Job

Arthure, na webových stránkách spolku Save-Elephants píšeš o slonech spíš fakticky, jaký k nim však máš osobní vztah, co pro tebe sloni znamenají?

Sloni jsou pro mne ztělesněním svobody. Ať už žijí kdekoliv, potřebují hodně místa a jsou stále v pohybu. Ovládají krajinu, přetvářejí ji, zušlechťují. A sálá z nich obdivuhodný klid, pokud máte to štěstí a narazíte dnes ještě na slony, kteří nepřišli v živé paměti do styku s pytláky. Dospělí samci mezi sebou někdy i krvavě bojují, ale zbytek jejich společnosti a většinu času i ti dospělí samci jsou ve znamení klidu, mírumilovného soužití a blízkosti, už na první pohled fyzické a při možnosti slony poznat i emocionální. Líbí se mi, jak sloni drží pospolu a umí jednat jako jeden muž (slon), aniž by ztratili svou individualitu. Nejen v tom by nám měli být příkladem. Setkání se slony je pro mne vždy spojeno s velkým vzrušením a očekáváním a často je korunováním velké trpělivosti a fyzické námahy. Vždy je to obrovská radost a poučení.

Co myslíš ztrátou individuality?

Stává se, že sloni se například vrátí ke svému zraněnému či mrtvému druhovi. Že jej před pytláky chtějí chránit. To není typické stádové chování. U lidí je tomu doufejme pořád ještě tak, že v některých momentech stále vítězí odvaha nebo svědomí nad neoprávněnými obavami či i oprávněným strachem.

Jak se mění chování slonů po zkušenosti s pytlákem?

Sloni jsou stresovaní, jsou plaší při každém kontaktu s lidmi, nebo naopak agresivní a nevypočitatelní. Často jsou takoví sloni za dne schovaní v houští či v lese, často se bojí ulehnout na zem a v klidu odpočívat, jako to dělají za přirozeného stavu. Je však také známo, že jsou schopni například podle lidské řeči rozlišovat mezi místními lidmi, kteří je někde neohrožují, a pytláky z jiné etnické skupiny, hovořícími jinak, se kterými mají krvavou zkušenost.

V Africe se zabije kolem 30.000 slonů ročně, a to vše kvůli slonovině?

Naprostá většina slonů je úkladně zavražděna kvůli klům. Lov na maso již prakticky neexistuje a zabití slona při střetu či jako pomsta například za zničenou úrodu jsou mizivá. Mnoho lidí, kteří mají na různých úrovních s obchodem se slonovinou co do činění, ji vnímají podobně jako prodej diamantů, zlata, drog. Kde jsou peníze, jde morálka stranou.

Pokles celkové sloní populace v Africe o několik desítek procent v posledních letech je hnán obrovskou vlnou poptávky po slonovině zejména v Číně a dalších státech Dálného východu. Tam byla slonovina ceněna po tisíciletí, ale přístup k ní měli samozřejmě jen vládci a velmi bohatí lidé. Kupci v Asii dávají předměty ze slonoviny na odiv své bohatství a „vkus“. I tady bohužel peníze a technologie předběhly „svou dobu“ – tím myslím rozum a zodpovědnost jejich majitelů.

Nedostatečná legislativa či absence tvrdého vymáhání stávajících zákonů způsobují, že překupníkům nečiní velký problém dostávat z chudé Afriky do bohaté Asie desítky tun slonoviny ročně. Ilegálně. A někdy i legálně! Sítě překupníků bývají velmi dobře zajištěny a organizovány. Jsou to nadnárodní řetězce osob, které zneužívají nedostatečné zákony, špatné kontroly a využívají všudypřítomnou možnost korupce.

Jaké postavení zde zaujímají pytláci?

Ti jsou chudí, lovem si jen tak tak vydělají na základní potřeby a já osobně je spíše považuji také za oběti (a viníky současně, samozřejmě). Pytláci zpravidla neprofitují a jen přežívají s tím málem, co jim překupníci za jejich služby předhodí. V případě pytláků z řad Pygmejů je dokonce jejich „patron“ platí třeba jen v naturáliích. Nedá se ale říci, že pytláctví by přinášelo nějaký, natož ne dlouhodobý, model základní zaměstnanosti obyvatel. Když se 99 procent lidí v dané oblasti může živit zemědělstvím, obchodem či jinak, nevěřím, že pro to 1 procento pytláků by se také nenašlo „normální“ řemeslo. V tom tedy spočívá podle mého vina pytláků – vždy je nějaká jiná možnost a lov je jejich volbou – z různých důvodů.

Místní zemědělci nemají ke slonům příliš dobrý vztah, protože jim ničí úrodu. Nebo se to mění?

Situace, kdy vám jako k otci hordy dětí přijde na návštěvu stádo slonů a zničí celou úrodu, je nemilá. Často může být pro postižené lidi likvidační a nedivím se jejich subjektivním reakcím jakéhokoliv druhu. Pole i vesnice se ale dají chránit, lidé se mohou semknout do podpůrných komunit a větší úlohu by v tom určitě mohl hrát i stát, který by lidi školil jak s přírodou vycházet a jak minimalizovat škody. Leckde se to děje, na většině území Afriky ale stát na své občany kašle.

V jižním Čadu se pomocí mírumilovné techniky bariér ze včelích úlů kolem polí snažíme zajistit lepší soužití v krajině, kterou obývají jak sloni, tak i lidé – zemědělci. Většina slonů se včel panicky bojí, a proto se plotům vyhýbá. V regionu, kde takto chráníme slony před hněvem místních a těm zároveň z projektu kyne trvalý ekologický přínos – zdravý med.

Save-Elephants přichází s mnoha dalšími nápady, jak reálně předcházet vybíjení slonů. Můžeš nám přiblížit ty nejdůležitější?

Ve spolupráci s různými africkými organizacemi se podílím na odhalování překupníků, konkrétně s EAGLE-Network. Důležité je také zavedení detekčních psů v Kongu (The Aspinall Foundation). Přítomnost psů na klíčových i zcela nečekaných místech napříč Kongem přináší výsledky ve formě zatčených překupníků všemožných chráněných druhů zvířat či jejich částí. Vše je zabaveno a lidi čeká postih, úměrný jejich přestupku. Tyto kontroly mají i další velký efekt a to je princip odstrašení. Věříme, že jakmile bude psů ještě více, tak i zhola nemožný.

Jakou roli by v ochraně afrických slonů mohla hrát nebo hraje Česká republika?

Jako národ nemáme na vybíjení slonů přímou účast, slonovinu našinec nekupuje. Naše země je ale často tranzitním státem a navíc by se naše reprezentace mohla více angažovat coby propagátor ochrany přírody či lidských práv. Evropské státy a jejich zastoupení v Africe mají stále silné slovo.

Každý z nás má navíc také možnost svým způsobem pomoci. A to třeba i jako dobrovolník Save-Elephants v ČR či v Africe. Jen díky vytrvalé podpoře řady dobrovolníků se nám daří pokračovat. Velmi užiteční nám byli či jsou experti na poli kynologie, technologií, filmařiny, animace, grafiky. Spolupracujeme také se ZOO Liberec, která dlouhodobě podporuje mediálně, finančně i rádcovsky naše projekty. Zmíním například projekt Kola pro Afriku, díky kterému se nám podařilo dostat až do terénu horská a treková kola, která slouží strážcům parku i psovodům. Pokud by se nám podařilo sehnat i odborníka přes kódování webu a přes fundraising, byli bychom nadšeni. A pokud do Afriky, tak určitě skvělou angličtinu a francouzštinu s sebou!