Kultura

Ztraceni v Mnichově

Foto: © Falcon a.s.Foto: © Falcon a.s.
Herec Martin Myšička s „papouškem ministra Édouarda Daladiera“ při natáčení filmu „Ztraceni v Mnichově“, Foto: © Falcon a.s.

Na nový film Petra Zelenky „Ztraceni v Mnichově“, který měl v českých kinech premiéru na konci října, moc diváků nepřišlo. Je to škoda, ale vlastně to trochu dává smysl. Zelenka totiž tematizuje také českou historii, rozhodně ale nevolí cestu únikové, vypulírované a tak oblíbené nostalgie. Naopak.

Ve své nejnovější dramedii nechává promlouvat historika Jana Tesaře a dekonstruuje mýtus o Mnichovské dohodě jako o největší zradě na českém národu. Postavy zde zjišťují, že šlo do jisté míry o diplomatické vítězství prezidenta Beneše, který tušil, že Hitler prohraje budoucí válku. Není to ale jediný mýtus, jenž Zelenka ve svém filmu boří, jde i o Čechy samotné nebo neschopné filmaře…

Děj filmu Ztraceni v Mnichově každopádně nelze dost dobře odvyprávět bez toho, aby vás okolí nemělo za blázny, popřípadě za blázny, co spoilerují. Ve zkratce je ale film rozdělen na dvě části, na „film ve filmu“ a následný „film o filmu“. Nechápete? Tak si to pojďme vysvětlit do detailů. Anebo přestaňte číst a běžte do kina. Zážitek ze Ztracených v Mnichově se totiž maximalizuje tím, jako málo toho o filmu víte.

Film každopádně začíná jako příběh novináře Pavla (Martin Myšička), jenž v Praze na výročí podepsání Mnichovské dohody unese devadesátiletého papouška ministra Édouarda Daladiera. Opeřenec u podepsání a „největší zrady na Češích v historii“ a postoupení pohraničí Hitlerovi byl a dost věcí si pamatuje. Třeba opakuje věty typu „Hitler je super“. Diplomatický skandál je na světě, to ale Pavlovi nebrání v tom, aby si papouška oblíbil a prchal s ním před Francouzi i českou policí…

Foto: © Falcon a.s.
Režisér Petr Zelenka při natáčení filmu „Ztraceni v Mnichově“, Foto: © Falcon a.s.

Vtip je v tom, že tohle celé se odehraje na ploše prvních dvaceti minut stopáže. Není to moc vtipné, spíš podivně řemeslně odfláknuté, trochu nezajímavé a beztvaré. Po dvaceti minutách nicméně následuje střih a začíná hraný „film o úvodním filmu“, v němž vystupuje filmový štáb, a vy ihned pochopíte, proč vám to od začátku připadalo celé tak divné. Filmaři v čele s režisérem (Tomáš Bambušek) totiž neměli moc ponětí o tom, co vlastně chtějí točit, a plac stíhala jedna katastrofa za druhou…

O Zelenkově filmu se možná krkolomně píše, na plátně se ale odvíjí naprosto soudržně a přehledně. Pokud v první dvacetiminutovce Zelenka tak trochu rýpal do novinářů („Dneska může být novinářem každý!“), ve druhé části to schytávají filmaři. Dozvídáme se třeba, že papouška obsadili proto, že nesehnali věkově odpovídajícího francouzského herce. Vidíme, jak jsou důležitější postroje pro opeřence a konzistence jeho trusu než scénář filmu. Kolem se motají „prázdné nádoby“, tedy profesionální herci, mezi něž ale bezchybně zapadne francouzský řezník z producentova sousedství. Zelenka ve finále ironizuje i svůj projekt a vlastně celé téma Mnichova. „Tvůj film ve Francii nikoho nezajímá! Já jsem říkal, žes měl natočit komedii pro celou rodinu!“ zní rozčíleně produkční místností.

Nejde ale jen o filmaře. Zelenka využívá filmový plac k tomu, aby vyprávěl i o něčem obecnějším v české povaze a hlavně našem vztahu k dějinám, kdy z mnoha situací rádi vycházíme jako ukřivdění bolestíni, proti kterým se spiknul svět. Alternativní verzi náhledu na mnichovské události nám na konci postavy trochu klopotně vysvětlí v několikaminutovém statickém dialogu, do filmu už ho ale zanést moc nestihnou, protože se natáčení definitivně rozpadne. Natáčení, co vlastně bylo takovým malým Mnichovem, po kterém jsou všichni naštvaní na Francouze, přičemž se zradili vlastně sami Češi.


Ztraceni v Mnichově
Česká republika 2015
105 minut
Režie: Petr Zelenka
Hrají: Martin Myšička, Tomáš Bambušek, Marek Taclík, Marcial Di Fonzo Bo, Stanislas Pierret, Jana Plodková, Vladimír Škultéty, Václav Neužil ml., Jiří Rendl, Jitka Schneiderová, Michel Fleischmann, Kryštof Mucha, Václav Kopta, Jaroslav Pížl, Edita Levá, Johana Matoušková


Copyright: jádu | Goethe-Institut Praha
listopad 2015

    Další články k tématu

    Kouzlení se lvy
    Film Masaryk vypovídá nejen o historii národa, ale také o muži, jenž se vyrovnával s vážností jména svého otce. Zasloužil si 12 českých lvů, díky kterým se stal nejúspěšnějším filmem v této soutěži?

    Manželství po 35 letech
    Helena Třeštíková se svojí kamerou 35 let sledovala manželský pár. V jejím dokumentu spolu s nimi zažijete úplně všechno: lásku, děti, ambice, hádky, násilí. A taky že to jde všechno nějak zvládnout.

    Oscar pro Toniho?
    Nacismus, STB, rozdělení země na východ a západ. Smutná minulost dominuje německé filmy, které se rok co rok posílají do souboje o Oscara. Toni Erdmann je jinak. Má přesto šanci na Oscara?

    „Nechtěli jsme další milý český film“
    Točilo se (téměř) bez peněz, zato se spoustou trpělivosti a díky dobrým přátelstvím: Menandros a Thaïs je prvním českou experimentální sandálovo-milostnou akční road movie.

    Co se stane, když se Hitler vrátí?
    Ve filmu Už je tady zas si Hitler podmaňuje současné Německo. Nedávno měl tento film premiéru v českých kinech.

    Zabít Baarovou doslovností
    V českých kinech právě dávají hned dva filmy věnované Lídě Baarové, herečce a milence nacistického ministra propagandy Josepha Goebbelse. Zájem publika je obrovský. Právem?

    Ztraceni v Mnichově
    Nový film Petra Zelenky Ztraceni v Mnichově dekonstruuje s humorem mýtus o Mnichovské dohodě jako o největší zradě na českém národu.

    Shořet kvůli svobodě
    Na to se čekalo dlouho: Hořící keř je snímek o sebeupálení Jana Palacha a boji jedné advokátky za Palachův odkaz.

    This Ain‘t California
    Skejťáci v NDR? Těžko se tomu věří, přesto tomu tak bylo, a projížděli se po asfaltu na svých prkýnkách mezi socialistickými stavbami.

    Marisa a její boj
    Na tričku má napsáno „Nacistická nevěsta“, příštím tetováním si chce na lopatce zvěčnit Adolfa Hiltera. Je jí teprve dvacet, ale nad svým životem ztrácí kontrolu. Recenze filmu Kriegerin (Bojovnice).

    Alois Nebel – další čestný občan Jeseníku
    Alois Nebel se vypracoval z komiksového miniseriálu, přes tři komiksové knihy až na plátna kina. Napůl komiks a napůl film baví návštěvníky kin příběhem málomluvného, zamyšleného a podivínského výpravčího.

    Témata jádu

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Rychleji, výš, dál
    Vyhrát. Zlepšovat se. Překonat lenocha v sobě. Prohrát. Vzdát to. Ztroskotat. Proč vlastně sportovat? Ve zdravém těle zdravý duch? Jasně, to přece chceme všichni. Několik příspěvků na téma sport. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...