Jak si namíchat identitu
Skupina Ztohoven se v novém dokumentu Občan K. ptá, co určuje naši identitu.
Představte si, že vaši identitu sdílí ještě někdo druhý. Že s vaším občanským průkazem může cestovat, volit, uzavírat půjčky, registrovat se u lékaře. A že se nad tím žádná autorita ani náznakem nepozastaví. Fotka na identifikačním dokladu totiž odpovídá jak vaší vizáži, tak i vizáži toho „druhého“. Co když se pak stanete svědkem na vlastní svatbě či ten „druhý“ projde nejhlídanějším letištěm v Evropě s vašimi doklady? Na co to upozorňuje? A co to vypovídá o systému, pro který jsme možná jen odosobnělými čísly? Přináší na to odpovědi snímek Občan K. , který tento experiment zdokumentoval?
Odpovědi se snažila se střídavým úspěchem najít kontroverzní umělecká skupina Ztohoven, která už (nejednou) zčeřila české (nejen) mediální vody. Aby zjistila, jak je to vlastně s identitou, vztahem jednotlivce a systému, společenskými strukturami a (ne)svobodou, spustila v roce 2010 neotřelý projekt Občan K. V rámci něj si 12 členů skupiny Ztohoven nasdílelo a namixovalo identity. Dva fyzicky nejpodobnější členové se vyfotili, aby pak ze dvou fotek vytvořili pomocí techniky, které se nazývá morfing, jediné foto, jakýsi průsečík podob. Členové Ztohoven pak na příslušném úřadu nahlásili ztrátu občanského průkazu, přičemž si hned zažádali o nový. Každá ze zmíněných dvojic ale k žádosti přiložila dvě naprosto stejné fotky. Fotky vlastně neexistujícího člověka. Úřad jim po několika týdnech nové doklady bez problému vydal. Každý z participujících členů Ztohoven pak operoval s fakticky falešnou občankou. V příslušné dvojici si navíc aktivisté doklady vyměňovali a používali je v nejrůznějších situacích. Získali s nimi zbrojní pas. Dostali se na čínské EXPO. Odvolili ve volbách do Poslanecké sněmovny. Nakonec uspořádali výstavu, kde celý projekt představili veřejnosti. Podívat se ale přišla i policie. Nucené sklizení výstavy Ztohoven neminulo, soud ale akci s falešnými občankami nakonec neoznačil ani jako přestupek.
Domácí video
Režisér (a aktivní člen Ztohoven) Michal Romeo Dvořák celý projekt zmapoval. A natočil. Vznikl tak celovečerní, 72minutový dokument Občan K., který na začátku listopadu 2012 vstoupil do českých kin. Práci odvedl standardní a ničím nevyčnívající. Po filmařské a technické stránce Občan K. skutečně nijak nezaujme, neoplývá novými nápady ani postupy. Spíš občas připomíná amatérské domácí video, což nepřekvapuje zrovna pozitivně. I díky úsporné stopáži však nenudí, jednotlivé eskapády s „fejkovými“ doklady se Dvořákovi daří vrstvit svižně a dokonce zábavně. Vrcholem je absurdně bizarní scénka svatby, v níž je svědek zároveň ženichem a ženich svědkem. Nebo tak nějak. V prolínání identit mají občas zmatek i jednotliví členové skupiny.
Dvořákovi se ale drolí sdělení filmového díla. Obraz, který o sobě prostřednictvím Občana K. umělecká skupina Ztohoven vysílá, totiž není zrovna přesvědčivý. Proč to celé dělají? Je to „jen“ konceptuální umění nebo to má upozorňovat na palčivé problémy společnosti? Ztohoven by patrně chtěli přinutit diváka k zamyšlení, jak je to vlastně s plíživou ztrátou soukromí, svobody a identity. Jak je systém nedokonalý a snadno zneužitelný. A jak pro něj jako jednotlivci představujeme jen položky v seznamu. Myšlenky to nejsou zrovna objevné.
Odpovědi nejasné
Když se jednoho z členů Ztohoven v dokumentu kdosi zeptá, proč to vlastně celé dělá, dočká se jen snůšky vágních odpovědí a spousty prázdných frází, které obsahují zmíněná slova „identita“, „svoboda“ a „systém“. Celá akce s občankami působí z filmu jen jako nezávazná hříčka, která by asi chtěla být něčím víc, tvůrcům a aktérům se ale nedaří „přidanou hodnotu“ vykomunikovat a předat. Promluvy o budoucnosti plné čipů nedobrovolně implantovaných do těla potom působí jen jako lehce tragikomické strašení milovníků konspiračních teorií. I když se tyto promluvy mýlit nemusí. Jedno se však umělecké skupině nedá zapřít: je z nich cítit upřímný zápal a nadšení pro věc.
Dokument tedy asi neposlouží jako studnice nových idejí. Může ale fungovat jako sonda do skupiny Ztohoven, která čeří vody českého společenského, politického a mediálního života zas a znovu. Příště je však třeba si najmout profesionálnějšího mluvčího. Už proto, že otázky, které Ztohoven a Občan K. pokládají, si odpovědi zaslouží. Pořádné odpovědi.
P. S.: Je pozoruhodné, že film podpořila Česká televize, tedy televize, do které se Ztohoven nabourali v roce 2007 poupraveným vysíláním (viz odkaz níže).