Job

Léčivé pohádky

Foto: © Maria SilenyFoto: © Maria Sileny

Když se nemocné děti v klinikách setkají s loutkami, na okamžik zmizí jako zázrakem strach i bolest. Již dvanáct let působí v Čechách projekt Loutky v nemocnicích. Nápad ovšem vznikl v Německu.

Je pondělí v dětské nemocnici Motol v Praze, čas na loutkové divadlo. V rozlehlé chodbě v desátém patře jsou postaveny řady židlí, na kterých netrpělivě posedávají malí pacienti. Každých pár minut přijíždějí výtahem další. Je mezi nimi bledý chlapec, který se snaží strhnout si roušku z úst, i chlapec s holou hlavou, který má v hřbetě ruky zapíchnutou dutou jehlu. „Vzala sis tabletu?“, ptá se sestra holčičky v květovaném pyžamu, než ji posadí do první řady.

Děti jsou napjaté, dnes na ně totiž čeká mimořádné představení, zažijí premiéru. Divadelní kus, který za chvíli uvidí, se jmenuje Bleděmodrý Petr, stejně jako jeho hlavní hrdina, malý pes. Být malý a bleděmodrý, to není lehký psí osud. Poté co ho ostatní psi zapudili, vydá se Bleděmodrý Petr hledat štěstí do Ameriky. A už stojí tři loutkoherci před diváky, muž a dvě ženy. Přinesli si housle, keyboard, bicí, trumpetu. A kufr. Jakmile ho položí a rozloží, objeví se divadlo s barevnými kulisami. Děti ani nedutají, když se z kufru vynoří New York se Sochou svobody, pak zas loď na moři...

Herci Kryštof Míka, Hana Grančicová a Marka Míková s lehkostí střídají role. Obě ženy mají na sobě široce střižené kalhoty s laclem a obrovskými kapsami, z kterých vykukují loutky a rekvizity. Tu vytáhnou z kapsy kalhot proradného kocoura, pak zas hrozného pilouna, postrach moří. Během hry zažije Bleděmodrý Petr lecjaké ústrky, ostatní se mu posmívají, lžou mu a podvádí ho. Nakonec ale přece jen najde skutečného přítele, kapitána Jeffa, který ho vezme na svou loď a plaví se s ním k ostrovu modrých psů.

Během představení přiskočí Marka Míková vždy znovu ke keyboardu, rozehraje klávesy, zpívá a přitom se dívá zpříma do dětských obličejů. Je nejen režisérkou půlhodinového představení, ale především zakladatelkou neziskového projektu Loutky v nemocnici. Nápad si přivezla z Německa. Vystudovanou dramaturgyni a režisérku požádal v roce 2002 loutkoherec Ottokar Seifert z Ravensburgu o spolupráci. Když totiž trávil delší dobu v tamní klinice, napadlo ho zahrát nemocným dětem loutkové divadlo. Marka Míková, která je též hudebnicí, herečkou a autorkou dětských knih, mu vyhověla a přijela. Pomohla najít vhodná témata, zkomponovala hudbu, inscenovala představení. Češka a Němec pak spolu hráli divadlo pro děti v klinikách v Ravensburgu a Stuttgartu. K velké radosti malých diváků.

Po návratu se Marka Míková rozhodla pokračovat v Čechách. Vše začalo v Praze v roce 2005 s týmem čtyř lidí. Dnes se na projektu podílí již čtrnáct umělců v Čechách a čtyři na Slovensku. Jejich angažmá finančně podporují soukromí dárci, město Praha a Ministerstvo kultury.

Foto: © Maria Sileny

Dějí se minizázraky

Loutkoherci navštěvují pravidelně nemocnice, psychiatrické kliniky a ozdravovny ve čtrnácti městech. Většinou chodí od pokoje k pokoji přímo k nemocným na lůžku. Podle toho, jak se daří malému pacientovi, zimprovizují herci vhodný divadelní kousek. Někdy je to krátká pohádka, jindy zase skáče loutka po přikrývce a povídá si s dítětem. Když je třeba odebrat krev nebo vyměnit obvaz, umělci decentně představení ukončí. „Divadlo se nemusí odehrát celé, nečekáme na potlesk“, vysvětluje Marka Míková. A přesto se dějí minizázraky, jak říká. Děti začnou s loutkou mluvit o své nemoci, některým se po tvářích koulí slzy, jiní začnou nesměle zpívat. „Loutkohra a hudba otevírají nitro, osvobozují od strachu a pomáhají zapomenout na bolest“, říká a dodává: „S námi a s loutkami se děti mohou uvolnit. Nejsme lékaři ani zdravotní sestry, jsme komedianti.“

Na začátku si museli zaměstnanci v nemocnicích na loutkaře zvykat, některým lékařům vadili. Jeden z nich kdysi dokonce Marku Míkovou vyhodil z nemocničního pokoje, vzpomíná herečka na chodbě onkologického oddělení v Pražské klinice Motol. To se během let změnilo a vznikla plodná spolupráce. Loutkové divadlo totiž podporuje a doplňuje terapii, někdy dokonce i diagnózu. Marka Míková vypráví příběh malé Kateřiny, která měla rakovinu a odmítala chodit. Lékaři nemohli přijít na to, jestli nemůže nebo nechce. „Přišla jsem tedy se svým žabákem Kvákem, který uvízl mezi dveřmi a volal o pomoc. Holčička vstala a zachránila ho“, vzpomíná umělkyně s dojetím a již klepe na dveře prvního pokoje, divadelní obchůzka začíná. Děti, které musí ležet v posteli, zažijí momenty štěstí.

Maria Sileny

Copyright: jádu | Goethe-Institut Praha
duben 2017
odkazy k tématu

Další články k tématu

Léčivé pohádky
Když se nemocné děti v klinikách setkají s loutkami, na okamžik zmizí jako zázrakem strach i bolest. Již dvanáct let působí v Čechách projekt Loutky v nemocnicích.

Zdravotní klaun nikdy neuhýbá
Jak to vypadá, když se nemoc a poměrně skličující prostředí nemocnic, hospiců či domů pro důchodce stane tématem klaunů? Rozhovor s Lukášem Houdkem z neziskové organizace Zdravotní klaun.

Interiéry naplňující všechny potřeby
Designéři jsou převážně mladí lidé, kteří moc nemyslí na starší generaci. Koncept Equal design se soustředí na co největší funkcionalitu pro co nejširší skupinu lidí, tedy i pro seniory.

Za nemocnice vlídnější
Jedno jestli pacient nebo návštěvník, v nemocnici není rád skoro nikdo. Útulné prostory dokáží pobyt přinejlepším zkrášlit. Projekt Design+Help se právě o to stará.

Témata jádu

Dnes je zítra
Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

V očích pozorovatele
… tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

Rychleji, výš, dál
Vyhrát. Zlepšovat se. Překonat lenocha v sobě. Prohrát. Vzdát to. Ztroskotat. Proč vlastně sportovat? Ve zdravém těle zdravý duch? Jasně, to přece chceme všichni. Několik příspěvků na téma sport. více...

Někam patřit
Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

Smát se všemu navzdory...
... to by mohla být jedna z definic humoru. Ale čemu se jeden směje, to je pro jiného trapné nebo třeba i nudné. Důležitou roli hrají v tomto ohledu i kulturní rozdíly. více...

Má dáti | dal
Peníze se pro mnoho lidí stávají hodnotou samy o sobě. Jsou peníze dobré či špatné? A kdo o tom rozhoduje? více...

Archiv témat
Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...