Job

Vytvoř svou první aplikaci!

Foto: © privatFoto: © privat
Tomáš Staník, Foto: © Soukromý archív Tomáše Staníka

Ve vydělávání peněz neviděl smysl života a rozhodl se využít moderní technologie na pomoc nevidomým a slabozrakým. „Svůj úspěch nemůžu definovat počtem nul na bankovním účtu, ale počtem lidských osudů, kterých jsem se dotknul,“ říká vývojář mobilních aplikací Tomáš Staník. Jeho životním motto zní: „Život je jako jízda na kole. Nespadneš, pokud nepřestaneš šlapat na pedálech.“

Už během studií jste pracoval ve firmách jako softwarový vývojář, podílel jste se na mnoha projektech a účastnil soutěží. Vyplatilo se vám to?

S programováním jsem začal v sedmnácti letech, což je v tomto oboru poměrně pozdě, takže jsem se chtěl co nejvíce vyrovnat svým vrstevníkům. Proto jsem se snažil dělat vše, co se dalo. Dnes již mám vůči soutěžení určitou averzi, protože i když soutěž člověka donutí podat lepší výkony a motivuje jej, často ho vyvede z cesty. Hodně času jsme totiž v rámci projektu strávili přípravou prezentací, a právě proto jsme se k reálnému produktu dopracovali až po několika letech.

Co vám to dalo do praxe?

Díky účasti na projektu jsem se naučil vnímat hodnotu programování. Uvědomil jsem si, které aktivity mají pro mě přínos a že právě těmto aktivitám je potřeba věnovat co nejvíce času a naopak ty, co jsou zbytečné, zredukovat na minimum.

Mnoho studentů IT oborů nemá během školy ambice získávat praxi či dělat aktivity navíc. Řada z nich spoléhá na to, že si po škole najdou dobře placenou práci, protože jsou „nedostatkovým zbožím“. Co si myslíte o tomto postoji?

Je pravdou, že najít si v dnešní době dobře placenou práci v IT není vůbec složité. Znám ale mnoho kolegů, kteří o tom nemají ani potuchy, protože jediné, co je během studia zajímalo, bylo nasbírat dostatečný počet kreditů, aby získali titul. Kdyby se studenti ptali na ty správné otázky, jako třeba - které z volitelných předmětů budu opravdu v praxi opravdu potřebovat - věděli by, jaké úžasné možnosti mají. Řada mých bývalých spolužáků, kteří si tyto otázky během studia nepoložili, nyní pracují v oblastech, na které by nepotřebovali vystudovat vysokou školu. Na druhé straně jsem měl spolužáka, který již během třetího ročníku absolvoval stáž ve Twitteru. Všichni jsme měli stejné možnosti a příležitosti, ale ne každý je využil.

Připravují vysoké školy studenty dostatečně na praxi?

Jsem přesvědčený, že celý vzdělávací systém je založený především na kvalitě učitelů a profesorů. Nejlepší univerzity na světě to vědí, a proto si svých odborníků váží i prostřednictvím dobrého platového ohodnocení. Na Slovensku je realita velmi odlišná a vzhledem k tomu, že učitelské platy nejsou vysoké, nedokážou univerzity přitáhnout talentované lidi. Kdyby byly univerzity ochotny zaplatit za kvalifikované odborníky z praxe, udělaly by si nejen dobré jméno, ale přilákaly by i více studentů a studenti by odcházeli více připravení na reálný život. Pokud na vysokých školách učí lidé, kteří sice mají nesčetný počet titulů, ale nikdy reálně nepracovali v dané oblasti, ve které vzdělávají studenty, vědomosti od takovéhoto člověka bývají v praxi mnohdy nerelevantní.

Co je nejtěžší na založení vlastního startupu?

Vedení vlastní společnosti je velkou zodpovědností a skýtá v sobě řadu nepříjemností, jakou je například četné papírování. Mnoho lidí to odradí a raději se nechá zaměstnat ve společnosti.

Jak jste se dostal k vývoji aplikací právě pro nevidomé a slabozraké?

Při studiu vysoké školy jsem se zapojil do jednoho projektu, jehož úlohou bylo vytvořit něco, co by změnilo svět k lepšímu. Jelikož ve vyšším ročníku byl nevidomý student, navrhl náš učitel, abychom zkusili využít chytrých mobilních telefonů, které se v té době k nám teprve dostávaly, k tomu, jak by mu mohly ulehčit každodenní život.

Kdo je vaším vzorem v podnikání? A co Vám vlastně dalo podnikání už v tak mladém věku?

Mým podnikatelským vzorem je Jozef Vodička (trashout.me). Je to člověk, který celým srdcem věří svému projektu a nedělá jej pro peníze. Mně celkově v práci motivuje zpětná vazba od uživatelů, ať už kladná či záporná, která přináší prostor pro zlepšení. Na podnikání je nejtěžší porozumět množství byrokratického papírování. Nejdůležitější věcí, kterou jsem se naučil, je soustředit se jen na tu nejdůležitější věc v projektu.

Co byste vzkázal lidem, kteří by chtěli založit vlastní startup?

První krok je stejný, ať už chcete založit vlastní firmu, nebo jestli hledáte místo v zajímavé formě. Pokud ještě nemáte vlastní aplikaci, vytvořte něco jednoduchého a publikujte ji zdarma, abyste získali co nejvíce uživatelů. Pokud se poté budete ucházet o zaměstnání ve vysněné firmě, stačí jen uvést odkaz na aplikaci a aktuální počet stáhnutí. Určitě tím zaujmete a odlišíte se od ostatních zájemců.


Copyright: jádu / Goethe-Institut Praha
říjen 2014

    Tomáš Staník

    Vývojář softwaru Tomáš Staník během studia dostal nápad využít moderní technologie na pomoc nevidomým a slabozrakým lidem. Je spoluautorem navigačního systému a nástroje pro vytvoření interaktivního průvodce pro nevidomé a slabozraké. Od června 2013 se naplno věnuje vývoji mobilní aplikace, díky níž nevidomí mohou využít na dálku zrak svého přítele prostřednictvím videa a lokace. Aplikace Remote Assistant funguje tak, že nevidomý v případě potřeby (například, když se ztratí nebo potřebuje nasměrovat na určité místo), zatelefonuje přes aplikaci svému kamarádovi, který okamžitě vidí video přenášené z mobilu nevidomého v reálném čase a na druhé polovině obrazovky vidí polohu nevidomého na mapě. Kamarád tak může nevidomému pomoci vyřešit jakýkoliv problém, i když je několik kilometrů daleko. Za aplikaci dostal Tomáš Staník několik ocenění.

    Další články k tématu

    Hřiště v hlavě
    Nevidomí fotbalisté ukazují opravdu neuvěřitelné kousky – díky vyvinuté intuici a orientaci v prostoru. Navštívili jsme trénink brněnského týmu nevidomých AVOY.

    Psi, kteří vidí za nás
    Na světě žije 40 milionů nevidomých. Jejich nepostradatelným průvodcem se často stává vodící pes. Co všechno musí takový pes umět, prozrazuje cvičitelka vodících psů Helena Nerglová.

    Neviditelné divadlo
    Divadelní představení „Cesta kolem světa za absolutní tmy“ v pražském Divadle Na Zábradlí lze vnímat všemi smysly – s výjimkou zraku.

    Trpělivost a cvičení
    Skoro všechno dnes naprosto samozřejmě vyřizujeme po internetu. Ale napadlo vás už někdy, jak internet vnímají a používají zrakově postižení?

    Umění dotyku
    V dílně Hmateliér nevidomí vyrábí díla z keramiky. Používají u toho jedinečnou techniku vyvinutou v Česku, díky které modelují, jako by viděli.

    Témata jádu

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Rychleji, výš, dál
    Vyhrát. Zlepšovat se. Překonat lenocha v sobě. Prohrát. Vzdát to. Ztroskotat. Proč vlastně sportovat? Ve zdravém těle zdravý duch? Jasně, to přece chceme všichni. Několik příspěvků na téma sport. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Smát se všemu navzdory...
    ... to by mohla být jedna z definic humoru. Ale čemu se jeden směje, to je pro jiného trapné nebo třeba i nudné. Důležitou roli hrají v tomto ohledu i kulturní rozdíly. více...

    Má dáti | dal
    Peníze se pro mnoho lidí stávají hodnotou samy o sobě. Jsou peníze dobré či špatné? A kdo o tom rozhoduje? více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...