Kultura

Rozverné ženy z blešáku

Foto: © Sabir Agalarov
Během svého půlročního pobytu v Německu Pavel Klusák nasbíral stovky starých německých gramofonových desek. Jeho sbírka odhaluje neviditelný informačně-kulturní tunel, kterým proudila západní ideologie a kultura skrze Berlínskou zeď.

Zum Abspielen dieses Videos wird der Flashplayer benötigt.

Procházky po obchodech s hudbou, po bleších trzích a secondhandech přivedly hudebního publicistu Pavla Klusáka ke statusu váženého držitele dobového svědectví o hudebním německém mainstreamu druhé poloviny minulého století. „Když jsem putoval po bazarech, vedle vší dobré moderní hudby jsem si čím dál víc všímal obrovského množství gramofonových desek z oblasti německého popu: především sedmdesátá léta, ale i šedesátá a osmdesátá. Hitparády, dávno zapomenuté tehdejší stars, žánr šlágr, instrumentální easy listening, prostě žrádlo pro dobové rádiové stanice. Šlo v podstatě o béčkovou hudbu, která prezentovala tehdejší hlavní proud v kombinaci se sexistickými obaly, do kterých tato hudební ,lahodaʻ byla zabalená,“ vysvětluje Pavel Klusák, který prezentuje své úlovky na výstavě v brněnském Kabinetu múz.

Na obalech vystavených kousků lze vidět vše – od nevkusné erotiky až po zajímavé exploatační fantazie, za které by se ještě nedávno nemusel stydět leckterý grafik. V dnešní době je tedy sbírka spíše „žrádlem“ pro odborníky z genderových studií, hudební historiky a nadšence, neboť hlavním tématem jsou ženy. „Téměř na každém obalu je svůdná žena, která nemá žádnou jinou sociální roli než být v bikinách nebo téměř nahá, obklopená muži s jasnou společenskou rolí. A muži jsou dirigenti, lovci, kovbojové nebo třeba řidiči kamionu,“ objasňuje Pavel Klusák. Všude jsou jen podvazky, korzety nebo vysoké podpatky – úkolem žen z obalů je tedy pouze svádět muže.

Foto: © Sabir Agalarov
Foto: © Sabir Agalarov

Sexuální revoluce

Zatímco v NDR bylo zobrazování sexu v příkrém rozporu se socialistickou ideologií, na druhé straně Berlínské zdi byl určitý stupeň pornografie povolený. Prosakování materiálů s erotickou tematikou díky imunitě diplomatických pracovníků pendlujících z jedné strany ideologického hřiště na druhou se stalo mocným nástrojem „rozkladu“ socialistického myšlení. Tuto tendenci pozoruje i Pavel Klusák na své sbírce.

„Rozdíl mezí západním a východním obalem sedmdesátých a osmdesátých let se pozná především v kvalitě tisku. Východní hudební vydavatelství Amiga je pravidelně ,vyblitějšíʻ, a protože se soutisk barev vždycky úplně nepodařil, dáma má oči na čele a v důlkách bílé díry. Lynchovská atmosféra par excellence! Naprosto nadšený jsem ale byl, když jsem v moři tohoto šílenství objevil titul, na němž rozjařená společnost sjíždí schodiště v rodinné vile na nafukovacím člunu. Člověk se na takové dílo kouká a v duchu si říká, že kdyby to nebyl obal od desky, tak by jen marně, kterému socialistickému cíli takové dílo slouží,“ vzpomíná s neskrývaným nadšením na svoje berlínské nákupy Pavel Klusák.

Foto: © Sabir Agalarov
Foto: © Sabir Agalarov

Přestože v Západním Německu byla v sedmdesátých letech pornografie legální, prostřednictvím mainstreamových erotických obalů lze poznat, co bylo vnímáno jako „normální“ a co ještě bylo rozhodně tabu. Na žádném z obalu nejsou třeba gayové nebo lesby, ženu nikdy nevidíme v dominantní roli. Vztahy jsou prezentovány v tradiční formě s jasně definovanými rolemi, kde muž svým sociálním postavením předčí anonymní ženu.

Svoji sbírku Pavel vystavuje výlučně v malých kultovních prostorách jako právě do 8. května v brněnském Kabinetu múz. „S větší výstavou je potíž v tom, že nechci veškerou kýčovitost a sexismus shazovat jen na Němce, vždyť sluníčkové sedmdesátky byly mezinárodní jev,“ vysvětluje sběratel a dodává: „Italské či švýcarské obaly, jsou často mnohem extravagantnější.“ Mimochodem Pavel Klusák často myslí na „svoje“ anonymní dívky z obalů a zajímá ho, jak se teď mají a co dělají. Zasněně pak dodává: „Pokud moji sbírku v budoucnosti čeká umělecký kontext, rád bych dohledal identity žen, které teď určitě žijí, ale tehdy posloužily kulturnímu průmyslu jen jako ozdoba.“


Copyright: jádu / Goethe-Institut Praha
květen 2014

    Témata jádu

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Rychleji, výš, dál
    Vyhrát. Zlepšovat se. Překonat lenocha v sobě. Prohrát. Vzdát to. Ztroskotat. Proč vlastně sportovat? Ve zdravém těle zdravý duch? Jasně, to přece chceme všichni. Několik příspěvků na téma sport. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Smát se všemu navzdory...
    ... to by mohla být jedna z definic humoru. Ale čemu se jeden směje, to je pro jiného trapné nebo třeba i nudné. Důležitou roli hrají v tomto ohledu i kulturní rozdíly. více...

    Má dáti | dal
    Peníze se pro mnoho lidí stávají hodnotou samy o sobě. Jsou peníze dobré či špatné? A kdo o tom rozhoduje? více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...