Job

Lidská práva?

Jistě s Amnesty International

Lucie PasekováČisté a zdravé životního prostředí, právní ekologická poradna, lidská práva či práva zvířat, podaná ruka přistěhovalcům – co mají tyto pojmy společného? Jedince druhu dobrovolnického, který věnuje svůj volný čas něčemu, co je pro něj smysluplné, protože jeho odměna nemá podobu finanční. Tou je pocit z dobře odvedené práce a dílčí úspěch.

„„Je lepší zapálit svíčku, než proklínat temnotu” (čínské přísloví)

Už jsou to tři roky, co jsem se poprvé vydala na setkání dobrovolníků místní Brněnské skupiny Amnesty International (dále jen AI). Mezi její členy patřím dodnes, i když se špatným svědomím musím dodat, že kvůli nedostatku času už nepatřím k těm, kteří s vervou obráží každou akci AI. Ale vše pěkně popořadě, jak vlastně mé angažmá začalo.

Když jsem nastoupila na vysokou školu, začala jsem si všímat, jak velká část mých kamarádu mluví o tom, že běží na schůzku se skupinou, že organizují promítání, že připravují tiskovou zprávu nebo že mají starosti s přípravou programu a zkrátka jak mají stále plné ruce práce. Brzy jsem zjistila, co za tím vězí. Nevěnovali čas a úsilí školní přípravě, ani nešlo o nějakou brigádu, ale byli jako dobrovolníci členy různých neziskových organizací nebo jiných uskupení, kterým věnují dost velkou část svého studentského života. Nedalo mi to, chtěla jsem zjistit, jestli taky obstojím a zkusila jsem to u Amnesty International.

Tahle organizace mě zaujala svým zaměřením a způsobem činnosti. Bylo mi sympatické, že jen nemluví o tom, co by se mělo udělat, ale že hned přechází k činům. Jak vypadala má „náplň práce“ jako amnesťácké dobrovolnice? Pravidelné schůzky se konají na fakultě nebo v kavárně, kde se domlouvají akce, prostě vše, co se bude vlastně dělat. Přitom si usilovně snažíme vše nacpat do svých už tak přeplněných diářů. Mezi sebou si tak rozdělíme úkoly, vymýšlíme originální nápady, jak zaujmout a co nového vymyslet, koho oslovit a s kým spolupracovat.


Brněnská skupina pořádá během roku různá promítání, sbírání podpisů a také se připojuje k akcím ostatních zdejších neziskovek. Také jsme si „adoptovali“ vězněného čínského kyberdisidenta Huanga Jinquiu. To znamená, že na jeho propuštění sbíráme podpisy a snažíme se případ uvést do povědomí společnosti. Občas pošleme Huangovi do vězení dopis, kde mu popřejeme hodně odvahy a síly. A kdopak že ten Huang je? Působil jako novinář, psal mimo jiné i politicky angažované články a ohlášení, že se chystá založit politickou stranu. To bylo nejspíš posledním impulsem k jeho zatčení v září 2003, Huang byl rok nato odsouzen ke dvanácti letům vězení za „podvracení státu“.

Pro něj samotného i celou brněnskou skupinu přišla nedávno velmi dobrá zpráva. Kyberdisidentovi byl snížen trest a na svobodu by se tak měl dostat už v roce 2011, přitom měl být propuštěn až v červenci 2013. Takové zprávy jsou pro dobrovolníky vždy velkým povzbuzením, protože výsledky jejich práce jsou vždy nejisté a nepředpovídatelné, zvlášť v oblasti lidských práv. Pokud se něco podaří, jejich motivace vždy o stupínek poskočí výš – a ta je pro bezplatnou činnost zapotřebí v hojné míře. Naše sdružení ale nelení a našlo si další osobu v nesnázích. Je jí vězeňkyně Chen Zenping, stoupenkyně duchovního hnutí Falun Gong, které je čínskými úřady perzekvováno.

Naše nadšení pro věc je však často nahlodáváno a podrobováno zkouškám. Mnohdy se musíme přehoupnout přes menší i větší překážky. Většina organizací obrací každou korunu, musíme si tak vše často sami vyrobit nebo sehnat s minimálními náklady či nejlépe zadarmo, aby už tak malý rozpočet organizace nezasáhly další výdaje. Dalším, mnohdy nemalým úskalím je jistý nezájem, s nímž se setkáváme připodpisových akcích a na informačních stáncích. Někteří kolemjdoucí už předem prchají s obavou, že jim chceme prodat nějaké zboží.. Musíme se tedy naučit radovat z každého malého úspěchu a nevěšet hlavu ze zklamání, které nás může potkat.

Proč tedy být dobrovolníkem? To, že člověk dělá něco „zadarmo“ ještě neznamená, že mu z toho nic „nekápne“. Kromě dobrého pocitu a vědomí, že se věnuji něčemu smysluplnému, jsem poznala mnoho lidí s podobným smýšlením a názory, takže jsem tím rozšířila obzory a vědomosti. Zároveň se nesmí zapomenout na cennou zkušenost, které si velice vážím. A kromě toho není tento druh práce jenom řehole. Po schůzce se dobrovolníci často odeberou diskutovat nad vážnými i těmi nepříliš vážnými záležitostmi ke sklence do blízké kavárny nebo hospůdky. Poslední výhodou, kterou chci vyzdvihnout, je pro mě účast na kulturních akcích. Zvláště v létě, když prezentujeme činnosti AI, se ocitáme na různých festivalech. Tudíž se nám často naskytne možnost tam být zdarma. Takže i v takovéto podobě můžeme získat odměnu za naše úsilí. A to už za to přece stojí, ne?

Lucie Paseková

Copyright: Goethe-Institut Praha
březen 2012
odkazy k tématu

Všude na světě lidé žijí pro lepší budoucnost. Sbíráme jejich příběhy a ukazujeme, co je možné už dnes. jadumagazin.eu/futureperfect

Amnesty International

Mezinárodní organizace Amnesty International (dále AI) usiluje o dodržování lidských práv na celém světě. Jedná se o organizaci nezávislou na vládách, politických stranách, ekonomických subjektech, náboženstvích či ideologiích všeho druhu. Existence Amnesty International tak závisí na příspěvcích od členů a dárců z řad veřejnosti.

2011 oslavila AI padesátileté výročí. Její historie se začala psát v roce 1961. Britský právník Peter Benenson byl šokován novinovým článkem o dvou studentech, kteří byli odsouzeni k sedmi letům vězení za to, že si v nedemokratickém Portugalsku připili „na svobodu“. Benenson napsal o tomto případu článek do britského Observeru. Článek s názvem „Zapomenutí vězni“, nabádal občany, aby dávali vládě svými dopisy najevo, že jim osudy mladíků nejsou lhostejné. Lidé začali psát a volat, aby tyto studenty podpořili a ve Velké Británii i v zahraničí začaly vznikat lokální skupiny na jejich podporu.

Symbolem AI je svíčka ovinutá ostnatým drátem. První z nich byla rozsvícena v Londýně v roce 1961. Tento znak symbolizuje naději Petra Benensona, že si Amnesty International posvítí na nejtemnější místa, kde dochází skrytě a beztrestně k porušování lidských práv.  Poselství, které je v symbolu ukryto, nejlépe vyjadřuje čínské přísloví: „Je lepší zapálit svíčku, než proklínat temnotu”. 

AI má více než 3 miliony členů ve více než 150 zemích světa. Zastoupená je v 68 z nich. Do roku 2010 vykonala na 33341 výzkumných misí, které prošetřily, zda nedochází k porušování lidských práv. Roku 1977 obdržela Amnesty International Nobelovu cenu míru za „přínos k obraně svobody, spravedlnosti a tím i míru na celém světě“. V současnosti má poradní status při OSN.

Témata jádu

Smíšená čtyřhra | V4

Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

Dnes je zítra
Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

V očích pozorovatele
… tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

Někam patřit
Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

Archiv témat
Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...