Job

Kravské mléko s příchutí Prahy

Foto: Martin Nejezchleba

Jak synové vietnamských emigrantů přivezli do Hanoje pouliční módu

Foto: Martin NejezchlebaAnton a Honza nemají čas. Neustále zvoní jednomu z nich mobil. Asistují dělníkům, kteří se v rozestavěném obchodě proplétávají mezi prvními zákazníky. Instalují světla, dávají pokyny. Mezi stěhovacími kartóny čekají na výplatu zaměstnanci v křiklavě barevných teniskách a brýlích s obrovskými, černými obroučkami.

Dvojčata Anton a Honza otevírají prozatím největší ze sedmi poboček svého úspěšného obchodu s pouliční módou: Boo citi má být centrálou se dvěma obchody, kavárnou a kancelářemi pro designéry a kreativce. Na letácích stojí slogan „From dream to reality“, a v tomto případě to platí vrchovatě. Neboť Anton se ve skutečnosti jmenuje Viet Anh, Honza Viet Hung a jejich sen se zhmotňuje v hlavním městě Socialistické republiky Vietnam.

Oba bratři odjeli před dvaceti lety se svými rodiči do Prahy, absolvovali tady základku a gympl a dostali české přezdívky. Rodiče se vrátili zpátky do Hanoje a Honza se spíš než střední odborné škole začal věnovat skejtu. „Měli jsme štěstí, že nám rodiče vždy nechávali svobodu,“ říká Honza při obědě v pouličním stánku. Připomíná, že v tradičně založených vietnamských rodinách to nebývá zvykem a smáčí smažené tofu v silně aromatické krabí omáčce.

Skejťáci pod přísným dohledem Lenina

Po dvou letech se však otec – českou přezdívkou také Honza a jeden z nejaktivnějších členů hanojské Společnosti vietnamsko-českého přátelství – začal obávat o budoucnost svých synů a povolal je zpět do staré vlasti. Nejdříve přijel Viet Anh, který se mezitím inspiroval svým bratrem a který jako jeden z prvních začal pod přísným dohledem sochy Vladimíra Iljiče Lenina v hanojském parku Công viên Lê Nin předvádět triky na prkně. Na rozlehlé pláni se ve večerních hodinách setkává stále více fotbalistů, skejťáků i pouličních tanečníků. Ti v silně přelidněné Hanoji, jež se dusí ve výfukových plynech, jen obtížně hledají vhodná místa pro své koníčky. Anton rychle zjistil, že v třímilionové metropoli není kde nakupovat nová prkna ani pouliční módu. Když o rok později přijel Honza, půjčili si bratři od otce peníze a chybějící obchod si otevřeli sami: jmenuje se Boo a jeho logo tvoří profil krávy.

Foto: Martin Nejezchleba„Chtěli jsme dát mladým Vietnamcům nový impulz, jak módní, tak myšlenkový,“ říká hubený třicátník Viet Anh, který se občas zarazí a ptá se po správném českém výrazu. Dnes má na sobě stoprocentně bavlněné tričko vlastní značky Bò Sữa: Stojí na něm vietnamské slovo pro já, srdce a kapka vody. „Lze to vnímat buď jako vodu, tedy symbol pro přírodu, nebo jako zemi, tudíž vietnamskou vlast,“ vysvětluje Honza s téměř dokonalým pražským přízvukem. Bratr Anton přikyvuje, brčkem saje poslední kapky zeleného čaje s ledem a prozrazuje, proč je právě toto tričko příznačné pro činnost podniku. „Chceme Vietnamcům otevřít oči pro věci, na které zatím vůbec nemyslí: ochrana životního prostředí, společenská zodpovědnost a také hrdost na Vietnam.“

Důležitější věci než peníze

Když v roce 2003 otevřeli první Boo Skateshop, startovala ve Vietnamu éra ekonomického růstu. V ulicích dříve ospalé Hanoje dnes rostou vysoké skleněné budovy a nákupní centra jak houby po dešti a blikající billboardy zahraničních značek bojují o pozornost s propagandistickými plakáty socialistické strany. Dorůstá generace dětí stále širší střední vrstvy a právě tito teenageři si oblíbili značku Bò Sữa. „V překladu znamená něco jako kraví mléko, tedy produkt právě oné krávy z loga prvního obchodu.“

Foto: Martin NejezchlebaBò Sữa má dnes zhruba sto zaměstnanců, podporuje vietnamskou pobočku světového fondu na ochranu přírody (WWF) a vietnamské centrum pro vzdělávání o ochraně přírody (EVN). „Hlavní proud vietnamské společnosti má dnes pouze jeden cíl: vydělat co nejvíce peněz. Existují ale i důležitější věci,“ líčí svou vizi Viet Anh. Pro řadu zákazníků se přitom jedná o zcela cizí hodnoty a stane se, že když někdo dostane v obchodě Bò Sữa svůj nákup do ekologické papírové tašky, vyžaduje v tropickém dešti osvědčené igelitky. Viet Anh i Viet Hung vědí, že je čeká ještě dlouhá cesta. Na ní si jednou chtějí splnit i další sen: „Rádi bychom někdy otevřeli obchod v Čechách. Aby také Češi viděli, že my Vietnamci dokážeme vytvářet jedinečné oblečení a ne jen padělky západních značek.“

Martin Nejezchleba 

Copyright: Goethe-Institut Praha 
prosinec 2011

    Další články k tématu

    Domů místo do světa
    Vietnamci tvoří v Česku jednu z nejpočetnějších národnostních menšin. Co ale vlastně vědí Češi o jejich kultuře? A co ví druhá generace Vietnamců žijících v Česku o Vietnamu?

    Do boje v evropských volbách vyrážil Vietnamec
    Nguyen Cong Hung chce ukázat nový trend: My, Vietnamci, se v Česku chceme integrovat. Proto kandidoval v roce 2014 ve volbách do Evropského parlamentu – za euroskeptiky z ODS.

    Kravské mléko s příchutí Prahy
    Dvojčata Anton a Honza přivezli pouliční módu do vietnamského Hanoje. Anton se ve skutečnosti jmenuje Viet Anh, Honza Viet Hung.

    Témata jádu

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Rychleji, výš, dál
    Vyhrát. Zlepšovat se. Překonat lenocha v sobě. Prohrát. Vzdát to. Ztroskotat. Proč vlastně sportovat? Ve zdravém těle zdravý duch? Jasně, to přece chceme všichni. Několik příspěvků na téma sport. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...