Natoč svůj den!
Dokument „Země česká, domov Tvůj!“ se pokouší definovat, co znamená být Čechem
Co se stalo kromě jiného významného 11. května 2012? V Česku v tento den začal jeden neotřelý experiment. Experiment s nejasným výsledkem. Několik stovek Čechů totiž zareagovalo na výzvu filmaře Adolfa Ziky, vzalo do ruky kameru a natočilo svůj den. Zika sebraných 100 hodin materiálu sestříhal a vytvořil film Země česká, domov tvůj!, unikátní obraz české reality jednoho krásného, slunečného květnového dne. Celovečerní snímek vstoupil na podzim do českých kin a 17. listopadu jej uvedla Česká televize.
Více než 500 příspěvků zaznamenalo bez nadsázky všechno. Východ slunce, radost z nové brigády, ale i porod či rutinu v krematoriu. Ani jeden z příspěvků se netýkal „důležitých“ událostí domácí i světové scény. O tom, jak zpravodajské události či média vlastně nezasahují do našeho života, ale dokument Země česká, domov tvůj! nevypovídá. Adolf Zika účastníky projektu „zaúkoloval“, aby zodpověděli otázky týkající se vztahu k vlasti. „Jsem hrdý na to, že jsem Čech? Nosil bych českou vlajku na tričku? Čím jsou Češi výjimeční? Věřím v budoucnost Evropské unie? Co je pro mě štěstí? Co láska? Radost? Dokázal bych se vzdát osobních výhod pro boj za vyšší nadosobní cíle?“
Otázky to nejsou zrovna triviální a vzorek Čechů, který se projektu Ziky zúčastnil, na ně odpovídá různě. Podle některých jsou Češi banda lumpů, podle dalších dokázali v minulosti hodně, v současnosti ale kazí, co mohou. Jedni v evropskou integraci nevěří, druzí si myslí, že by se republika zbytku Evropy neměla stranit. Pro jednu slečnu je největším hrdinou Ježíš, pro druhou představuje největší štěstí hojnost a třetí vidí světlo života v dětech. Odpovědí je zkrátka tolik, kolik je v dokumentu segmentů. Pokud tedy chtěl Zika z příspěvků vyextrahovat jakousi podstatu „češství“, opakující se názor či vyčnívající trend, nepochodil. Očekávaně.
Vhled kamkoli
Dílo tedy může zaujmout jen tím, jak moc poutavé, neotřelé, zajímavé, humorné, dramatické jsou jednotlivé výseky ze životů Čechů. Ze začátku to vypadá bledě: země se probouzí, pekárny pečou, snídá se, děti míří do škol a bary opouští poslední štamgasti. Už během znázornění dopoledne ale dokument diváka upoutá. Češi točí na nejvyšším místě města Ostrava, explicitně zvěčňují porod a s kamerou nakukují i do leteckého trenažéru. Podíváme se také do dabingového studia nebo mezi paralympiky, kteří se připravují se na londýnské klání. Originální je i vhled do rodiny, v níž je jeden z rodičů transsexuálem. Asi nejsilnější moment celého dokumentu pak obstará otec, který vezme svoje tři malé děti na procházku na židovský hřbitov. Tam jim pak čte z knihy, která popisuje nacistická zvěrstva. Scéna nepotřebuje komentář.
Země česká, domov Tvůj! nenudí hlavně proto, že nenudí participující Češi, respektive jejich příspěvky. Žádné obecné závěry o stavu společnosti, celkové nálady a národní identity ale z filmu nevycházejí. Patrný je snad jediný závěr: Prostě žijeme se všemi facetami, které jsou stejně početné jako jejich tvůrci!
