Job

Pražský knedlíkový král

Foto: Sarah Borufka

Přes přilohu k úspěchu

Foto: Sarah Borufka
Knödel, Foto Sarah Borufka

Malý, kulatý a nenápadný: zlé jazyky českému knedlíku nemohou přijít na jméno. Přesto je česká kuchyně bez něho nemyslitelná a Češi na něj nedají dopustit. Že se dá vyhrát pouze s dobrým knedlíkem, ví i Petr Kosiner, který knedlíkům zasvětil svůj život.

Dopravní hluk a ponuré bloky domů. Na první pohled působí pražská třída Dukelských hrdinů neutěšeným a neútulným dojmem. Přesto putují lidé z celého města právě sem.

Co hledají? Knedlík, a sice od Petra Kosinera. Ten totiž otevřel před sedmi měsíci specializovaný obchod. První a jediný knedlíkový obchod v celé Praze. Tímto se tomuto 45letému obchodníkovi povedl uprostřed hospodářské krize husarský kousek: svou výrobou přílohy, která je v Čechách tak oblíbená, stačí sotva pokrýt poptávku.

„Denně v průměru naděláme okolo 400 až 500 šišek běžných knedlíků a navíc ještě naše ovocné knedlíky, které k tomu raději ani nepočítám. Jejich výroba je totiž závislá na tom, jaké ovoce lze zrovna koupit na trhu. Při současné poptávce bych mohl vyrábět třikrát až čtyřikrát tolik. Proto se budu brzy stěhovat do větší výrobny.“

Petr Kosiner stojí často sám za prodejním pultem a radí tak osobně svým stálým zákazníkům. V současné době patří k jeho odběratelům nejznámější pražské restaurace. Přitom nebyla jeho „knedlíková kariéra” v žádném případě samozřejmá – zkoušel se prosadit také jako truhlář, číšník a učitel hudby. Avšak až jako kuchař přišel na nápad, jak udělat z obyčejné přílohy dobrý obchod.

„Samozřejmě, že jsem do toho nešel úplně naslepo. Během mé kuchařské praxe jsem byl jeden z mála, který si vyráběl vlastní knedlíky a nekupoval ty již hotové. Většina kuchařů už dnes ani neumí pořádný knedlík udělat. Tehdy jsem jednomu řeznictví, které nám dodávalo maso, poslal malý vzorek. A oni mi řekli, abych si z toho udělal byznys, protože tak dobré knedlíky nedělá nikdo!“

Po slovech následovaly činy. Každé ráno nasedá Kosiner do své dodávky, aby zásoboval své velkoodbě ratele. Po ukončení své dopolední okružní jízdy nakupuje všechny nezbytné suroviny a někdy kolem druhé hodiny odpoledne začíná vyrábět zboží na následující den. Tak to chodí často až do pozdních večerních hodin, což znamená, že se tento drobný podnikatel dostane do postele před půlnocí jen zřídkakdy. Ovšem začátky nebyly lehké.

Foto: Sarah Borufka

Petr Kosiner, Foto Sarah Borufka

„Získat zákazníky byl problém,” říká Kosiner. „Knedlíkový byznys je tvrdý a velkovýrobci se ničeho nezaleknou. Konkurence je obrovská. Řekl bych, že právě u knedlíků panuje konkurenční boj víc než u jakýchkoli jiných potravin. Velké odběratele, kteří vám za týden odeberou tisíce šišek knedlíků, prakticky nezískáte bez úplatků. Největší hráči na trhu samozřejmě zvládnou stlačit cenu neuvěřitelně nízko. A pro většinu majitelů restaurací jsou náklady stále tím nejdůležitějším faktorem.“

Pražský knedlíkový král chce proto zaujmout spíše kvalitou svých výrobků. Kdo jeho knedlíky jednou ochutná, už se jich nevzdá. V současné době si již o Kosinerových knedlících povídá kdekdo a sortiment se neustále rozrůstá: knedlík bramborový, houskový, bylinkový, ovocný, knedlík masový, ale také bez masa. Do budoucna by chtěl prodávat i knedlík bezlepkový – to je doposud velká mezera na trhu. Sám to ale nezvládne, proto se tento úspěšný podnikatel v současné době poohlíží po nějakém obchodním partnerovi, aby v jeho životě zbylo místo též na něco jiného než jen na knedlíky.

Sarah Borufka
překlad: Viktor Poštulka

Copyright: Goethe-Institut Praha
únor 2012

    Témata jádu

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Rychleji, výš, dál
    Vyhrát. Zlepšovat se. Překonat lenocha v sobě. Prohrát. Vzdát to. Ztroskotat. Proč vlastně sportovat? Ve zdravém těle zdravý duch? Jasně, to přece chceme všichni. Několik příspěvků na téma sport. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...