Duchové předmětem vědy
Mnichovská spisovatelka Christine Wunnicke ve svém novém románu „Katie“ spřádá historická fakta s fikcí a stírá tím hranici mezi vysvětlitelným a nadpřirozeným.
Druhá polovina 19. století přinesla celou řadu převratných přírodovědných objevů a vynálezů. Roku 1851 Léon Foucault poprvé předvedl rotaci Země pomocí Foucaultova kyvadla pojmenovaného po něm, roku 1865 James Clerk Maxwell představil Maxwellovy rovnice elektrodynamiky, a o rok později Werner Siemens první dynamo. Ve viktoriánské Anglii se ale nerozvíjely jen přírodní vědy, ale také spiritismus. Všechny fascinovalo nadpřirozeno, paranormální jevy. I v dobře situovaných rodinách se konala spiritistická sezení s nebo bez takzvaného média, které navazuje kontakt se světem zemřelého, tehdy módní volnočasová aktivita.
It-Girl spiritistické branže
Šestnáctiletá Florence Cook je takovým médiem. Přišla na to spíše náhodou, a nyní se nechává během veřejných vystoupení v domě rodičů svázat a zavřít do skříně, aby zhmotnila ducha Katie, dcery slavného piráta Henryho Morgana, která roku 1673 zemřela. Přírodovědec William Crookes se tohoto případu ujme a má sepsat věděcký posudek. I v laboratorních podmínkách se Florence vskutku podaří ducha pirátské dcery zhmotnit. Její schopnosti vzbuzují velký rozruch a Florence se stává tehdejší popstar, nebo jak nacházíme v textu na předsádce „it-girl branže“.
Cizí mladá žena vyšla bosá ze zadní části laboratoře. Měla na sobě bílé šaty nebo košili a přes hlavu, přes evidentně rozpuštěné blond vlasy, bílý šátek, který jí spadal na ramena. […] Její rty byly v nízkém plynovém osvětlení černé, oči bledé. V téhle ženě nebyly žádné barvy. Vypadala jako fotografie.
Nakladatelství o Katie píše, že všechno, co stojí v románu, je pravda. A vědec William Crookes (1832-1919), který se zabýval katodovými paprsky, objevil základy luminiscence a izotopů a metody vedoucí k dokázání radioaktivního záření, skutečně existoval. Stejně reálný je případ Florence Cook a zhmotnění jisté Katie King, jež v polovině 70. let 18. století vzbudily v Londýně rozruch.
Historická fakta splývají s fantazií
Christine Wunnicke si umí brilantně pohrát s historickými, v tomto případě přírodovědnými tématy a proměnit je chytrým, humorným způsobem v náročnou, poutavou literaturu. Spřádá přitom umně fakta s fantazií. Pomrkává na čtenáře a popisuje, že hranice mezi vědami a pseudovědami, mezi vysvětlitelným a nadpřirozeným koncem 19. století byla velmi nejasná. Četné přírodovědné objevy tehdy byly stejně neuvěřitelné a nevysvětlitelné jako údajné kontaktování zemřelých. Traduje se dokonce anekdota, že Bell chtěl nejdřív vynalézt telefon proto, aby mohl lépe komunikovat se svým bratrem, který zemřel na souchotiny.
Katie je další skvělý román spisovatelky Christine Wunnicke po próze Liška a Dr. Shimamura (Der Fuchs und Dr. Shimamura), v němž je z dnešního pohledu zřetelné, že takzvaným objektivním vědám přece jen může chybět objektivita, a že to, co je dnes považováno za nemožné, v budoucnu může být realitou.
