Povodeň pro Quietschies
Proč povodeň? A proč pro Quietschies? Co to slovo znamená a co má tohle všechno společného s tématem studium? Ale pomalu. Jak s oblibou říkají Němci: vezměme to hezky popořadě.
Město tří řek
Když člověk studuje v Pasově, patří pojmy povodeň, „Quietschies“ a ještě pár dalších dolnobavorských k nezbytné slovní zásobě. Vzhledem k tomu, že toto malebné město, často nazývané Benátky severu, leží hned na třech řekách Innu, Ilzi a Dunaji, jsou jak místní, tak studenti několikrát ročně konfrontováni s povodněmi. Ta poslední, jen mírná, o sobě dala vědět v půlce října. Tou dobou právě probíhal takzvaný orientační týden pro nové studenty – zvané „Quietschies“. Pěkný dárek na uvítanou, že?
Cizinci vítejte
Když jsem do Pasova v září roku 2005 přišla já, nasvědčovalo vše spíše neoficiálnímu mottu univerzity „Studovat tam, kam ostatní jezdí na dovolenou“. Pro mě, která předtím po dlouhých šest let vídala z oken školy v pražské čtvrti Holešovice jen pusté okolí, byl pohled z přednáškových sálů do zeleně a na řeku Inn jako sen. Ach ano, samozřejmě, málem bych zapomněla: já jsem přece přijela do Pasova studovat, ne na dovolenou! Jenže, kdybyste věděli, jak tady vypadá život začínajících studentů... Počínaje objevováním zdejších hospůdek buď na vlastní pěst nebo za podpory studentských zástupců jednotlivých fakult či vysokoškolských skupin, až po uvítací večírky, na které narazíte všude možně. Člověk pak někde v dáli slyší své špatné svědomí a ráno přece jen vstane v osm hodin, aby stihl přednášku v půl deváté. Uznejte sami, proti tomu je denní snění při pohledu z okna naprosté nic.
Ale teď vážně. Můj první semestr byl, co se studia týče, velmi náročný. Navzdory deklarovanému mezinárodnímu zaměření pasovské univerzity, jež je na vysoký podíl zahraničních studentů náležitě pyšná, netrvalo dlouho a já jsem velmi rychle pocítila, že ne všichni spolužáci sdílejí toto nadšení. Během prvních přednášek jsem si vždy strategicky sedala mezi lidi, kteří vypadali jako zdejší, čili Němci. Odkud, to mi bylo jedno. Doufala jsem, že díky tomu budu schopná opouštět hodinu s kompletními poznámkami. Přes veškerou koncentraci se mi však nepodařilo zaznamenat si vše důležité, protože slova z úst profesorů padala tak rychle, jako voda z Niagarských vodopádů. Jak skvělé, že ostatní studenti jsou tak milí a nechají mě nahlédnout do svých bloků, říkala jsem si. Ovšem na konci přednášky, když jsme se vzájemně představili, jsem byla postavena před krutou realitu. Jak že se jmenuji a odkud jsem? Aha, z Čech. A další týden mě najednou neznali. Člověk by si myslel, že zrovna mladí Němci budou otevření a vstřícní, když si jich mnoho před začátkem studia bere volno a na několik měsíců vyjíždí na zkušenou do světa. Jenže častocestují na Západ – a k tomu se Česká republika bohužel v jejich hlavách stále ještě, ať už geograficky nebo politicky, nepočítá. Škoda.
Druhý domov
Od podzimu 2005 utekla dlouhá doba, nyní jsem v posledním semestru magisterského programu a, upřímně, nechci z Pasova pryč. V rámci studia jsem strávila krásných šest měsíců v katalánské metropoli Barceloně, pár měsíců v bavorském hlavním městě Mnichově, ale svůj druhý domov jsem našla právě v městě tří řek. Po překonání počátečních těžkostí, se kterými se však potýkají všichni nezávisle na tom, odkud pocházejí, jsem se naučila využívat možností, které pasovská univerzita nabízí, a užívat si zdejšího života. Každý tu objeví to pravé ořechové – například práci na některé z univerzitních institucí či kateder nebo sociální angažmá v jedné z četných vysokoškolských skupin (na výběr je jich přes 80 od kulturních přes politické až po mezinárodní). Právě to se v Německu vysoce cení . Na zahraniční pobyty vás skvěle připraví jazykové centrum, unavené tělo můžete protáhnout pro změnu v tom sportovním. Pak ještě skočit na jedno do útulné studentské hospůdky GMOA (bavorský výraz pro obec, ale i hosty a publikum) a další den ráno se opět může roztočit kolotoč studentských povinností.
Copyright: Goethe-Institut Praha
listopad 2011
