Kultura

Divadlo fyziky

Vojtěch Procházka
Takto skončí žárovka bez ochranné dusíkaté atmosféry ve své baňce ihned po rozsvícení. Foto: © Jan Pavelka

Zkoumají, jak hrají lampičky z tržnice, pomocí lidské energie rozehrají vánoční přáníčko, beze strachu a meditace se ukládají na lože z hřebíků a přináší už pět let údiv a nadšení jak mladším, tak starším divákům. Členové ÚDiFu (Úžasného divadla fyziky) jsou jako děti, které rozebírají okolní svět svojí zvědavostí a nenechají žádnou otázku nezodpovězenou. Inspiraci a materiál nachází všude kolem sebe.

„Principálem a vizionářem“ fyzikálního divadla je Ondráš Přibyla. Jako student teoretické fyziky se v roce 2003 účastnil festivalu pouličních umělců, kde sledoval hemžení klaunů a muzikantů. „A pak mě napadlo, že to, co dělají oni, musí jít dělat i s fyzikou. Tedy že je v principu možné stoupnout si na ulici, začít lidem ukazovat experimenty a vysvětlovat je, a musí to být možné udělat tak dobře, že se lidé budou zastavovat a budou nám do klobouku házet mince,“ vzpomíná autor nápadu.Dostatečným důkazem a podporou v jejich činnosti bylo první veřejné experimentování v září 2007 na Náměstí Svobody v Brně, které rozehnala městská policie jako „demonstraci“. Kolem fyziků se totiž srotil dav čítající přes padesát lidí. A tak vzniklo Úžasné divadlo fyziky.

Fenomén českého divadla

Divadel najdeme v Česku nespočet, ať jsou experimentální, alternativní, autorská, statutární a jiná, ale fyzikální tu žádnou tradici nemá. Existuje několik menších skupin, ale ÚDiF je jediné profesionální – to znamená, že si na sebe samo vydělává, dokáže být obživou pro své členy a na jejich repertoáru jsou stále nová čísla a experimenty, místo aby měli jen několik osvědčených kusů. Za pět let své existence nasbírali odhadem více jak 24 hodin čistého času experimentů. Porovnat by se dali snad s německou skupinou Physikanten, která využívá hlavně efektu a netlačí diváky tolik do samotného pochopení experimentů.

Jedná se však opravdu o divadlo? „Divadlo je v názvu, abychom ukázali, že děláme něco jiného než ostatní,“ vysvětluje Barbora Mikulecká, organizační duše a neoficiální produkční ÚDiFu, jak se o ní můžeme dočíst na webových stránkách. „Divadelní prvky přejímáme především technicky: světla, zvuk atd.,“ doplňuje ji kolega Vojtěch Hanák, „vrchní bavič“. „My si v podstatě ani nepíšeme scénář. Je to improvizované, ale nějaké prvky se usazují. Když zjistíme, že fungují, tak je opakujeme. Zkoumali jsme ale konkurenci v zahraničí a nehledě na to, že v Čechách to nikdo moc nedělá, tak vesměs všichni vezmou experimenty, nahází je za sebe a mají to. My se tomu snažíme dát nějaké propojení, příběh, úvod, závěr, gradaci,“ pokračuje Bára.

Že si můžete dobít telefon z vody a dvou plíšků kovy vysvětluje Adam. Škoda jen, že byste jich takto museli zapojit minimálně pět set. Foto: © Pavel Karas

K divadelnosti přispívá také jedno ucelené představení ÚDiFu, Příběh žárovky, který trvá od dvaceti minut do hodiny a půl. „Příběh žárovky je v podstatě příběhem od jejího vzniku až po zánik z nařízení Evropské unie. Žárovka je také poslední světelné zařízení, které se dá jednoduše vysvětlit i laikovi,“ konstatuje Vojta poněkud melancholicky. „Fyzika není těžká,“ navazuje Bára, „tohle se snažíme do lidí dostat, aby neviděli za fyzikou jen písmenka a vzorečky, pojmy a básničky, které se učili nazpaměť, ale aby přemýšleli. Aby zkoumali.“

ÚDiF nemívá pod nohama jeviště, ani nemá stálé zázemí a pravidelný program. Vystupuje ve školách, na firemních večírcích, v muzeích, ve hvězdárnách, na festivalech, konferencích i na soutěžích. Jsou tak divadlem spíše kočovným.

Fyzika jako zájem široké veřejnosti

Už od malička se člověk může setkávat s kouzelníky obestřenými tajemstvím, triky a iluzemi. Členové skupiny ÚDiF jsou právě jako tito kouzelníci, kteří ale s radostí své triky prozrazují. A to je také jeden z hlavních účelů jejich činnosti, jak vysvětluje Vojta: „Svět je krásnější, když víte, jak funguje. A my jsme se rozhodli, že budeme lidem okolo nás pomáhat pochopit svět kolem sebe. Děláme to tak, že bereme fyziku a nosíme ji za lidmi.“ A lidé ji od nich s údivem přijímají a tím jejich bariéry k tomuto oboru, které si někteří vystavěli ve školách či od rodičů, padají. K tomu přispívá i další výrazný prvek skupiny ÚDiF, a to je humor: „Když roztočíte nad hlavou husí krk z Bauhausu, objevíte nový, rotační hudební nástroj, a když vás odtud vyvádí ochranka, vzpomenete si, že stejně vypadají i brčka v KFC. A pak už nesmíte ani tam,“ podotýká Vojta.

Na „trhu“ se ÚDiF prosadil postupně. „Ono se to tak nějak nabalilo. Nikdy jsme si nedělali reklamu, ale lidé se začali poptávat a poptávají se víc a víc, takže se touto činností můžeme poslední rok už i živit. Nejvíce nás těší, když dokážeme drobnými ,hračkami‘, které bereme na festivaly i jinam, odlákat někoho od jeho pracovních povinností,“ vypráví Vojta historku s Čechomorem, kdy jejich kontrabasista přišel pozdě na zvukovou zkoušku, protože si ve stánku ÚDiFu hrál s vířivými proudy.

Jedno z prvních veřejných vystoupení, zde na Náměstí svobody v Brně. Foto: © soukromý archiv
Jedno z prvních veřejných vystoupení, zde na Náměstí svobody v Brně. Foto: © soukromý archiv

Největšího úspěchu dosáhla skupina v roce 2011, kdy vyhrála na mezinárodní soutěži Science on Stage v Dánsku se svým vystoupením Vidět zvuk, slyšet světlo. V tomto představení například pomocí fotobuňky stvořili optickou kytaru, přičemž inspiraci převzali od již zmíněné německé skupiny Physikanten. A protože slyšeli, že největší věhlas má IKEA, koupili si v ní lampičku, aby si ji poslechli díky fotovoltaickým článkům – a opravdu, ta lampička hraje docela jinak než podobné z tržnic.

Nadějné vyhlídky, aneb pomoc pro vědce

Vědecká veřejnost ÚDiF také přijímá vesměs kladně. „Záleží jak kdo. Někteří se na nás dívají velmi pobaveně, líbí se jim, že něco takového je, že někdo dokáže bavit něčím, co je na jejich úrovni. Málokdy se nějakým odborníkům, kteří se zabývají například odbornými měřeními, podaří ukázat veřejnosti svoji práci tak, aby jí lidé rozuměli. Přes nás tuto zkušenost mají,“ říká Vojta a předkládá i plány ÚDiFu do budoucna. Právě díky svému umu přiblížit fyziku široké veřejnosti hravým a vtipným způsobem s nimi navázal kontakt Ústav přístrojové techniky Akademie věd České republiky (který mimo jiné vynalezl první elektronový mikroskop na světě, což málokdo ví). S ÚPT spolupracují již tři roky. Společně se snaží o získání grantu, který by jim umožnil spolupráci zúžit a ÚDiF mu mohl vytvořit vystoupení na míru o tom, co se v ÚPT zajímavého zkoumá a vyrábí. Aby veřejnost věděla, že v jejich zemi a v jejich městě se dělá špičková věda světové úrovně. Pomyslnou metou samotné skupiny Úžasného divadla fyziky je docílit toho, aby se lidé nechlubili tím, že nerozumí fyzice.


Copyright: Goethe-Institut Praha
leden 2014
odkazy k tématu

Další články k tématu

Čí je tahle země?
Vztahovat se k domovině a vlasti najednou není nic trapného, ale je to cool a in. Obojí jsou ale jen slova, pokud je nenaplníme obsahem. „Experty všedního dne“ o svém „češství“ v divadelní inscenaci Fidlovačka aneb Kdo je My?.

Sex, lišaji a vzkazy od Boha
Press Space! Drama René Levínského Dotkni se vesmíru a pokračuj se snaží být zároveň hororem, moralitou i břitkou komedii ze života přírodních vědců.

Noční můra v táboře míru
Komunistický teror inscenovaný ve stylu béčkových hororů: Divadelní hra Mlčení bobříků vypráví o dívce na jednokorunové minci.

Vesnické divadlo jako cesta ke kořenům
Divadelní režisér Vítězslav Větrovec zkoumá integrační sílu pouličního, lidového a kočovného divadla – nejenom ve vesničce Velká Lhota, ale i v Turecku a Maroku.

Je škoda to vyhodit
Ve skladu rekvizit Národního divadla má každá věc svůj příběh; nové dostávají v dílně umělou patinu. Skladu šéfuje rekvizitář a malíř Miloš Koutecký.

Pantomima na podpatcích
Žádná z oněch pěti žen na pódiu nemluví. Přesto každý v publiku rozumí, o čem hra je.  Těchto pět mladých umělkyň studuje pantomimu na pražské AMU.

Divadlo fyziky
Členové „Úžasného divadla fyziky“ jsou jako děti, které rozebírají okolní svět svojí zvědavostí a nenechají žádnou otázku nezodpovězenou. Inspiraci a materiál nachází všude kolem sebe.

Olomoucká revoluce začala v divadle
Ivana Plíhalová byla jednou z těch, co stáli v čele sametové revoluce v Olomouci. Herečka Moravského divadla Olomouc se 25 let po revoluci vracela do komunální politiky.

„Mám rád vyhrabávání kousků“
Deutsches Theater Berlin je považováno za jedno z nejprogresivnějších současnosti. Ale je dostatečně politické a multikulturní? Rozhovor s hercem Danielem Hoevelsem.   

Smrt a dívka
Skladby Franze Schuberta rezonují dodnes - skoro 190 let po jeho smrti. Důkazem je mezinárodní studentský projekt propojující hudbu, zpěv, tanec a divadlo.  

Témata jádu

Smíšená čtyřhra | V4

Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

Dnes je zítra
Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

V očích pozorovatele
… tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

Někam patřit
Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

Archiv témat
Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...