Kultura

Queer každým coulem

Josef Rabara

Portrét všestranného Josefa Rabary

„Jsem gay, to ale pro mě neznamená, že se musím zabývat jen queer náměty.“ Foto: © Josef Rabara.

Fotografuje, je členem divadelního souboru, moderuje pořad v rozhlase, učí jógu a nedávno se vydal i na hudební dráhu. Josef Rabara je všestrannou osobností. V létě 2012 dokončil studium fotografie v Ústí nad Labem. Během posledních dvou let se v jeho fotografické práci objevila tématika queer a transgender, čímž se zabývá také jeho pořad Kvér na Rádiu Wave. Přitom se v Česku transgenderu věnuje jen velmi málo fotografů. Zároveň dodává: „Jsem gay, to ale pro mě neznamená, že se musím zabývat jen queer náměty.“

Od baroka k transgenderu

Josef si témata nevybírá proto, aby šokoval nebo na sebe strhl pozornost. Už  během prvních pár vteřin setkání je patrná jeho přemýšlivost a důkladnost, s jakou promýšlí každou otázku. Podobně jako své fotografie. Brání se škatulkování a při bližším pohledu na jeho práci není těžké zjistit, že se během svého studia fotografie věnoval obecně zobrazování lidí. Ačkoliv je jeho jméno často spojováno s transgenderem, tomuto tématu doposud věnoval jen dva soubory. Ty však vzbudily hodně velký ohlas u kurátorů a byly několikrát vystaveny i v zahraničí.

Jeho první cyklus věnovaný transgenderu, Maty a Dany, se měl původně skládat z inscenovaných portrétů, inspirovaných barokní hudbou a kastráty. Měla v nich vystupovat Dany. „Já ji znal, chodila totiž s mojí spolubydlící. Byla členkou divadelního dua Drag Addicts a já si řekl, že jako umělecky založený člověk by mohla být pro,“ vysvětluje Josef, jak si vybíral, koho bude portrétovat. Když se však vydal za Dany domů, objevil téma, které považoval za mnohem silnější než svůj původní nápad.

Z cyklu „Maty a Dany“. Foto: © Josef Rabara.

Setkal se tam i s její partnerkou Maty, téměř čtyřicetiletou matkou čtyř dětí, a zjistil, že jsou obě připraveny podstoupit změnu pohlaví. „Rozhodl jsem se jejich proměnu dokumentovat. Byly skvělé, dovolily mi, abych s nimi trávil čas, a byly otevřené, přestože jde o tak citlivé téma. Ke všemu žijí na malém městě. Obdivuji jejich odvahu, protože to může být obtížné nejen pro ně, ale i pro Matyho děti,“ popisuje Josef svou práci s oběma ženami.

Jen během prvního půl roku práce, který předcházel vystavení fotografií ve škole, se Josef s rodinou sešel přibližně osmkrát. Protože proměna Matyho a Danyho stále ještě není úplně u konce, pracuje na cyklu dál. Jeho práce je velmi jemná, nesnaží se šokovat. Na otázku, jestli si myslí, že by Maty a Dany dokázali pracovat i s cizím fotografem, odpovídá: „To spíš já bych asi neměl odvahu je oslovit, kdybychom se neznali předem.“

Z cyklu „Maty a Dany“. Foto: © Josef Rabara.

„A proč to fotíš?“

Další otázkou jsou pak reakce diváků. Dílo viděli i Josefovi rodiče. Nepochází z umělecké rodiny, proto se k jeho práci musí hledat cestu podobně jako kdokoli „z venku“. „Jsou uměním nepolíbení, přesto mámu moje práce zajímá a ptá se mě na ni,“ vykládá Josef a vzpomíná na to, jak vzal své rodiče na výstavu Maty a Dany. „Uvědomuji si, že pro hodně lidí může být cyklus nepříjemný, jsou v něm fotky zafačovaného Matyho v nemocnici poté, co mu odebrali prsa, nebo půl metrová fotka Danyho s čerstvými jizvami na hrudníku. Moji rodiče vzali dobře to, že jsem gay, ale tohle už je pro ně sci-fi,“ popisuje jejich reakci. „Změna pohlaví je pro ně něco, co se děje jen v amerických filmech. Otec výstavu prolétl a odešel čekat na chodbu, máma si to ode mě nechala vysvětlit a pak se zeptala: 'A proč to fotíš?' Pro ně je to něco, co by se nemělo ukazovat.“ A dodává: „Myslím, že to je asi přístup většinové společnosti. Je to tu, tolerujeme to, ale nechceme se na to dívat.“

Fiktivní diva

Ve své diplomové práci se pak Josef dotkl tematiky transgenderu podruhé, když stvořil Mušnulu, alter ego sebe sama jako fiktivní divy. Natočil a nazpíval cover verzi písně od Mariky Gombitové, kde si pohrává s myšlenkou, jak by mohlo vypadat dětství, kdybychom nebyli svázáni stereotypy. Kdyby se od kluků s úplnou samozřejmostí nečekalo, že chtějí hrát fotbal a ne třeba skákat gumu jako holky. Video vzniklo v rámci Josefovy diplomové práce a později se objevilo samostatně na Youtube.

Tentokrát přistoupil k tématu na první pohled vtipně a hravě, při bližším pohledu však tato práce skrývá i mnohem citlivější rovinu. „Odrazovým můstkem bylo video, které jsme se sestrou v mých třinácti letech natočili na zapůjčenou videokameru. Jde o scénu, kde ve vytahaných teplácích a batikovaném tričku tančím na Madonnu, kroutím se a do toho zpívám,“ popisuje počáteční impuls projektu. „Bylo to pro mě hodně citlivé téma. Když jsem to video tehdy viděl jako chlapec, který přichází do puberty, měl jsem z toho šok: vůbec jsem nevěděl, že vypadám právě takhle.“ Pak už se k videu nedokázal vrátit. Až téměř po dvaceti letech si řekl, že by se s touto částí svého dospívání měl nějak vyrovnat.

Skupina „Mušnula“. Foto: © Josef Rabara.

Staré video doplnil o hudební klip i fotografie z dětství - například ze soutěže, kde vystupoval jako Madonna. Jeho vystavení pojal jako svoji terapii. „Bylo to pro mě tak osobní, že mi to bylo vlastně jedno, jak na to budou ostatní reagovat,“ říká. Poprvé cyklus prezentoval právě jako svou diplomovou práci. Přes počáteční obavy z nepochopení však nakonec zjistil, že dílo bez problémů promlouvá i k dalším lidem. „Všechno ze mě ve škole spadlo, když jsem si četl posudek - oponentka mě dokonale pochopila a nakonec vlastně i všichni ostatní.“ Mušnula se posléze přerodila v hudební projekt.

Prostě queer

Díky svému prvnímu videoklipu Mušnuly získal i zajímavou nabídku. Po velkém ohlasu na internetu se mu ozvali z Rádia Wave s tím, jestli by nechtěl moderovat nový pořad o queer scéně nazvaný Kvér. Josef zprvu váhal, zda se toho má společně s Bárou Šichanovou ujmout: „Nejdřív mi to přišlo jako úplná blbost, protože jsem v rádiu nikdy nepracoval. Nemyslím si, že bych byl nějaký řečník a taky jsem docela trémista. Ale byla to pro mě výzva,“ vysvětluje. „Když jsem se ptal, proč mě vybrali, řekli mi, že viděli můj videoklip,“ vypráví Josef. „Moje ostatní práce přestaly existovat ve chvíli, kdy jsem natočil jeden trochu úchylný videoklip,“ usmívá se pobaveně.

První videoklip skupiny Mušnula: „Skúška prvých šiat“. © Mušnula.

V pořadu se oba moderátoři snaží neomezovat jen na „klasická“ GLBT témata, kterým po poměrně krátké době hrozí vyčerpání. „Chceme, aby to bylo prostě queer,“ říká Josef a má tím na mysli širší význam toho slova, který označuje vše zvláštní, nacházející se mimo hlavní proudy. To ilustruje na jednom z témat, kterému se Kvér nedávno věnoval: „Měli jsme tu takzvané 'bronnies'. Jde o celosvětový fenomén, hodně rozšířený například mezi ajťáky. Většinou to jsou dospělí muži, kteří sledují seriál My Little Pony, který je původně určený pro malé holčičky a je o jednorožcích, růžových ponících a přátelství. Jeho fanoušci se setkávají v hospodách u piva, kreslí si poníky, sledují společně seriál a tak podobně.“ Hosté se samozřejmě divili, proč byli pozvaní do gay-lesbického pořadu, ale právě o to Josefovi a Báře jde. O rozšíření záběru, o vykročení ze škatulek.

Veronika Rollová

Copyright: Goethe-Institut Praha
prosinec 2012
odkazy k tématu

Další články k tématu

Přiznání, které změní život
Jáhen Jaroslav Lorman se otevřeně přiznal k homosexualitě, což mělo za následek spoustu změn v jeho profesním i soukromém životě. Právě o tom hovoří v rozhovoru s Alicí Zoubkovou.

Ani muž ani žena?
Jaké to je, když se necítíte jako muž ani jako žena? Naše přispěvatelka Janna Degener hovořila se dvěma transgenderovými lidmi – a zjistila, jak těžké je se k tématu transgender i přes maximální otevřenost přiblížit.

Lesby a gayové v Křesťansko-demokratické unii (CDU)
Konzervativní a homosexuál: jde to dohromady? Pro členy Pracovní skupiny leseb a gayů v CDU (používající zkratku LSU) není tato kombinace v rozporu.

Queer každým coulem
Všestranný Josef Rabara nepasuje do žádného šuplete. Přesto se stal vedoucím umělcem české queer scény.

Jak se dělá queer filmový festival
Filmový festival Mezipatra dokazuje, že nadšení organizátorů může z provinční přehlídky udělat přehlídku světovou.

Barevná party vedle politické diskuze
Poselství festivalu Prague Pride 2014 směřuje zejména na Východ, Prague Pride tak projevuje solidaritu s LGBT z Ruska, Běloruska a Ukrajiny.

„Mikuláš a karneval v Riu v jednom“
Duhové vlaječky, kostýmy, gay a lesbické páry držící se bez ostychu za ruku: Dojmy ze slavnostního průvodu festivalu Prague Pride 2012.

Témata jádu

Dnes je zítra
Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

V očích pozorovatele
… tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

Rychleji, výš, dál
Vyhrát. Zlepšovat se. Překonat lenocha v sobě. Prohrát. Vzdát to. Ztroskotat. Proč vlastně sportovat? Ve zdravém těle zdravý duch? Jasně, to přece chceme všichni. Několik příspěvků na téma sport. více...

Někam patřit
Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

Smát se všemu navzdory...
... to by mohla být jedna z definic humoru. Ale čemu se jeden směje, to je pro jiného trapné nebo třeba i nudné. Důležitou roli hrají v tomto ohledu i kulturní rozdíly. více...

Má dáti | dal
Peníze se pro mnoho lidí stávají hodnotou samy o sobě. Jsou peníze dobré či špatné? A kdo o tom rozhoduje? více...

Archiv témat
Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...