstarší generace, chtějí vybudovat dvě nadšené zahradnice Lucie a Petra.

Zavěšené květinářství
Zahradní architektka Lenka Hrubá jako jedna z mála v Česku vyrábí kokedamy – přírodní závěsné květináče.

Témata jádu

Dnes je zítra
Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

V očích pozorovatele
… tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

Rychleji, výš, dál
Vyhrát. Zlepšovat se. Překonat lenocha v sobě. Prohrát. Vzdát to. Ztroskotat. Proč vlastně sportovat? Ve zdravém těle zdravý duch? Jasně, to přece chceme všichni. Několik příspěvků na téma sport. více...

Někam patřit
Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

Smát se všemu navzdory...
... to by mohla být jedna z definic humoru. Ale čemu se jeden směje, to je pro jiného trapné nebo třeba i nudné. Důležitou roli hrají v tomto ohledu i kulturní rozdíly. více...

Má dáti | dal
Peníze se pro mnoho lidí stávají hodnotou samy o sobě. Jsou peníze dobré či špatné? A kdo o tom rozhoduje? více...

Archiv témat
Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...