Kultura

Ne zrovna hezká země

© Provobis Film, Berlin© Provobis Film, Berlin
Turecký dělník Husseyin (Parviz Sayyad) na cestě domů Kreuzbergem

Ve svém filmu „V cizině“ z roku 1975 íránský režisér Sohrab Šahíd Saless tematizuje chování k migrantům v Západním Německu. Vzhledem k migraci, kterou střední Evropa v poslední době zažívá, ae film po 40 letech znovu stává aktuální.

Film V cizině má téměř dokumentární ráz: vidíme Husseyina u lisovacího stroje, jak po šichtě s koženou taškou v ruce odchází z továrny, čeká na západoberlínské metro, vyjíždí po eskalátorech z metra na Moritzplatzu a poté stoupá po schodech nezrenovovaného kreuzberského činžáku, přeje „dobrý večer“ postarší německé sousedce a vstupuje do svého bytu.

Jsou to dlouhé, statické záběry: než Husseyin dojde večer domů, trvá to téměř deset minut. Divák dostává nezvykle mnoho prostoru a času. Času proniknout do příběhu, který je primárně vyprávěný v obrazech, a prostoru pro myšlenky, které vznikají, když Husseyina pozorujeme, jak žije svůj každodenní život v šedém, pro něj uzavřeném světě.

„Chci úplně obyčejné scény, a co se v nich děje, je pro mě to nejdůležitější,“ řekl Sohrab Šahíd Saless jednou. „Podstatné je,“ doplnil později, „točit život, který je velmi jednoduchým způsobem celkem komplikovaný.“*

Film V cizině vznikl v německo-íránské koprodukci a byl promítán roku 1975 jakožto íránský film na 25. ročníku Berlinale. Film se dočkal velkého uznání a obdržel Cenu Fipresci, ocenění mezinárodních kritiků.

Byla to doba, kdy Rainer Werner Fassbinder natočil Strach požírá rozum (1973) a Helma Sanders-Brahms Širininu svatbu (1975), hrané filmy, v nichž byl život „gastarbeiterů“ a cizinců v Západním Německu, jejich sociální situaci a jejich kulturní srážky s německou většinovou společností líčený střízlivě a bez příkras.

Sohran Šahíd Saless se narodil roku 1944 v Teheránu a představuje v tomto kontextu výjimku – neboť pobyt v cizině zakusil na vlastní kůži. Od roku 1963 do roku 1968 žil a studoval ve Vídni a Paříži, poté točil v Íránu krátké a dokumentární filmy, načež Írán jakožto odpůrce šáhova režimu opět opustil a odešel do exilu do Západního Berlína.

„Další gastarbeiterský film – to jsem nechtěl, chtěl jsem film o slovu ‚bída‘, které původně znamenalo prostě ‚žít v jiné zemi‘, potom se jmenoval ‚v cizině‘ a to znělo čím dál hůř.“

Sohrab Šahíd Saless o filmu V cizině

V jeho třetím hraném filmu V cizině Šahíd Saless zpracoval své zkušenosti migranta, které prodělal ve Vídni jako student, portýr, uklizeč schodů a čistič oken. K tomu přibyly zážitky z Německa, když v červnu 1974 u příležitosti promítání svých filmů vzniklých v Íránu – Obyčejná událost a Zátiší – pobýval v Západním Berlíně – tehdy ještě jako host, nikoli exulant. Pozorování Berlína ho inspirovalo k novému filmu: „Během Berlinale jsem si všiml, že v Německu žije hodně tureckých dělníků, se kterými se ještě pořád velmi špatně zachází. Téměř nehovoří německy, nedostávají se téměř do kontaktu s Němci a žijí v ghettu.“*

© Provobis Film, Berlin
„V cizině“: Husseyin se marně pokouší navázat rozhovor s mladou ženou (Renate Derr).

V cizině (persky Dar Ghorbat) je precizním pozorováním života člověka žijícího daleko od domova. 30-letý turecký dělník Husseyin, ztvárněný íránským hercem Parvizem Sayyadem, už čtyři roky dře a má jeden konkrétní cíl: vydělat tolik peněz, aby se vrátil domů, koupil si tam dům, pronajímal pokoje a oženil se. Jedině tak lze život postrádající téměř jakoukoli pestrost a zábavu strávený v temně a syrově líčeném Západním Berlíně snést.

Radost přichází Husseyinovi na mysl jen zřídka. Jeho práce v továrně s hliníkem je monotónní. V továrně je velký hluk. V jídelně sice sedí vedle německých dělníků. Ale nikdy se s ním nikdo nebaví. Maximálně se na sebe podívají. „Dialogy“ probíhají zhruba takto: „Tak co, chutná?“, zeptají se Husseyina. „Jo,jo,“ odpoví. „Tak jen žer dál.“ On, který umí německy jen málo, má radost i z této minimální komunikace. Usměje se.

Kreuzberské noci jsou dlouhé

V takových scénách člověk vycítí regulérní chlad, který netkví v těch ne-vztazích německých a tureckých dělnících, ovšem spíše v tom všeobecném bezpocitovém, už jen čistě na mechanickou práci zaměřeném vegetování bez konce. Zároveň je cítit Husseyinova potřeba po blízkosti. Chce se seznámit se ženou, protože se od jednoho tureckého studenta, který s ním a dalšími dělníky bydlí, učí trochu německy. Pokusy, ženy oslovit frázemi typu „Mohu Vás doprovodit?“ nebo „Dáte si se mnou kávu?“, ztroskotají.

Pozorujeme Husseyina, jak zabíjí volný čas o samotě, sedí na posteli, počítá peníze a sní. Přitom se mu daří mnohem lépe než jeho spolubydlícím, které mimochodem všechny ztvárnili natuščikové. Kromě jednoho studenta, který jako jediný umí německy, je tu Osman, jeho žena a dcera, Kasim a ještě jeden bezejmenný Turek. Osman sedí už měsíce doma, protože je bez práce a hraje vrhcáby. Kasim se musí vrátit do Turecka, aby převzal roli hlavy rodiny, dovídá se totiž, že mu zemřel otec. A bezejmenný Turek musí z Německa odjet, protože nedostal pracovní povolení.

Téměř identickým zobrazováním celkem šesti dní ve filmu vzniká dojem krevního oběhu, z nějž nelze uniknout. Prvních pět dní začínají tím, že Husseyin sedí u lisovacího stroje. Šestý den tam končí. Jak to s Husseyinem bude dál, zůstává sice otevřené. Že se ale i v tomto světě plném dřiny, mlčení a samoty dějí „zázraky“ a přátelské soužití s Němci je přece jenom možné, zažije, když večer otevře dveře od bytu: ostatní sedí u jídelního stolu a dívají se na osobu sedící na konci stolu – mladou ženu jménem Hannelore. Turecký student o ní několikrát vyprávěl a půjčoval si peníze na setkání s ní. Ostatní ale nevěděli, jestli mu mají věřit, že skutečně existuje.

Citáty s hvězdičkou * Sohrab Šahíd Saless sdělil původně ve francouzštině. Autorkou překladů z francouzštiny do němčiny je Alexandra Jarchau.

„V cizině“ – celý film s anglickými titulky

Více o Sohrabu Šahídovi Salessovi na jádu

V rámci našeho seriálu představujeme tyto a další filmy Sohraba Šahída Salesse.

#1 Zátiší: O filmech Hans – Chlapec v Německu (BRD / ČSSR 1985) a Vrba (BRD / ČSSR 1984).
„Bylo to jako ve venkovním studiu“: Rozhovor s Bertem Schmidtem, dlouholetým asistentem režie Sohraba Šahída Salesse

#2 Ne zrovna hezká země: O filmu V cizině (SRN / Írán 1975)

#3 coming soon

#4 coming soon

Behrang Samsami
Narozen roku 1981 v Urmii, Írán. Germanista a absolvent doktorského studia, novinář na volné noze a vědecký spolupracovník Německého Spolkového sněmu. Více informací zde: behrangsamsami.com
překlad: Tereza Semotamová

Copyright: jádu | Goethe-Institut Praha
říjen 2017

    Sohrab Šahid Saless

    Narozen roku 1944 v Teheránu.
    Od roku 1962 studium filmové akademie ve Vídni. Onemocnění tuberkulózou. Roku 1967 pokračování ve studiu v Paříži. Roku 1968 návrat do Íránu.

    Několik dokumentů pro íránské ministerstvo kultury. Dva hrané filmy, Prostá událost a Zátiší, natočené v Íránu.

    Roku 1974 emigrace do Západního Německa. 13 hraných a dokumentárních filmů pro německou a slovenskou televizi.
    Výběr:

    • V cizině ( In der Fremde, 1975)
    • Čas zrání (Reifezeit, 1976)
    • Dlouhé prázdniny Lotte H. Eisnerové (Die langen Ferien der Lotte H. Eisner, 1979)
    • Anton P. Čechov – Život (Anton P. Čechov – Ein Leben, 1981)
    • Adresát neznámý (Empfänger unbekannt, 1983)
    • Podvrženec (Wechselbalg, 1987)

    Od roku 1984 člen Akademie umění, Berlín. Roku 1984 přesídlení do ČSSR. Koncem 80. let návrat do SRN. Přesídlení do USA.
    Roku 1998 umírá v Chicagu.

    Různá filmová ocenění.
    Výběr:

    • Zlatý ibex za nejlepší režii na Mezinárodním teheránském filmovém festivalu za Obyčejná událost (Ein einfaches Ereignis, 1973)
    • Stříbrný medvěd na Berlínském filmovém festivalu za Zátiší (Stilleben, 1974)
    • Zlatá cena Adolfa Grimmeho za nejlepší scénář, nejlepší mužskou roli a nejlepší režii za Grabbeho poslední léto (Grabbes letzter Sommer, 1981)
    • Cena Akademie múzických umění za film Utopia (1984)
    Íránský scenárista a režisér Sohrab Šahíd Saless je v německojazyčném kontextu jen málo známý. A přesto jeho práce v současné době zažívají opětovnou rezonanci v Německu i v cizině. Goethe-Institut tohoto transnacionálně žijícího a tvořící umělce již za jeho života vnímal jako součást Nového německého filmu a roku 1979 dostal pozvání do USA, kde se konala přehlídka nejnovějších německých autorských filmů. Roku 1983 retrospektiva jeho filmů byla uspořádána v Paříži. Goethe-Institut se podílí i na jeho současném znovuobjevení v rámci retrospektivy – v létě 2017 v Bruselu a od listopadu 2017 do ledna 2018 v Londýně.

    Všude na světě lidé žijí pro lepší budoucnost. Sbíráme jejich příběhy a ukazujeme, co je možné už dnes. jadumagazin.eu/futureperfect

    Témata jádu

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Rychleji, výš, dál
    Vyhrát. Zlepšovat se. Překonat lenocha v sobě. Prohrát. Vzdát to. Ztroskotat. Proč vlastně sportovat? Ve zdravém těle zdravý duch? Jasně, to přece chceme všichni. Několik příspěvků na téma sport. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...