Kultura

Fotoprojekt o vyhnání sudetských Němců

Práce Lukáše Houdka se věnují problematice vyhnání sudetských Němců po konci druhé světové války a jeho následky. „Opuštěné vesnice se často nacházely uprostřed lesů nebo v zakázaných zónách, a tak se stávalo, že později o znovuosídlení těchto území už nikdo zájem neměl,“ vypráví devětadvacetiletý Lukáš. „Proto tam dnes často nacházíme jen ruiny někdejších stavení.“ A právě tyto ruiny vytvářejí pozadí na fotografiích projektu s názvem: Na Johanna musíš zapomenout. Rozostřenost černobílých fotografií je záměrná, má podpořit jejich dokumentární charakter. Dále fotograf zachytil postavy s černými obličeji a oděvem oblečeným předkem dozadu.

„Tato série je odrazem našich představ. Životy lidí v těchto oblastech, ani oblasti samotné už nemůžeme spatřit v ostré podobě, protože jsou součástí minulosti,” vysvětluje Lukáš.

Němci byli jako duchové

Lukáš Houdek se narodil a vyrostl v někdejších Sudetech, v Plané u Mariánských Lázní. „Obě části mé rodiny se usadily v domech, které dřív patřily sudetským Němcům. Téma vyhnaných obyvatel tedy neustále viselo ve vzduchu, ačkoli jsme o tom skoro nemluvili. Němci byli jako duchové, kteří se občas zjeví, ale záhy zase zmizí.“ Zprvu o historických souvislostech neměla Lukášova rodina ani on sám žádné informace. Postupně to začal zkoumat, „abych se o tématu dozvěděl víc kvůli sobě i kvůli svému okolí.“

Rozhodující moment přišel po návštěvě bývalého německého hřbitova, který Lukáš našel v zuboženém stavu. „Cítil jsem negativní energii a spoustu nenávisti. Ale nevěděl jsem proč. Začal jsem tedy hledat na internetu.“ Narazil na válečné zločiny, které tehdy byly na denním pořádku: „Sám jsem najednou začal vnímat, jak ve mně sílí kritický postoj vůči Němcům, a chtěl jsem se tím důkladně zabývat.“ Výsledkem byla série fotografických portrétů příbuzných těch Němců, kteří žili do poválečného vyhnání ve stříbrském regionu, nazvaná Odložené životy a realizovaná v letech 2009–2012.

Lukáš se do tématu sudetského vyhnání nořil stále hlouběji. Přečetl spoustu knih a článků, dělal si poznámky, chodil do archivů a sbíral rekvizity. Musel si vybrat ty správné kulisy. Za tímto účelem spolu se svou maminkou prochodil spoustu opuštěných vesnic. „Během rešerší se mi v mysli začínaly objevovat nápady na další projekty. V porovnání s dřívějšími projekty nyní pracuji precizněji a velmi perfekcionisticky už v přípravné fázi. Focení samotné jde pak velmi rychle.“

Někteří si přáli mou smrt

Reakce na projekt Lukáše Houdka jsou velmi různorodé. „Když jsem vystavoval sérii fotografií, které rekonstruují vybrané masakry německého civilního obyvatelstva v roce 1945, Umění zabíjet, začaly mi najednou chodit denně e-maily. Některé byly rozčilené, plné rozhořčení a někdy až šílené. Kdosi mě nazval zrádcem národa, někteří si přáli dokonce mou smrt. Rozhodl jsem se, že na všechny e-maily budu odpovídat, ale další diskuse byla bohužel možná jen s několika z nich. Ale přicházely i pozitivní reakce, které pro mě tehdy byly velkou podporou.“ Reakce na nejnovější projekt Na Johanna musíš zapomenout už tak extrémní nejsou. „Souvisí to zřejmě s tím, že konfrontace s obrazem národa tu není tak přímá,“ říká Lukáš a má radost, že dostává reakce i od lidí, kterých se téma přímo týká.

„Snažím se najít sám sebe,“ shrnuje mladý fotograf. „Chci ukázat, že nic není černé nebo bílé. Především bych však chtěl pracovat na svých předsudcích, abych mohl žít svobodněji a otevřeněji.“ V současné době Lukáš Houdek už plánuje další projekt. Jakožto vystudovaný romista se v něm bude zabývat holocaustem na českých Romech a spolupracuje proto s Romy, kterých se téma přímo dotýká.