Kultura

Umění bez hranic: Smrt a dívka

Foto: © Sabir AgalarovFoto: © Sabir Agalarov
Foto: © Sabir Agalarov

Loni na podzim se nádvoří Litomyšlského zámku proměnilo v divadelní jeviště. Studenti převážně neuměleckých oborů z Německa, Rakouska, Česka a Turecka ztvárnili artový monument o smrti žen v lidských dějinách, v různých koutech světa. Leitmotivem vystoupení byla hudba Franze Schuberta, která se prolínala s jinými západními a etnickými motivy.

V rámci třetího závěrečného ročníku mezinárodního projektu Umění bez Hranic proběhlo vystoupení 53 studentů ze čtyř evropských zemí. Hlavním motivem jejich tvorby byla skladba Franze Schuberta Smrt a dívka. Studenti různých oborů z Německa, Turecka, České republiky a Rakouska předvedli publiku velkolepou show pojednávající o celosvětovém a mediálně často opomíjeném fenoménu feminicidy (vraždění žen). Pod vedením dirigenta Helmuta Rocholla studenti sami vytvářeli choreografii a koncepci programu. Dle slov dirigenta Helmuta Rocholla cílem bylo „přinést s sebou otevřenost, toleranci, fantazii a kreativitu nad rámec kulturních a uměleckých oblastí.“

Byla zvolena forma takzvaného integrálního uměleckého díla. To znamená, že se v sobě snoubí více druhů uměleckých projevů. Přitom každé z nich nechává to druhé nedotčeno. Obě však procházejí určitou transformací, a navíc ještě vytvářejí cosi třetího. Organizátorům projektu Smrt a dívka se tento „alchymistický“ kousek na nádvoří Litomyšlského zámku trochu prvoplánově, ale jistě podařil.

Ve snaze promluvit k publiku srozumitelně, celé vystoupení vyznělo jako mozaika hudebních, tanečních a divadelních figur. Skvělý hudební doprovod poněkud kazila neprofesionalita herců. O to lépe ale vyzněla taneční choreografie tanečníků. Metafora vraždění žen se příliš nevzdalovala od své reference v realitě a tak na jevišti během hodiny a půl mohlo publikum vidět desítky inscenací ženské smrti.

„Při hodnocení uměleckých výkonů studentů ve všech uměleckých oblastech je třeba vědět, že až na několik výjimek nemají žádné umělecké vzdělání. Se zřetelem na tuto skutečnost se mi jevily jejich výkony jako pozoruhodné, každý vydal ze sebe v rámci svých možnosti to nejlepší,“ odpovídá na kritiku hlavní organizátor projektu Helmut Rocholl.

Jako obrovskou přidanou hodnotu lze chápat samotný formát díla. V průběhu vystoupení na nádvoří panovala atmosféra mezikulturního souznění a vše dávalo jednotný smysl. Nehledě na rozervanost děje a nesourodý časoprostorový kontext díla, bylo poselství publiku jasné: na světě během násilných činů neumírají jenom muži, ale oběťmi válečného, společenského a domácího násilí jsou často právě ženy.


Copyright: jádu / Goethe-Institut Praha
leden 2014

    Další články k tématu

    Čí je tahle země?
    Vztahovat se k domovině a vlasti najednou není nic trapného, ale je to cool a in. Obojí jsou ale jen slova, pokud je nenaplníme obsahem. „Experty všedního dne“ o svém „češství“ v divadelní inscenaci Fidlovačka aneb Kdo je My?.

    Sex, lišaji a vzkazy od Boha
    Press Space! Drama René Levínského Dotkni se vesmíru a pokračuj se snaží být zároveň hororem, moralitou i břitkou komedii ze života přírodních vědců.

    Noční můra v táboře míru
    Komunistický teror inscenovaný ve stylu béčkových hororů: Divadelní hra Mlčení bobříků vypráví o dívce na jednokorunové minci.

    Vesnické divadlo jako cesta ke kořenům
    Divadelní režisér Vítězslav Větrovec zkoumá integrační sílu pouličního, lidového a kočovného divadla – nejenom ve vesničce Velká Lhota, ale i v Turecku a Maroku.

    Je škoda to vyhodit
    Ve skladu rekvizit Národního divadla má každá věc svůj příběh; nové dostávají v dílně umělou patinu. Skladu šéfuje rekvizitář a malíř Miloš Koutecký.

    Pantomima na podpatcích
    Žádná z oněch pěti žen na pódiu nemluví. Přesto každý v publiku rozumí, o čem hra je.  Těchto pět mladých umělkyň studuje pantomimu na pražské AMU.

    Divadlo fyziky
    Členové „Úžasného divadla fyziky“ jsou jako děti, které rozebírají okolní svět svojí zvědavostí a nenechají žádnou otázku nezodpovězenou. Inspiraci a materiál nachází všude kolem sebe.

    Olomoucká revoluce začala v divadle
    Ivana Plíhalová byla jednou z těch, co stáli v čele sametové revoluce v Olomouci. Herečka Moravského divadla Olomouc se 25 let po revoluci vracela do komunální politiky.

    „Mám rád vyhrabávání kousků“
    Deutsches Theater Berlin je považováno za jedno z nejprogresivnějších současnosti. Ale je dostatečně politické a multikulturní? Rozhovor s hercem Danielem Hoevelsem.   

    Smrt a dívka
    Skladby Franze Schuberta rezonují dodnes - skoro 190 let po jeho smrti. Důkazem je mezinárodní studentský projekt propojující hudbu, zpěv, tanec a divadlo.  

    Témata jádu

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Rychleji, výš, dál
    Vyhrát. Zlepšovat se. Překonat lenocha v sobě. Prohrát. Vzdát to. Ztroskotat. Proč vlastně sportovat? Ve zdravém těle zdravý duch? Jasně, to přece chceme všichni. Několik příspěvků na téma sport. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...