Job

Pauline rozčiluje, že „se panelových diskusí a žurnalistických konferencí účastní pořád ještě převážně muži“. To se musí změnit, myslí si a evidentně není jediná, koho to štve. Pro spuštění webového portálu Deine Korrespondentin (Tvoje korespondentka) tato jednatřicetiletá novinářka spolu s šesti mladými kolegyněmi svůj nápad prezentovala na crowdfundingové platformě startnext, šlo jí o to získat startovní kapitál 5000 euro. Nakonec bylo vybráno 6500 euro. Cílem projektu je poskytnout zahraničním zpravodajkám větší prostor – a samozřejmě přinášet zajímavé reportáže.

„Přijde mi škoda, že zdánlivě obtížná, závážná, „hranatá“ témata redakce většinou zamítají,“ říká Pauline. Hovoří z vlastní zkušenosti. V rámci svého prvního crowdfundingového projektu Hořící Tibeťan (Der flammende Tibeter) cestovala po Asii a sbírala materiál na reportáž o sebeupalování v Tibetu. Doprovázel ji i fotograf. „Redakce ale reagovaly zamítavě: nemáme zájem,“ líčí Pauline smutně. „Prý čtenáře a diváky nemůžou zatěžovat tak náročnými tématy. Přitom právě o to přece jde – klást na čtenáře či diváka nároky.“

Ženy-žurnalistky musí být více vidět

Co se čísel týká, studuje žurnalistiku více žen než mužů, i volontariát [roční zaučovací praxe po ukončení studia – pozn.překl.] v novinách, rozhlase a televizi také častěji absolvují ženy než muži. Ve vedoucích pozicích to ale vypadá úplně jinak: „Je neuvěřitelné, že v tak vyspělé zemi, jakou je Německo, máme jen jednu šéfredaktorku celostátních novin – Ines Pohl v novinách tageszeitung.“

Je tedy třeba ptát se: Kam všechny ty ženy mizí? Pauline to vysvětluje: „Jakmile se jim narodí děti, spadnou do půlúvazkové pasti. Ti, co pracují na půlúvazek, nikdy nemají vedoucí pozici, protože něco takového tu ještě nebylo.“ Brání se však závěru, že dítě a kariéru nelze skloubit. „Ženy – včetně mě – se dnes už nechtějí rozhodovat, jestli práce nebo rodina.“ Jde o to, že firmy musí jít do sebe a zavést flexibilnější pracovní podmínky.

Jenže v případě některých zaměstnání jako třeba zahraniční zpravodajka to není úplně jednoduché. „Pokud pracujete pro jediné médium, například jste ARD-korespondent, pak jste v nasazení dvacet čtyři hodin denně sedm dní v týdnu.“ K tomu patří práce po večerech, o víkendech a o dovolené. Na rodinu zbývá jen málo času. „A pokud chcete mít děti, pak se do péče o dítě musí výrazně zapojit partner nebo partnerka,“ popisuje Pauline nevýhody svého zaměstnání. Ženy jsou prý ochotnější upřednostnit rodinu před prací, říká. „Přitom ale ženy stejně jako muži mají nárok na to se pracovně rozvíjet.“

I muži mají zájem o dobré reportáže

To ale evidentně není samozřejmé. Zakladatelky portálu totiž byly dotázány, proč se ženy musí drát do popředí. Ohledně osvěty co se genderové tématiky týká, máme ještě evidentně plné ruce práce, vysvětluje Pauline. A nejde jí jenom o blaho její a jejích pár kolegyň: „V německých médiích postrádám témata zaměřená na inspirativní ženy, na ženské vzory. I to chce náš portál změnit. Při zpracovávání všech témat se budeme snažit psát především o silných ženy. Věříme, že to bude zajímavé pro všechny – pro ženy i muže.“

Většina mužů, s nimiž Pauline o projektu hovořila, reagovali pozitivně. „Muži jsou skvělí. Mám muže hrozně ráda!“ říká Pauline. Jádro pudla tedy rozhodně není v tom, že by ona a její kolegyně nechtěli spolupracovat s muži. V projektu Tvoje korespondentka jde o to, že se „my ženy musíme spojit, etablovat platformu, díky které dosáhneme větších úspěchů v našem zaměstnání“. To je něco, co chápou muži i ženy. „Většina emancipovaných mužů tomu rozumí a těší se na naše reportáže,“ raduje se Pauline. Reportáže plánované na květen zní slibně: portrét první válečné pilotky z východní Afriky a příběh mladé Afghánky, která prošla peklem - její otec ji znásilňoval a ona s ním několikrát otěhotněla.

Nic ale není zadarmo. Většina korespondentek je na volné noze, nemohou si dovolit jen tak pro radost podnikat rozsáhlé rešerše. Chtějí – a musí – se svojí prací uživit. „Bylo by naprosto hloupé, kdybychom to celé dělaly zdarma,“ dodává Pauline. První měsíc bude testovací, všechno zadarmo. Od června ale čtení článků bude možné jen po zaplacení poplatku 10 euro. Měsíc co měsíc si pak na portálu Tvoje korespondentka budete moct přečíst deset reportáží z Blízkého východu, Afghánistánu, Spojených států a také z Německa. „Když si to spočítáte, tak vás přečtení jedné reportáže bude stát jedno euro měsíčně. To je míň než jedno espreso.“