Kultura

Vše je osvětleno

Foto: © SignalFoto: © Signal
Ze šesti tisíc vyhořelých žárovek vytvořili kanadští umělci Caitlind r.c. Brown a Wayne Garrett instalaci nazvanou „Cloud“. Foto: © Signal

Po dobu čtyř dní ukazoval festival SIGNAL Prahu v nezvyklém světle. S přibližně čtvrt milionem návštěvníků byl první ročník festivalu světla dosud největší kulturní událostí v hlavním městě.

Se zkracujícími se dny a prodlužujícími se stíny začíná sezona light artu, umění světla. Největší festivaly light artu se konají v Lyonu, Sydney, Moskvě, Berlíně a Eindhovenu. Nyní získalo i české hlavní město festivalem Signal svůj festival světla. Od 17. do 20. října se tento rok konal první ambiciózní ročník.

Přes třicet instalací českých i zahraničních umělců pracujících se světlem nalákalo okolo 250 tisíc návštěvníků a po setmění ozářilo město: Na Petříně se náhle objevil maják, Tančící dům byl ponořen do barevného světla a zdálo se, že se po vltavském nábřeží vznáší světlý mrak. Ze šesti tisíc vyhořelých žárovek vytvořili kanadští umělci Caitlind r.c. Brown a Wayne Garrett instalaci nazvanou Cloud. Z běžných žárovek, které by jinak skončily v koši, se v kombinaci s lampičkovými šňůrami stal interaktivní objekt. Projekt kanadského uměleckého dua by měl lidi podnítit k tomu, aby se zabývali tématem udržitelnosti: „Pro toto dílo jsme v našem okolí sbírali staré vyhořelé žárovky. Chceme publikum přivést k tomu, aby nově přehodnotilo všední předměty v domácnosti a aby je vnímalo v alternativním kontextu.“, tolik vyjádření kanadských umělců.

Sociální otázky v light artu

O pár metrů dál po toku Vltavy do dálky září turistický magnet Prahy, kterým je instalace Jakuba Nepraše. V jednom oblouku Karlova mostu visí Mol zabalený do sítě z provazů. Na něm jsou střídavě rozeznatelná křídla můry a filmové záběry, které jsou neustále oplachovány promítanými vlnami. Poetický obraz fenoménu, který je popisován jako gentrifikace. Předražené nájmy a komerční zájmy proměňují všude centra měst. Původní obyvatelé a atmosféra těchto míst pomalu mizí a uvolňují místo turistické fasádě a novým movitějším nájemníkům. Na tenkých křídlech Můry Jakuba Nepraše pronikají uhlazenou fasádou původní atmosféra místa jako i v pozadí probíhající komerční rozhodovací procesy už jen fragmentárně.

Kritické zacházení s městským prostorem a sociálními otázkami se opakovaně ukazuje v light artu. Diskutují se v něm koncepty veřejného prostoru a myšlenky z územního plánování. A v neposlední řadě představuje umění ve veřejném prostoru zabývání se identitou města a jeho obyvatel. Nemálo ze zahraničních umělců z oblasti light artu je architekty. Například Pierre Schneider a François Wunschel z pařížského studia 1024 architecture. Oba Francouzi instalovali v srdci pražského Starého města, na Staroměstském náměstí futuristickou „HyperCube“ s audiovizuální laserovou show, v níž se mají rozplynout hranice mezi budoucností a historickou minulostí.

Pohled do jejich vlasti Francie též ukazuje, jak by mohla vypadat budoucnost festivalu SIGNAL. V Lyonu se s uměleckým osvětlováním veřejných míst a budov začalo již v roce 1989. Od roku 2001 naláká Fête des Lumières (Slavnost světel) každoročně začátkem prosince přes čtyři miliony návštěvníků. Mezitím se již festival rozprostřel z městského centra do předměstí a okrajových oblastí. Některé z instalací zůstávají ve veřejném prostoru coby umění i po skončení festivalu – právě na banlieues (předměstích), sociálních ohniscích se jedná též o pokus místa znovuoživit a ukázat je doslova v novém světle.

Tři roky než se nápad uskuteční

Mezitím se v Praze chystá již druhý ročník festivalu SIGNAL. Ředitel festivalu Martin Pošta je stále ještě zcela nadšený z pozitivních reakcí na letošní první festivalový ročník. “Nejlepším festivalovým momentem pro mě určitě bylo, když jsem si vzal chvíli volna a v sobotu se procházel ulicemi. Ty byly úplně narvané, metro nestíhalo přepravovat to obrovské množství lidí a okolo 23. hodiny bylo město jedna velká tlačenice. Ještě nikdy v životě jsem neviděl tolik lidí na ulici. V tu chvíli jsem si uvědomil, že za touto kulturní explozí stojí festival SIGNAL“, raduje se Pošta. Mezi nápadem na uspořádání festivalu SIGNAL a jeho realizací byly celé tři roky. “Kluci ze seskupení The Macula přišli tehdy s nápadem pozvat do Prahy několik umělců. Ten nápad byl původně mnohem skromnější než to, co se nám nakonec podařilo. “

Projekt „Khôra“ na Náměstí míru přitahoval řadu lidí. Foto: © Signal

Seskupení The Macula sestává z Dana Gregora a Amara Mulabegoviče z Prahy. Jejich projekt Khôra na Náměstí míru byl magnetem na publikum. Technikou zvanou video mappings nechali proměnit kostel sv. Ludmily na mystické surrealistické místo, které se už nezdá vpasovatelné do nějaké pevné formy, nechali padat déšť a sněžit. Při video mappingu se z povrchu – jako třeba z fasády kostela – stává jakási obrazovka určená k promítání. S pomocí speciálního softwaru je reálný objekt změřen, virtuální projekce napodobuje rozměry reálného objektu, na který je promítáno a může ho tak nově utvářet. Za tak velkým mappingem, jakým je Khôra vězí přibližně čtyři měsíce práce. „Kostel Svaté Ludmily byl pro nás docela přirozenou volbou, bydlíme v sousedství a jako místo splňuje všechny předpoklady pro instalaci technikou mapping“, vysvětluje seskupení The Macula. „Už jsme se dlouho těšili na to, že budeme moci udělat právě na tomto kostele mapping pro široké publikum a díky festivalu to konečně také vyšlo“. Pražské publikum na Náměstí míru nevycházelo vůbec z údivu a odměnilo umělecké duo obrovským aplausem.

Ulli Mascher
překlad: Jan Černý

Copyright: jádu / Goethe-Institut Praha
prosinec 2013
odkazy k tématu

Témata jádu

Dnes je zítra
Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

V očích pozorovatele
… tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

Rychleji, výš, dál
Vyhrát. Zlepšovat se. Překonat lenocha v sobě. Prohrát. Vzdát to. Ztroskotat. Proč vlastně sportovat? Ve zdravém těle zdravý duch? Jasně, to přece chceme všichni. Několik příspěvků na téma sport. více...

Někam patřit
Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

Smát se všemu navzdory...
... to by mohla být jedna z definic humoru. Ale čemu se jeden směje, to je pro jiného trapné nebo třeba i nudné. Důležitou roli hrají v tomto ohledu i kulturní rozdíly. více...

Má dáti | dal
Peníze se pro mnoho lidí stávají hodnotou samy o sobě. Jsou peníze dobré či špatné? A kdo o tom rozhoduje? více...

Archiv témat
Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...