Kultura

Procházka po berlínských graffiti

Je graffiti výrazem městké kultury nebo jen obyčejný vandalismus? Při procházce berlínskou čtvrtí Kreuzberg se dozvíte ledasco nejen o tom, za jakých okolností graffiti vznikají, ale i o motivech sprejerů.

Už pět let stojí na ulici Oppelner Straße v berlínské čtvrti Kreuzberg muž se žlutou hlavou – působí utahaně a bez nálady se rozhlíží kolem sebe. Kolemjdoucí se u tohoto pozoruhodného chlapíka pravidelně zastavují, ukazují si na něj prstem a fotí si ho. Je obrovský a není z masa a kostí. Na zeď domu ho namalovalo streetartové umělecké duo Os Gêmeos ze São Paula v rámci cyklu výstav streetartového umění Backjumps. Jejich dílo je jedním z vrcholů téměř tříhodinové výpravy za graffiti berlínského Kreuzbergu, kterou pravidelně organizují Matze Jung, Margin Gegenbauer a David Kammerer. Tentokrát provázejí třiadvacetičlennou skupinu lidí ve věku od jedenácti do 56 let. Nejprve výprava prochází částí Kreuzbergu zvanou Wrangelkiez, pak pokračují přes most Oberbaumbrücke, podél East Side Gallery a prohlídku zakončí nedaleko nádraží Ostbahnhof. Skupina se zas a znovu zastavuje před zdmi domů, prohlíží si dveře, nahlíží do vnitrobloků a naslouchá výkladu Matze Junga. Ten objasňuje různé způsoby malování sprejem a spekuluje nad politickým sdělením některých vyobrazení.

Graffiti není vandalismus

„My sami sprejujeme už několik let, zároveň jakožto politologové a sociologové máme zkušenost s různými subkulturami, a tak bychom chtěli lidem, které to zajímá, zprostředkovat co nejširší pohled na graffiti písmena a obrazy,“ říká Matze Jung. On i jeho dva spolubojovníci pracují jako externisté v Archivu kultur mládeže (Archiv für Jungendkulturen) , přednášejí, organizují workshopy a provozují blog graffitiarchiv.wordpress.com . Bojují za to, aby se graffiti přestalo vnímat jako vandalismus a bylo uznáno jako moderní způsob vyjadřování, a mohlo se tak začít využívat také při práci s mládeží. Jejich zaměstnavatel, Archiv kultury mládeže, se od roku 1998 věnuje dokumentování autentických projevů z různých sfér kultury mládeže, zabývá se výzkumem, nabízí poradenství obcím, různým institucím a organizacím a ve vlastním nakladatelství vydává časopis a jednu knižní řadu.

Koncem roku 2007 se součástí Archivu kultury mládeže stal Archiv graffiti . V jeho sbírkách se nalézá kolem 6.000 knih, 400 vědeckých prací, 28.000 časopisů, 4.000 CD, LP, DVD a videí a dále tisíce novinových výstřižků a letáků. Archiv kultury mládeže od berlínské zemské vlády nedostává žádné finanční prostředky, je financován z darů, workshopů a různých projektů, jako jsou například též prohlídky po stopách graffiti, které se od května 2011 konají dvakrát až třikrát do měsíce. „Na procházku se s námi vypravilo už několik školních tříd, důchodci se zájmem o umění i speciální pedagogové,“ říká Matze Jung.

Fixami a sprejem

Archiv kultury mládeže sídlí ve Fidicinstraße 3 v Berlíně Kreuzbergu. Procházka tu začíná hodinovým výkladem o historii a různých formách graffiti. Účastnici se dozvídají, že se graffiti stalo populární v 60. letech minulého století ve Spojených státech. Postupně přibývali writeři, kteří své jméno nechávali napsané fixami nebo sprejem na různých místech ve veřejném prostoru. V 80. letech 20. století se hnutí přesunulo do Evropy. Motivy sprejerů jsou různorodé. V své podstatě jim jde o to, aby mohli šířit svoje umělecké jméno. „Většině z nich jde o uznání, jiní chtějí udělat dojem na holky, nebo zažít dobrodružství,“ vysvětluje Martin Gegenbauer.

Na hraně mezi uměním a vandalismem

Graffiti se odjakživa pohybuje na hraně mezi městským uměním a vandalismem. „A přitom je sprejování možné chápat jako alternativní využívání městského prostoru,“ tvrdí Matze Jung. Jedná se o určitou podobu společenské kritiky a jistý druh spoluutváření městského života. Někdo tvrdí, že jsou to mazanice, které ho rozčilují, někomu jinému se zase ta změť písmen a barevných obrazů líbí. Dvanáctiletý Noah Jungegger, který se procházky účastní spolu se svým otcem Danielem Nachlem, patří do druhé skupiny. Fascinaci přiznávají i dvě pedagožky z Vysoké školy Alice Salomonové (Alice Salomon Hochschule) . Elke Josties je zase profesorkou sociální kulturní práce a graffiti a street art ji zajímají z profesních důvodů. Po jejím boku postává profesorka mediální pedagogiky Ulrike Hemberger. „Nás zajímají kulturní projevy mládeže, a co se v rámci práce s mládeží dělá pro její podporu,“ říká Ulrike Hemberger. Při procházce po graffiti obě zažívají neobyčejnou perspektivu na jednu část berlínské práce s mládeží.