Kultura

Natoč svůj den!

Falcon.cz

Dokument „Země česká, domov Tvůj!“ se pokouší definovat, co znamená být Čechem

„Země česká, domov Tvůj!“ nenudí hlavně proto, že nenudí participující Češi, respektive jejich příspěvky. Foto: © Falcon.cz

Co se stalo kromě jiného významného 11. května 2012? V Česku v tento den začal jeden neotřelý experiment. Experiment s nejasným výsledkem. Několik stovek Čechů totiž zareagovalo na výzvu filmaře Adolfa Ziky, vzalo do ruky kameru a natočilo svůj den. Zika sebraných 100 hodin materiálu sestříhal a vytvořil film Země česká, domov tvůj!, unikátní obraz české reality jednoho krásného, slunečného květnového dne. Celovečerní snímek vstoupil na podzim do českých kin a 17. listopadu jej uvedla Česká televize.

Více než 500 příspěvků zaznamenalo bez nadsázky všechno. Východ slunce, radost z nové brigády, ale i porod či rutinu v krematoriu. Ani jeden z příspěvků se netýkal „důležitých“ událostí domácí i světové scény. O tom, jak zpravodajské události či média vlastně nezasahují do našeho života, ale dokument Země česká, domov tvůj! nevypovídá. Adolf Zika účastníky projektu „zaúkoloval“, aby zodpověděli otázky týkající se vztahu k vlasti. „Jsem hrdý na to, že jsem Čech? Nosil bych českou vlajku na tričku? Čím jsou Češi výjimeční? Věřím v budoucnost Evropské unie? Co je pro mě štěstí? Co láska? Radost? Dokázal bych se vzdát osobních výhod pro boj za vyšší nadosobní cíle?“

„Pro jednu slečnu je největším hrdinou Ježíš, pro druhou představuje největší štěstí hojnost a třetí vidí světlo života v dětech.“ Foto: © Falcon.cz

Otázky to nejsou zrovna triviální a vzorek Čechů, který se projektu Ziky zúčastnil, na ně odpovídá různě. Podle některých jsou Češi banda lumpů, podle dalších dokázali v minulosti hodně, v současnosti ale kazí, co mohou. Jedni v evropskou integraci nevěří, druzí si myslí, že by se republika zbytku Evropy neměla stranit. Pro jednu slečnu je největším hrdinou Ježíš, pro druhou představuje největší štěstí hojnost a třetí vidí světlo života v dětech. Odpovědí je zkrátka tolik, kolik je v dokumentu segmentů. Pokud tedy chtěl Zika z příspěvků vyextrahovat jakousi podstatu „češství“, opakující se názor či vyčnívající trend, nepochodil. Očekávaně.


Vhled kamkoli

Dílo tedy může zaujmout jen tím, jak moc poutavé, neotřelé, zajímavé, humorné, dramatické jsou jednotlivé výseky ze životů Čechů. Ze začátku to vypadá bledě: země se probouzí, pekárny pečou, snídá se, děti míří do škol a bary opouští poslední štamgasti. Už během znázornění dopoledne ale dokument diváka upoutá. Češi točí na nejvyšším místě města Ostrava, explicitně zvěčňují porod a s kamerou nakukují i do leteckého trenažéru. Podíváme se také do dabingového studia nebo mezi paralympiky, kteří se připravují se na londýnské klání. Originální je i vhled do rodiny, v níž je jeden z rodičů transsexuálem. Asi nejsilnější moment celého dokumentu pak obstará otec, který vezme svoje tři malé děti na procházku na židovský hřbitov. Tam jim pak čte z knihy, která popisuje nacistická zvěrstva. Scéna nepotřebuje komentář.

„Více než 500 příspěvků zaznamenalo bez nadsázky všechno.“ Foto: © Falcon.cz

Země česká, domov Tvůj! nenudí hlavně proto, že nenudí participující Češi, respektive jejich příspěvky. Žádné obecné závěry o stavu společnosti, celkové nálady a národní identity ale z filmu nevycházejí. Patrný je snad jediný závěr: Prostě žijeme se všemi facetami, které jsou stejně početné jako jejich tvůrci!


Copyright: Goethe-Institut Praha
březen 2013

    O projektu „Země česká, domov Tvůj!“

    Filmař Adolf Zika vyzval obyvatele České republiky, aby na kameru zaznamenaly svůj 11. květen 2012. Dorazilo mu více než 500 příspěvků dodaných pomocí různých technologií (upload na servery, DVD, flash disky, DVC kazety). Materiál byl dlouhý přes 100 hodin, hrubý střih trval 4 hodiny. Zika dílo ve finále zkrátil na 92 minut. Film má přibližně 1000 střihů, které zabraly více než dva měsíce práce. Nejmladšímu účastníkovi projektu bylo 8 let, nejstaršímu 85 let. Ve snímku se objeví 147 různých lokací.

    www.zemeceskadomovtvuj.cz

    Adolf Zika

    Čtyřicetiletý Adolf Zika sám sebe označuje jako fotografa a režiséra, při pohledu na jeho práci posledních let se ale derou na jazyk trochu jiná, přesnější profesní označení. Adolf je nefalšovaným kronikářem života a dokumentaristou (ne)všedních dnů. V roce 2006 vydal knihu Jeden den mého života, ve které zachytil rok svého života ve 3285 fotografiích. O dva roky později z nastaveného trendu neuhnul a ve spolupráci s desítkami špičkových českých fotografů vytvořil knihu Jeden den České republiky, která zmapovala život v zemi. V roce 2009 svoje úsilí Zika korunoval fotografickým projektem Week of Life, jehož prostřednictvím znázornili svůj život lidé ze 43 zemí světa.  Prozatímní vrchol jeho tvorby ale přišel v listopadu roku 2012, kdy do kin uvedl celovečerní dokument Země česká, domov Tvůj!.

    Další články k tématu

    Kouzlení se lvy
    Film Masaryk vypovídá nejen o historii národa, ale také o muži, jenž se vyrovnával s vážností jména svého otce. Zasloužil si 12 českých lvů, díky kterým se stal nejúspěšnějším filmem v této soutěži?

    Manželství po 35 letech
    Helena Třeštíková se svojí kamerou 35 let sledovala manželský pár. V jejím dokumentu spolu s nimi zažijete úplně všechno: lásku, děti, ambice, hádky, násilí. A taky že to jde všechno nějak zvládnout.

    Oscar pro Toniho?
    Nacismus, STB, rozdělení země na východ a západ. Smutná minulost dominuje německé filmy, které se rok co rok posílají do souboje o Oscara. Toni Erdmann je jinak. Má přesto šanci na Oscara?

    „Nechtěli jsme další milý český film“
    Točilo se (téměř) bez peněz, zato se spoustou trpělivosti a díky dobrým přátelstvím: Menandros a Thaïs je prvním českou experimentální sandálovo-milostnou akční road movie.

    Co se stane, když se Hitler vrátí?
    Ve filmu Už je tady zas si Hitler podmaňuje současné Německo. Nedávno měl tento film premiéru v českých kinech.

    Zabít Baarovou doslovností
    V českých kinech právě dávají hned dva filmy věnované Lídě Baarové, herečce a milence nacistického ministra propagandy Josepha Goebbelse. Zájem publika je obrovský. Právem?

    Ztraceni v Mnichově
    Nový film Petra Zelenky Ztraceni v Mnichově dekonstruuje s humorem mýtus o Mnichovské dohodě jako o největší zradě na českém národu.

    Shořet kvůli svobodě
    Na to se čekalo dlouho: Hořící keř je snímek o sebeupálení Jana Palacha a boji jedné advokátky za Palachův odkaz.

    This Ain‘t California
    Skejťáci v NDR? Těžko se tomu věří, přesto tomu tak bylo, a projížděli se po asfaltu na svých prkýnkách mezi socialistickými stavbami.

    Marisa a její boj
    Na tričku má napsáno „Nacistická nevěsta“, příštím tetováním si chce na lopatce zvěčnit Adolfa Hiltera. Je jí teprve dvacet, ale nad svým životem ztrácí kontrolu. Recenze filmu Kriegerin (Bojovnice).

    Alois Nebel – další čestný občan Jeseníku
    Alois Nebel se vypracoval z komiksového miniseriálu, přes tři komiksové knihy až na plátna kina. Napůl komiks a napůl film baví návštěvníky kin příběhem málomluvného, zamyšleného a podivínského výpravčího.

    Témata jádu

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Rychleji, výš, dál
    Vyhrát. Zlepšovat se. Překonat lenocha v sobě. Prohrát. Vzdát to. Ztroskotat. Proč vlastně sportovat? Ve zdravém těle zdravý duch? Jasně, to přece chceme všichni. Několik příspěvků na téma sport. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...