Kultura

Nasprejované sny

Foto: © PeztFoto: © Pezt
Jeden z novějších pieců. Kuře na výletě z roku 2013. Foto: © Pezt

Jeho tagy a mozaiková srdce potkáte při procházce centrem Liberce téměř na každém kroku. S nadsázkou se dá říci, že graffiti a street art umělec Pezt je velmi plodný, i když vlastně stále tvoří v polo-ilegální rovině. V rozhovoru nám liberecký rodák prozradil, jak vypadá boj sprejerů s policií a jak sprejera při malování ovlivňuje jeho osobní život.

Jste vlastně sprejer nebo writer?

Cítím se být člověkem a průměrným vandalem.

Můžete trochu rozklíčovat svůj podpis? První dvě písmena tagu PEZT mi připomínají hlavičky s čírem, nebo škodovácký okřídlený šíp, někdy zase hafana a číču... Záleží na konkrétním místě a inspiraci, jakou získá váš podpis konečnou podobu?

Pezt prochází vývojem. Na začátku byl Pest – anglický výraz pro škůdce. Také mi ta písmena jednoduše sedí. Později jsem si vymýšlel nějakou definici na ta písmena a vzniklo heslo: Potřeba Esteticky Zpracovat Téma. Konečná podoba děl většinou vyplyne až z improvizace u zdi. Málokdy si předem připravuji nějakou skicu. Po nějaké době ale člověk dostane nějaký „mustr“ do ruky, a tak se často jeden kus podobá druhému.

Začínal jste rovnou sprejováním svého pseudonymu? To asi není jen snaha o oživení veřejného prostoru. Trochu mi to připomíná psa, který si značkuje svoje území. Hraje v tom svou roli určitá snaha ovládnout daný prostor?

Nevím, čím jiným začít než sprejováním pseudonymu. Takže pravděpodobně ano. Určitě v malování hraje velkou roli snaha, co nejvíce se v ulici zviditelnit, čili „označkovat“ co největší kus mapy. Opravdovou snahu ovládnout prostor však vidím úplně jinde, například ve stáncích s párky v rohlíku v chrámovém komplexu v egyptském Karnaku nebo ty samé stánky v Hamru na jezeře, kde jsem jako dítě miloval právě tu nedotčenost, les a vodu.

Jak se vyvíjel váš styl? Zaregistrovala jsem také mimozemšťany z legendární videohry Space Invaders nebo inspiraci stylem emo. Existují módní vlny i v graffiti?

Můj styl se vyvíjel od posedlosti graffiti až po hraní si s veřejným prostorem. V průběhu let a s přibývajícím počtem problémů se mi změnily hodnoty. Dnes už to není snaha být „králem“ ulice. Jde mi opravdu spíš o hru. Invadery tvořila po vzoru TOHO Invadera z Francie spousta lidí po celém světě a přede mnou i několik fandů starých legendárních osmibitových gamesek z Liberce.

Jste součástí nějaké skupiny nebo tvoříte jako jednotlivec?

Momentálně nejsem součástí žádné skupiny. Před lety jsme měli partičku a tvořili jsme crew Cumpans. To je zhruba šest let zpátky. Mou tvorbu bezpochyby ovlivňuje to, jak přemýšlím. Tedy i fakt, že sympatizuji s hnutím Antifa a jejími názory.

Jak moc se na vaší tvorbě projeví, čím zrovna procházíte v osobním životě? Asi před rokem a půl jste všude lepil dvoubarevná srdce znázorňující dva pohledy v lásce, ale najednou jste na facebooku ohlásil „R.I.P. Heart“.

Dvoubarevná srdce vznikla 14. února 2012. Původně to byl jen valentýnský dárek mé dívce. Postupně mi došlo, že ta mozaika a ten znak dvou ovlivňujících se a přesně do sebe zapadajících částí může mít mnohem širší rozměr, právě i například co se týče rasových předsudků a vůbec různých aspektů života. Po krachu vztahu jsem nechtěl dál pokračovat v lepení srdcí, ale právě přesah a zároveň čitelnost a jednoduchost (to je můj osobní názor) tohoto „emotikonu“ mě postupně donutil pokračovat.

Máte přehled, jestli se zachovalo nějaké srdce z tohoto období? Jak je to s životností street artu vůbec?

Srdcí se zachovalo hodně. Životnost street artu je přímo úměrná výšce umístění. To, k čemu se člověk snadno dostane, nepřežije nijak dlouho. Existují ale i velice staré kousky, které „sestřelí“ až rekonstrukce objektu či jeho bourání.

V Liberci je několik legálních ploch určených k posprejování. Jak probíhá jejich pomalování? Platí nějaká dohoda, že existující malůvku už jiný sprejer nepřestříká?

Writeři se často domlouvají na společné produkci, ale rozhodně to není pravidlo. Žádná dohoda o nepřestříkávání malůvek na legálech doufám neexistuje. Já osobně jsem proti glorifikacím nějakých legálových kusů, ať jsou od kohokoliv. Proto je to legál. Aby si zamaloval každý, kdo chce. Zakazovat někomu, aby mi „přejel“ věc, rozhodně nemíním.

Nechybí sprejerům pak ale adrenalin, který provází hlavně noční sprejování na zakázaných plochách?

Jsou lidé, kteří malují jen legály. Jsou i tací, kteří malují jen ulici. A jsou lidé, co malují obojí a žádné dohody je nezajímají. Tak to je a bude. Znám několik lidí, kteří si za pomalování tramvaje nebo vagónu pobyli dlouhou dobu ve vězení. Ale to se nestává často. Většinou se to řeší podmínkou a pokutou nebo prospěšnými pracemi. Honičky s policií jsem zažil několikrát a párkrát jsem byl pomalejší.

Co to pro vás znamenalo? Kolik máte celkem na kontě hodin prospěšných prací nebo měsíců v podmínce?

Moje první graffiti vzniklo v roce 2003. V roce 2007 jsem udělal asi 30 panelů (graffiti na vagónech). Byla to docela posedlost a miloval jsem to. V tom roce mě také poprvé chytli, vyfasoval jsem podmínku na 24 měsíců. Vždycky jsem měl problémy jen kvůli panelům a nikdy kvůli tagům na ulici. Odpracováno mám asi 500 hodin veřejně prospěšných prací a dohromady asi 3 roky jsem měl podmínku. Pak jsem párkrát strávil pár hodin na cele předběžného zadržení, čemuž se sprejer nevyhne. Zavřený jsem nikdy nebyl. Myslím si o sobě, že jsem slušný člověk se stálým zaměstnáním a individuálním přístupem k volnému času.

V roce 2011 jste na židovskou modlitebnu, která je součástí liberecké Krajské vědecké knihovny umístil dřevěnou židli. Co vás k tomu vedlo?

Šlo čistě o hříčku se slovem žid a židle, bez žádných vedlejších úmyslů. Baví mě lézt po budovách a napadlo mě dostat se na židovskou synagogu a nalepit tam nahoru židli. Vypadala jako nějaká příď lodi. Mně se to moc líbilo. Chodil jsem v té době s židovskou dívkou a i jí se to líbilo, tak to snad nikoho nijak extra nepohoršilo. Ta židle byla starožitná a nově nalakovaná, žádná rozvrzaná sesle, a vydržela tam dva týdny.

Čím se vlastně živíte? Podle toho, že kromě sprejů používáte i mozaiku, bych tipovala na zednické řemeslo.

Pracuji ve stavebnictví, ale zedničina to není. Snažím se co nejvíce využívat odpady a zbytky ze stavby, které by jinak už ničím neprospěly.

jste někdy nabídku, abyste legálně „vyzdobil“ nějakou zeď v rámci mural artu? Příkladem takového stylu může být Centrum současného umění DOX v Praze. Lákalo by vás to vůbec, když byste musel dodržet určené téma?

Takovou nabídku jsem nikdy nedostal, ale opravdu bych o ni stál. Myslím, že je to sen většiny lidí, kteří se zabývají graffiti.

Rozhovor vedla Eva Moravcová

Copyright: jádu / Goethe-Institut Praha
červen 2014
odkazy k tématu

Další články k tématu

Nasprejované sny
Jeho tagy potkáte při procházce centrem Liberce téměř na každém kroku. V rozhovoru nám graffiti a street art umělec Pezt prozradil, jak vypadá boj sprejerů s policií a jak sprejera při malování ovlivňuje jeho osobní život.  více…

Chlupaté akvárium
Pět pražských partyzánek. Jejich pestrobarevné bomby vytvářely doma a také na dlouhých cestách metrem. Výsledek jejich přesných prací je hebký a umisťuje se na ulici. více…

Rausfrauen – Nová vlna z Mnichova
Dvě mladé ženy táhnou v noci městem a zanechávají po sobě něco jako graffiti, jenže upletené z vlny. Svými „pletkami“ tato skupina, jež sama sebe nazývá „Rausfrauen“ (Ženy venku), agituje za znovudobytí veřejného prostoru a docenění hodnoty ruční práce. více…

Pletací graffiti
Pletení a háčková je něco spíše pro babičku? Omyl. Gerilské pletení patří již nějakou dobu k pouličnímu umění a je čím dál tím oblíbenější. více…

Street-Art to go
Je graffiti výrazem městké kultury nebo jen obyčejný vandalismus? Při procházce berlínskou čtvrtí Kreuzberg se dozvíte ledasco o motivech sprejerů. více…

Poezie na veřejnosti
Básníci dnes běhají po ulicích, lepí své verše v prostoru a chtějí tím potěšit především neznámé čtenáře. Nový způsob básnění ve veřejném prostoru se jmenuje guerilla poetring. více…

Témata jádu

Smíšená čtyřhra | V4

Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

Dnes je zítra
Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

V očích pozorovatele
… tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

Někam patřit
Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

Archiv témat
Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...