Kultura

Všechno je inspirace

Foto: © Martin SteffenFoto: Roger Murmann, CC BY 2.0
Kai Meyer (vpravo) se svými fanoušky na autogramiádě. Foto: Roger Murmann, CC BY 2.0

Je jedním z nejznámějších autorů fantasy v Německu. Někteří jeho čtenáři dokonce tvrdí, že jim Kai Meyer pomohl nalézt východisko z nelehké životní situace. I na to se Kaie Meyera v rozhovoru zeptala Valentina Paneková.

Mimochodem Kai Meyer pohovoří o fantasy literatuře a bude číst ze svých knih na pražském knižním veletrhu Svět knihy 2014.

Vystudoval jste divadelní a filmovou vědu a pracoval jste jako novinář. Kdy Vás poprvé napadlo, že budete psát fantasy?

Když mi bylo jedenáct a dočetl jsem Pána prstenů. Sednul jsem si ke starému psacímu stroji, který měli moji rodiče, a napsal svůj první fantasy příběh. Jmenovala se Das goldene Schwert (Zlatý meč) a dodnes leží v jedné z krabic u mě v pracovně stejně jako všechny další povídky a románové začátky, které jsem jako teenager napsal.

Co Vás ve Vaší práci inspiruje? Odkud získáváte nápady?

Všechno je inspirace. Reportáž v televizi, článek v časopisu nebo na internetu, kniha, film, jakýkoli příběh, který mi někdo v jakékoli podobě vypráví. Ale můžou to být i odborné texty, rozhovory i smyšlené příběhy. A pak to jsou má pozorování a zážitky z každého dne, i když ty v mých knihách hrají spíš podružnou roli.

Jak dlouho jste psal knihu „Frostfeuer“ („Ledový oheň“)?

Čtyři až šest týdnů jsem dělal rešerše a koncipoval jednotlivé scény a samotný román jsem pak psal asi tři měsíce.

Jak vlastně vypadá takový běžný pracovní den spisovatele? Máte nějaký plán – například kolik stran musíte denně napsat – nebo vše necháváte na inspiraci?

Inspiraci se odevzdávám jen, když tvořím koncept románu, přičemž před tím si vždy napíšu velmi podrobné exposé – takové shrnutí celé knihy. To mívá obvykle čtyřicet až padesát stran. A toho se pak při psaní striktně držím, je to taková základní kostra celé knihy. Když pak píšu samotný román, snažím se každý den napsat tak deset stran textu, od pondělí do pátku, o víkendu nikdy.

Napsal jste víc jak 50 knih, které byly přeloženy do desítek jazyků. Ovlivňuje Vás při psaní nějak fakt, že se Vaše knihy čtou po celém světě?

Vůbec ne. Při psaní na to nemyslím a později vlastně až ve chvíli, kdy podepisuji smlouvu pro danou zemi. Překlady neberu jako samozřejmost. Je to pro mě bonus, ale není to nic, s čím bych počítal předem. A to ani obsahově, ani finančně. Pokud mou knihu chce vydat nějaké vydavatelství v zahraničí, tak mám samozřejmě radost – ale rozhodně to pro mě není žádná samozřejmost.

V mnoha Vašich knihách vystupují ženské hrdinky. Jak k tomu došlo? Co je příčinou?

Tuto otázku dostávám často, přičemž to není tak úplně pravda. Napsal jsem také hodně knih, kde jsou mužští hrdinové a i v těch ostatních často vystupuje důležitá vedlejší mužská postava, z jejíhož pohledu jsou vyprávěny celé části románu. Ale bez ohledu na to mám prostě silné ženské postavy rád – i ve skutečném životě – a často se s nimi cítím lépe než s muži. Zřejmě to bude prostě jen otázka sympatií.

Trailer k filmu „Das Gelübde“ podle románu Kaie Meyera.

Váš román „Das Gelübde“ byl zfilmován. Jaké to je pro píšícího autora, když vidí svůj příběh na filmovém plátně? Byl jste se zfilmováním spokojen?

Ano, byl jsem velmi spokojen. Režisér Dominik Graf je jedním z nejlepších německých filmařů. Jsem jeho velkým fanouškem už více než dvacet let. O to skvělejší bylo, když mi v roce 2001 zavolal a zeptal se mě, jestli by mohl román Das Gelübde zfilmovat. Nakonec to pak trvalo dalších šest let, než se vůbec začalo točit. Filmaři potřebují na všechno strašně moc času – a pak najednou přijde první natáčecí den a všichni začnou stresovat.

Film se mi moc líbí, ačkoli se – jako většina filmů – na mnoha místech liší od předlohy. Ale jsou to přeci jen moje příběhy a moje postavy a Dominik k nim přidal ještě pár prvků, které do celkového děje dobře zapadají.

Podělil byste se s námi o nějaký zážitek, který jste zažil se svými čtenáři?

Nejsilnější dojem ve mně zcela určitě pokaždé zanechají autogramiády na obou velkých německých knižních veletrzích - ve Frankfurtu a v Lipsku. Před stolkem, na kterém podepisuji, pokaždé stojí frontu několik stovek lidí a čekají mnohdy i dvě hodiny jen na obyčejný podpis do jejich knihy. Ta trpělivost a přátelská atmosféra těchto akcí na mě vždycky udělá velmi silný dojem.

Hezké je také, když mi někdo vypráví, jak se mu díky mým knihám podařilo zvládnout nějaký problém v jeho životě – prostě jen tím, že mu příběh a postoj hrdinů dodaly odvahu.

Existuje něco jako německý styl fantasy? Pokud ano, jak byste německou fantasy literaturu charakterizoval?

Existoval někdy před sto lety, když se v Praze – díky Kafkovi, Gustavu Meyrinkovi, Paulu Leppinovi a dalším – zrodila moderní německy psaná fantaskní literatura. Ale tento druh fantasknosti na dnešní spisovatele nemá žádný velký vliv. Existuje sice pár autorů, kteří se o tento styl a způsob vyprávění příběhů pokoušejí, i já sám jsem něco takového kdysi dělal, například v knihách Das Zweite Gesicht (Druhá tvář) nebo Der Schattenesser (Pojídač stínů), ale většinu autorů dnes ovlivňuje spíš mezinárodní fantasy literatura. Zároveň ale pozoruji trend, který trvá už několik let, a sice zase odklánět se od epigonální fantasy literatury ve stylu Tolkiena směrem k ponuré fantasy nebo i hororům, které se odehrávají v Německu. Ty se pak zase hodně podobají atmosféře knih Kafky nebo Kubina.

Co byste chtěl vzkázat svým českým čtenářům?

Že bych měl radost, kdyby česky vyšly další mé knihy, ale nemám na to bohužel žádný vliv. Rád bych v českém překladu viděl třeba Die Alchimistin (Alchymistka; třetí díl je takovým vyznáním lásky Praze), ale i některé další knihy jako třeba Die Sturmkönige (Králové bouře) nebo Phantasmen.

Rozhovor vedla Valentina Paneková

Copyright: jádu / Goethe-Institut Praha
květen 2014
odkazy k tématu

Další články k tématu

Přežila jsem svou popravu
V akčních hrách LARP má každý hráč přidělenou roli. Vítejte ve světě, kde se může stát cokoli, pokud budete mít dostatek fantazie. 

Všechno je inspirace
Kai Meyer je jedním z nejznámějších autorů fantasy v Německu. Valentina Paneková s ním hovořila o jeho práci a o jeho vztahu ke čtenářům.

„Do fantasy neutíkám“
„Fantasy je pro mě formou, kterou popisuji realitu kolem sebe,“ říká 23letá spisovatelka Tereza Matoušková. Svůj fantastický svět nazvala Podmoří a odehrávají se v něm všechny její knihy.

Podivní, neohrabaní mimoňové s masivními brýlemi
Ať už jde o žánr fantasy, science-fiction nebo komiksové superhrdiny – to, čím se dříve zabývali jen takzvaní „nerdové“, je dnes už součástí mainstreamu. Je tedy klišé o nerdech jako brýlatých podivínech bez přátel ještě vůbec výstižné?

Bitva o Mythodeu
Dobrodružná dovolená nebo únik z reality? Jednou ročně vzniká v blízkosti města Hannoveru středověkem inspirovaný fantasy svět Mythodea. Více než 6.000 hráčů promění poklidné panství Brokeloh v bitevní pole s rytíři, elfy, skřety a zombies.

Témata jádu

Dnes je zítra
Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

V očích pozorovatele
… tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

Rychleji, výš, dál
Vyhrát. Zlepšovat se. Překonat lenocha v sobě. Prohrát. Vzdát to. Ztroskotat. Proč vlastně sportovat? Ve zdravém těle zdravý duch? Jasně, to přece chceme všichni. Několik příspěvků na téma sport. více...

Někam patřit
Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

Smát se všemu navzdory...
... to by mohla být jedna z definic humoru. Ale čemu se jeden směje, to je pro jiného trapné nebo třeba i nudné. Důležitou roli hrají v tomto ohledu i kulturní rozdíly. více...

Má dáti | dal
Peníze se pro mnoho lidí stávají hodnotou samy o sobě. Jsou peníze dobré či špatné? A kdo o tom rozhoduje? více...

Archiv témat
Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...