Kultura

Návrat do temnoty

Foto: © Luchterhand Literaturverlag

Vydařený románový debut spisovatele Martina Beckera

Foto: © Ekko von Schwichow
Martin Becker, Foto: © Ekko von Schwichow

Mladý muž se dozvídá, že mu umírá otec a po delším čase se vrací do svého rodného města. Další muž přijíždí po delší době do svého rodného města, aby zde vykonal něco hrozného. Jedná se o téhož člověka? Martin Becker ve svém románovém debutu Zbytek noci („Der Rest der Nacht“) vypráví temný příběh s dvěma dějovými liniemi, které se následně mistrně propojí.

Neobvyklým rysem románu je, že se čtenář spíše identifikuje s postavou, jejíž příběh není vyprávěn v první osobě. Na druhé straně hrdina, jehož vyprávění je psáno v ich-formě, má nekalé úmysly; je paranoidní a zřejmě i trochu šílený. Chce snad tu bezbrannou, starou ženu, kterou pravidelně navštěvuje, opravdu zabít? Tento hrdina je nevypočitatelný. A narušuje i způsob, jakým jsme zvyklí číst. Při čtení totiž chcete pořád vědět, co má hrdina za lubem a tak čte stále dál a dál. Zároveň se však přistihnete při tom, že máte radost, když skončí kapitola, ve které se tento hrdina vyskytoval.

A pak je tu mezigenerační příběh. Není vlastně ničím jiným než příběhem o vztahu otce a syna. Mladý muž –kterého poznáváme jen jako nějakého muže – kdysi opustil své malé rodné město a odešel do velkoměsta na severu a z místa svého dětství se mezitím vzdálil i emocionálně. Je to ostatně příběh, kterému porozumí každý, kdo vyrostl na malém městě, ze kterého jednoho dne utekl pryč. Spisovatel Martin Becker dokáže takovému městu, odkud člověk pochází a které v životě každého zaujímá jedinečné - možná až trochu děsivé - místo, zpracovat fascinujícím způsobem. Jaké to je dozvědět se, že rodinu zasáhla smrt? Jaké to je vydat se na cestu do míst, kde člověk strávil dětství, a projíždět krajinou, ve které „cítil, řekněme, určitou uzavřenost“? Před tímto pocitem tísně mladý muž utekl pryč, do velkoměsta. Becker zřejmě předpokládá, že se s touto románovou postavou čtenáři budou snadno identifikovat, ale zároveň skrze ni odkazuje ke své autobiografii.

© Luchterhand LiteraturverlagMartin Becker, který studoval na Německém literárním institutu v Lipsku a v Lipsku dosud žije, totiž vyrůstal v malém vestfálském regionu Sauerland. A ačkoli v knize jednotlivá místa i postavy zůstávají bezejmenné, lze se domnívat, že při popisech krajiny měl Becker před očima právě zvlněnou krajinu svého rodného kraje. A jazyk, kterým Becker, píše, o něm prozrazuje ještě něco dalšího.

Návrat do kafkovské reality

Ve chvílích, kdy autor nechává vypravěče v první osobě popisovat své rodné město, to zní, jako by Kafka mluvil o Praze. „Je jedno město v horách, není velké, to určitě ne. A to město má pařáty. Pařáty s dlouhými prsty a dlouhými drápy. A když se narodíš, tak ti ty pařáty omotá kolem krku. A stiskne. Ne zas moc, abys mohl popadnout dech. Ale taky ne příliš volně. A jak člověk roste, tak ty ostré, dlouhé drápy vnímá víc a víc.“

Tato metafora trefně vystihuje pocity, které s domovem spojujeme - pocity omezení a bezpečí zároveň. Prozrazuje leccos i o tom, jakou literaturu Martin Becker rád čte. Tento dvaatřicetiletý spisovatel se v Praze cítí jako doma, Kafku řadí mezi své literární vzory. V české metropoli pobýval v roce 2010, kdy dostal stipendium Pražského literárního domu autorů německého jazyka. Několikrát také už spolupracoval s českým spisovatelem Jaroslavem Rudišem. Oba autoři společně připravovali cyklus rozhlasových her a zrealizovali i jednu operu. Pravidelně se setkávají na společných autorských čteních.

Věta o městě s pařáty připomíná citát, v němž Kafka o své Praze píše jako o „matičce s drápy“. Celý Beckerův román má kafkovskou atmosféru. Pokud někdo na chvíli získá dojem, že podle jednání mladého muže dokáže děj románu historicky ukotvit, tak ho Becker vzápětí vyvede z omylu a vrátí zpět do fraškoidní reality, ve které se děj odehrává. Do města přijíždí velkovévoda; obyvatelé proto krášlí fasády svých domů. Martin Becker má smysl pro zachycení drobných maloměšťáckých zvyklostí, které líčí s náznakem jemné ironie. Velkovévoda je ve skutečnosti jen cosi abstraktního, ale pro občany města je jeho návštěva opravdovým důvodem vypulírovat svá obydlí. Hlavnímu hrdinovi je to jedno. Ten je ve svých myšlenkách u vlků, kteří mu od dětství nahánějí panickou hrůzu.

V roce 2007 Martin Becker literární kritiky nadchl sbírkou povídek Ein schönes Leben (Krásný život). S vydáním své další prózy Becker, jenž se mezitím stal uměleckým spolupracovníkem na výmarské univerzitě Bauhaus a pracuje jako rozhlasový novinář ve Francii, Kanadě a Brazílii, nijak zvlášť nespěchal. Kniha Der Rest der Nacht (Zbytek noci), kterou Becker tento rok představil, je vskutku originální románový debut. Čekání na něj se vyplatilo.

překlad: Martina Stejskalová

Copyright: Goethe-Institut Praha
září 2014

    Další články k tématu

    Rio Reiser – Německý král
    Rio Reiser byl nejen vynikající muzikant a ikona německého popu, ale vždy také politicky založený člověk. Nedávno vyšla velmi osobní biografie Rio Reisera, jejímž autorem je jeho bratr Gerd Möbius.

    Zaplatit za pravdu pravdou
    Ve svém románu „Mluviti pravdu“ popisuje český spisovatel a novinář Josef Formánek život Bernarda Marese, sirotka, příslušníka SS a funkcionáře komunistické strany.

    Budoucnost psaná naší minulostí
    Kdy bude konečně zase všechno takové, jaké to nikdy nebylo? Dětství strávené v psychiatrické léčebně bylo pro německého spisovatele Joachima Meyerhoffa velkým zdrojem inspirace.

    Punk vůbec není dead
    Román „Konec punku v Helsinkách“ lze číst jako obžalobu toho, že punk je mrtvý. Spisovatel Jaroslav Rudiš, jehož kniha vyšla roku 2014 i v němčině, to ale vidí jinak.

    Jak svět miluje?
    Mladá novinářka a spisovatelka Wlada Kolosowa sbírala na pěti kontinentech příběhy o lásce. Vzešla z toho knížka s názvem „Lovetrotter – Cesta kolem světa za láskou“ (Eine Weltreise rund um die Liebe), která mapuje cestu kolem světa a hledání lásky.

    Návrat do temnoty
    Martin Becker ve svém románovém debutu „Zbytek noci“ („Der Rest der Nacht“) vypráví temný příběh s dvěma dějovými liniemi, které se následně mistrně propojí.

    Hmatatelný sen
    Snem všech „šuplíkových“ pisatelů je vydat vlastní knihu. V dnešním 21. století už to není takový problém jako dřív. Stále je to však drahá záležitost. Několik autorů z Brna a jeho okolí nečekalo a vzalo to do vlastní rukou.

    Témata jádu

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Rychleji, výš, dál
    Vyhrát. Zlepšovat se. Překonat lenocha v sobě. Prohrát. Vzdát to. Ztroskotat. Proč vlastně sportovat? Ve zdravém těle zdravý duch? Jasně, to přece chceme všichni. Několik příspěvků na téma sport. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Smát se všemu navzdory...
    ... to by mohla být jedna z definic humoru. Ale čemu se jeden směje, to je pro jiného trapné nebo třeba i nudné. Důležitou roli hrají v tomto ohledu i kulturní rozdíly. více...

    Má dáti | dal
    Peníze se pro mnoho lidí stávají hodnotou samy o sobě. Jsou peníze dobré či špatné? A kdo o tom rozhoduje? více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...