Kultura

Jak se dělá queer filmový festival

Foto: © mezipatra

Filmový festival Mezipatra dokazuje, že nadšení organizátorů může z provinční přehlídky udělat přehlídku světovou

Foto: © mezipatra
Někteří členové týmu Mezipater: Vpravo vedoucí produkce Pavel Bicek, vedle něho ředitel festivalu Aleš Rumpel. Foto: © mezipatra

Co si žádá velký evropský filmový festival, který chce být úspěšný? Mohutný rozpočet, desítky zkušených profesionálů v týmu. A velké investice do reklamy a propagace, které mají zamezit prázdným sálům. Když se tyto „maličkosti“ podaří splnit, na přehlídce vše produkčně funguje. V Praze a v Brně však každý rok v listopadu vypukne velký evropský filmový festival, který nemá horentní rozpočet, do reklamy peníze takřka nesype a jeho tým není nijak finančně honorován. Přesto každý rok přiláká přes 10 tisíc diváků, uvede špičkové filmy a přivábí filmařské hvězdy – loni třeba velebeného hollywoodského tvůrce Todda Haynese. Queer filmový festival Mezipatra, jehož 13. ročník proběhl v listopadu 2012, se tak trochu vzpírá pravidlům a konvencím.

Nezvyklý je už věkový průměr festivalového týmu - je mimořádně nízký, pohybuje se někde kolem pětadvaceti let. Na Mezipatrech pracují jako dobrovolníci studenti FAMU, VŠE, ale také třeba žena na mateřské dovolené. Navzdory přízvisku „queer“ v názvu festivalu ale tým zdaleka netvoří jen gayové a lesby. „Mezipatra dělá tým odolných, motivovaných, hetero i homo lidí. Lidí různých věkových kategorií, různých zkušeností a profesí,“ míní ředitel Aleš Rumpel, který přehlídce šéfuje 8 let. Začínal jako dramaturg. „Byl jsem strašně mladý, nic jsem nevěděl. Všechno, co umím, jsem se naučil díky Mezipatrům. Je to taková škola všeho,” říká Rumpel. Mezipatra jsou pro něho dalším pracovním úvazkem. „Na samotný festival si beru dovolenou. Další ročník začínáme intenzivně připravovat prakticky hned po skončení toho předchozího,“ sděluje Rumpel, který na Mezipatra bere svoji matku a poznal na nich také svého životního partnera.

Foto: © mezipatra
Navzdory přízvisku „queer“ v názvu festivalu ale tým zdaleka netvoří jen gayové a lesby. Foto: © mezipatra

Pro široké publikum

Mezipatra, která trvají vždy 14 dní (týden v Praze, týden v Brně), přivezou každoročně přibližně stovku nejzajímavějších děl queer filmové scény. K vidění jsou celovečerní filmy, kraťasy, dokumenty, ale i očekávané spektákly ze světových festivalů. Vše doplňuje doprovodný program s divadelními performancemi, přednáškami, ale i opulentními party. Pouze homosexuálové festival nepřipravují a pouze homosexuálové na festival nechodí. Tento fakt má tým potvrzený výzkumy. „Je to tak padesát na padesát, 50% heterosexuálů, 50% homosexuálů. Festival má být otevřený úplně všem,“ dodává Rumpel.

Ač se festival již stal součástí české i evropské kulturní scény, jeho existence zdaleka není automatická. „Naše společnost prochází proměnou. Přestávají existovat peníze pro kulturu. Dostáváme z veřejných grantů méně peněz než akce, které jsou menší než my. Všichni se musí připravit na to, že český stát přestává fungovat jako garant služeb,“ přemýšlí Rumpel a dodává, že ani privátní sektor nechce přehlídku moc podporovat, protože značka „gay a lesbického festivalu“ je pořád kontroverzní.

Foto: Josef Rabara, © mezipatra
V roce 2012 přišlo na „Mezipatra“ 10 200 lidí. Foto: Josef Rabara, © mezipatra

Světová nabídka

13. ročník Mezipater 2012 s tématem Moc, manipulace, šílenství i přesto sklidil úspěch - přišlo na něj 10 200 lidí. Mezi divácké hity patřila komedie Místy oblačno (Cloudburst), vztahová dramata Za zdmi (Hors les Murs) či opus enfant terrible světové scény Xaviera Dolana s názvem Laurence Anyways. Jako nejlepší film porota, ve které zasedl třeba držitel Ceny Jindřicha Chalupeckého Mark Ther, ocenila drama Neodcházej (Keep the Lights On).

„Výběr filmů pro festival není nejlehčí. Chceme otevírat další obzory. Zároveň přemýšlíme o tom, jak daný film vezme mainstreamovější divák. Stejnému divákovi chceme vysvětlit, proč jsme daný film vybrali. Chceme, aby spolu uváděné filmy komunikovaly a byly z celého světa. Pak je tu finanční stránka,“ popisuje programová ředitelka Mezipater Lucia Kajánková, která s programovým týmem musela v roce 2012 shlédnout přes 500 titulů. Další ročník Mezipater je naplánovaný na polovinu listopadu 2013.

Anketa: Proč pracuješ na Mezipatrech?


Anna Voňavková, PR manažerka

Loni jsem PR Mezipater dělala poprvé, běhala jsem domů kojit malého syna a bylo to náročné. Letos to bylo úplně o něčem jiném, hladší a profesionálnější. Hodně to dělám kvůli ostatním členům týmu. Vzali mě mezi sebe bez mrknutí oka, přestože jsem vlastně v dost jiné životní situaci než většina z nich. A vytrhnou mě z mateřské letargie, když mám pocit, že na světě není nic než děti. A taky se s těmi lidmi dá bavit o čemkoliv, i o tom, že máš problémy s retencí mléka. A nikomu to nepřijde divné.

Lucia Kajánková, programová ředitelka

Mezipatra jsou neformální, ale zároveň maximálně výběrová. Občas se navíc přistihnu, že po projekci filmu s Julianne Mooreovou sedím v nonstopu s režisérem filmu a Julianne Mooreovou. Tom Kalin je úžasný člověk – setkáním s ním se mi splnil sen. Na festival jsem v roce 2012 dostala režiséra Todda Haynese (Mildred Pierce s Kate Winsletovou) a jeho snímek Sametová extáze. Na velkém plátně to byla extáze.

Pavel Bicek, vedoucí produkce

Je to náročné, ale neměnil bych. Díky Mezipatrům jsem se podíval i do Portugalska, kde jsem předával zkušenosti organizátorům jiných festivalů. A naopak jejich zkušenosti čerpal. Mezipatra člověka strašně moc naučí. A je to zábava.


Copyright: Goethe-Institut Praha
únor 2013

    Historie Mezipater

    Queer filmový festival Mezipatra vznikl v Brně pod názvem Duha nad Brnem. Od třetího ročníku se festival po brněnské části přesouvá do Prahy. V roce 2012 však přehlídka poprvé začala v Praze. Mezipatra platí za největší přehlídku queer filmové tvorby v regionu střední Evropy. Za dobu své existence přivítala více než 100 tisíc diváků, na každý ročník tak míří více než 10 tisíc lidí. Na festival přijíždí řada významných hostů z řad hollywoodských i nezávislých filmařů a filmových profesionálů. Mezipatra loni přivítala celosvětově proslulého režiséra Todda Haynese, který režíroval například minisérii Mildred Pierce s Kate Winsletovou v hlavní roli.

    Festival podpořil exprezident Václav Havel a režisér John Cameron Mitchell (Králičí nora s Nicole Kidmanovou a Aaronem Eckhartem) o něm prohlásil, že představuje „nejlepší teplý festival na světě“. Festival každoročně uděluje cenu pro nejlepší celovečerní film, cenu pro nejlepší krátkometrážní film a diváckou cenu. Hlavní i studentská porota se skládají z osobností mezinárodního významu.

    www.mezipatra.cz

    Další články k tématu

    Přiznání, které změní život
    Jáhen Jaroslav Lorman se otevřeně přiznal k homosexualitě, což mělo za následek spoustu změn v jeho profesním i soukromém životě. Právě o tom hovoří v rozhovoru s Alicí Zoubkovou.

    Ani muž ani žena?
    Jaké to je, když se necítíte jako muž ani jako žena? Naše přispěvatelka Janna Degener hovořila se dvěma transgenderovými lidmi – a zjistila, jak těžké je se k tématu transgender i přes maximální otevřenost přiblížit.

    Lesby a gayové v Křesťansko-demokratické unii (CDU)
    Konzervativní a homosexuál: jde to dohromady? Pro členy Pracovní skupiny leseb a gayů v CDU (používající zkratku LSU) není tato kombinace v rozporu.

    Queer každým coulem
    Všestranný Josef Rabara nepasuje do žádného šuplete. Přesto se stal vedoucím umělcem české queer scény.

    Jak se dělá queer filmový festival
    Filmový festival Mezipatra dokazuje, že nadšení organizátorů může z provinční přehlídky udělat přehlídku světovou.

    Barevná party vedle politické diskuze
    Poselství festivalu Prague Pride 2014 směřuje zejména na Východ, Prague Pride tak projevuje solidaritu s LGBT z Ruska, Běloruska a Ukrajiny.

    „Mikuláš a karneval v Riu v jednom“
    Duhové vlaječky, kostýmy, gay a lesbické páry držící se bez ostychu za ruku: Dojmy ze slavnostního průvodu festivalu Prague Pride 2012.

    Témata jádu

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Rychleji, výš, dál
    Vyhrát. Zlepšovat se. Překonat lenocha v sobě. Prohrát. Vzdát to. Ztroskotat. Proč vlastně sportovat? Ve zdravém těle zdravý duch? Jasně, to přece chceme všichni. Několik příspěvků na téma sport. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Smát se všemu navzdory...
    ... to by mohla být jedna z definic humoru. Ale čemu se jeden směje, to je pro jiného trapné nebo třeba i nudné. Důležitou roli hrají v tomto ohledu i kulturní rozdíly. více...

    Má dáti | dal
    Peníze se pro mnoho lidí stávají hodnotou samy o sobě. Jsou peníze dobré či špatné? A kdo o tom rozhoduje? více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...