Kultura

Lovkyně

Foto: © Warner Bros. Pictures GermanyFoto: © Warner Bros. Pictures Germany
Režisér Fatih Akin s představitelkou hlavní role Diane Kruger při natáčení filmu „Odnikud"

Film „Odnikud“ německého režiséra tureckého původu líčí tažení za mstou ženy, která při atentátu neonácků přišla o muže a dítě. Film si ukousl velké sousto. Možná příliš velké?

NSU – zkratka pro Národně socialistické podzemí (Nationalsozialistischer Untergrund). Teroristická skupina zodpovědná za bezpříkladnou řadu vražd se v nultých letech nového tisíciletí. Fatih Akin, hamburský scenárista a režisér, známý svými filmy Proti zdi (2004) a Soul Kitchen (2009), ve svém novém filmu zpracoval fenomén vraždění NSU. Film v lednu 2018 obdržel hned dvě významná ocenění jako nejlepší zahrnaniční film – na Golden Globe Awards a Critics’ Choice Movie Awards.

Den, kdy se všechno změní

Příběh: Katja a Nuri Şekerci žijí v Hamburku, jsou manželé a mají pětiletého syna jménem Rocco. Nuri, byl kdysi dealerem drog, ve vězení studuje ekonomii a po propuštění si otevře kancelář zprostředkovávající překlady a daňové účetnictví. Jednoho dne se všechno změní: Katja Rocca odvede k Nurimu, protože jde s kamarádkou do tureckých lázní. Cestou zpět zjistí, že část ulice, v níž byla Nuriho kancelář, je uzavřená: policie jí oznámí, že jeden muž a jeden chlapec přišli o život výbuchem hřebíkové bomby.

Policie má okamžitě podezření na organizovanou kriminalitu. Nebo měla vražda politické pozadí? Katja se stáhne do ústraní, omráčí se drogami, podřeže si žíly. Když vtom se ozve její právník: policie zatkla dva neonacisty – mladý manželský pár. Katja to považuje za důkaz pro svoje podezření. Krátce poté co svého syna nechala u Nuriho, zahlédla před kanceláří ženu, která odcházela od svého kola, aniž by je zamkla, od čehož ji Katja chtěla odradit.

Co následovalo, byl proces proti Eddě a Andrému Möllerovým. I když Katjin právník je přesvědčený, že oba by měli být odsouzeni, nestane se tak a duo neonacistů se kvůli nedostatku důkazů dostává zpátky na svobodu. Katja to nedokáže přijmout a vydává se je hledat, aby se pomstila.

Důležitý příspěvek k diskusi o pravicovém extremismu

Film Odnikud Fatiha Akina si ukousl velké sousto: film je drama, filmem ze soudního prostředí a thriller v jednom – což je znát i z jeho třídílné struktury. Po prologu, který je scénou z vězení, kde se koná svatba Katji a Nuriho, následují tři části filmu.

Film se soustředí zcela na postavu Katji, kterou hraje Diane Kruger, pro niž je to první herecká příležitost v ryze německojazyčném filmu. Zaměřením se na postavu Katji zůstávají ostatní postavy cíleně spíše matné – včetně té, již hraje Ulrich Tukur, otec spolupachatele Andrého Möllera účastnící se soudního procesu jakožto svědek. Výrazný dojem zanechává rovněž právník dvou obžalovaných neonacistů, ztvárněný Johannesem Kirchem. Ten působí mnohem živěji a zlověstněji než jeho mandant.

Díky Akinově volbě rozdělit film na tři části však obsah působí přehlceně. Leccos může být jen naznačeno. Na druhou stranu určité Katjiny nálady se přehnaně zdůrazňují, například když po smrti její rodiny neustále prší. V druhé, především ale třetí části se Kruger daří diváka upoutat intenzivněji – a to svojí tělesnou přítomností. Pozorujeme ženu, která je velmi hubená, ztuhlá, neustále kouří, její zoufalství se proměňuje ve vztek. Za tuto intenzitu může i kamera, která se na Katju zaměřuje natolik, že má divák dojem, že stojí vedle ní a doslova cítí její napětí při lovu na neonacisty.

Odnikud je film, kterým Fatih Akin vytvořil důležité dílo přispívající k diskusi o NSU, pravicovém extremismu a zacházení s cizinci v Německu vůbec – je důležitý také tím, že zaujímá perspektivu pozůstalých. Nikoho ovšem neposuzuje a ponechává na divákovi, aby si o Katjině mstě a tématu vykonávání práva na vlastní pěst udělal vlastní názor.

Mezi americkými filmy

Až americká Akademie 23. ledna zveřejní nominace na Oscara, může být Akinovo Odnikud nadějným kandidátem. Je také dost možné, že film tohoto roku Oscara pro nejlepší zahraniční filmu nakonec dostane, a to ze dvou důvodů. Zaprvé proto, že pravicově konotované násilí je v USA velkým tématem – a to již déle, nejen od té doby, co je Donald J. Trump prezidentem. A zadruhé: vzít právo do vlastních rukou, ignorování zákonů a konvencí je běžný syžet mnoha amerických filmů – ať už v těchto velmi odlišných filmech jako Rambo (1982) se Sylvesterem Stallonem nebo Django unchained (2012) s Jamie Foxxem. Poslední jmenovaný mimochodem získal dva Oscary, jeden za nejlepší scénář a za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli.

Behrang Samsami
Narozen roku 1981 v Urmii, Írán. Germanista a absolvent doktorského studia, novinář na volné noze a vědecký spolupracovník Německého Spolkového sněmu. Více informací zde: behrangsamsami.com
překlad: Tereza Semotamová

Copyright: jádu | Goethe-Institut Praha
leden 2018

    Národně sociallistické podzemí (Nationalsozialistischer Untergrund, NSU)

    Národně socialistické podzemí bylo neonacistické teroristické seskupení v Německu, které se kolem roku 1999 vytvořilo za cílem vraždění spoluobčanů neněmeckého původu z rasistických a xenofobních motivů. Působilo až do roku 2011.

    Spolupachatelé Uwe Mundlos, Uwe Böhnhardt a Beate Zschäpe se ze společnosti stáhli roku 1998. V letech 2000-2008 zavraždili devět migrantů a jednu policistku, spáchali tři bombové útoky (v Norimberku v roce 1999, v Kolíně v roce 2001 a v roce 2004) a 15 loupežných přepadení. Počet jejich podporovatelů se odhaduje na 100 až 200, šlo mimo jiné o spojence a funkcionáře pravicově extremistických politických stran.

    NSU vešlo ve známost až teprve sebevraždou Mundlose a Böhnhardta 4. listopadu 2011, vyhořením jejich cvikovského bytu a rozesíláním videí prostřednictvím Beate Zschäpe. Do té doby vyšetřovatelé extrémně pravicové motivy vraždění vyloučili a hledali pachatele v blízkém okolí obětí.

    zdroj: wikipedie

    Další články k tématu

    Lovkyně
    Film „Odnikud“ německého režiséra tureckého původu líčí tažení za mstou ženy, která při atentátu neonácků přišla o muže a dítě. Film si ukousl velké sousto. Možná příliš velké?

    Kouzlení se lvy
    Film Masaryk vypovídá nejen o historii národa, ale také o muži, jenž se vyrovnával s vážností jména svého otce. Zasloužil si 12 českých lvů, díky kterým se stal nejúspěšnějším filmem v této soutěži?

    Manželství po 35 letech
    Helena Třeštíková se svojí kamerou 35 let sledovala manželský pár. V jejím dokumentu spolu s nimi zažijete úplně všechno: lásku, děti, ambice, hádky, násilí. A taky že to jde všechno nějak zvládnout.

    Oscar pro Toniho?
    Nacismus, STB, rozdělení země na východ a západ. Smutná minulost dominuje německé filmy, které se rok co rok posílají do souboje o Oscara. Toni Erdmann je jinak. Má přesto šanci na Oscara?

    „Nechtěli jsme další milý český film“
    Točilo se (téměř) bez peněz, zato se spoustou trpělivosti a díky dobrým přátelstvím: Menandros a Thaïs je prvním českou experimentální sandálovo-milostnou akční road movie.

    Co se stane, když se Hitler vrátí?
    Ve filmu Už je tady zas si Hitler podmaňuje současné Německo. Nedávno měl tento film premiéru v českých kinech.

    Zabít Baarovou doslovností
    V českých kinech právě dávají hned dva filmy věnované Lídě Baarové, herečce a milence nacistického ministra propagandy Josepha Goebbelse. Zájem publika je obrovský. Právem?

    Ztraceni v Mnichově
    Nový film Petra Zelenky Ztraceni v Mnichově dekonstruuje s humorem mýtus o Mnichovské dohodě jako o největší zradě na českém národu.

    Shořet kvůli svobodě
    Na to se čekalo dlouho: Hořící keř je snímek o sebeupálení Jana Palacha a boji jedné advokátky za Palachův odkaz.

    This Ain‘t California
    Skejťáci v NDR? Těžko se tomu věří, přesto tomu tak bylo, a projížděli se po asfaltu na svých prkýnkách mezi socialistickými stavbami.

    Marisa a její boj
    Na tričku má napsáno „Nacistická nevěsta“, příštím tetováním si chce na lopatce zvěčnit Adolfa Hiltera. Je jí teprve dvacet, ale nad svým životem ztrácí kontrolu. Recenze filmu Kriegerin (Bojovnice).

    Alois Nebel – další čestný občan Jeseníku
    Alois Nebel se vypracoval z komiksového miniseriálu, přes tři komiksové knihy až na plátna kina. Napůl komiks a napůl film baví návštěvníky kin příběhem málomluvného, zamyšleného a podivínského výpravčího.

    Témata jádu

    #Klartexte – Na rovinu
    Pozorné, nevzrušené a kritické přijímání médií pomáhá. Ten, kdo rozumí a umí rozpoznat mechanismy mediální manipulace a dezinformace, minimalizuje riziko, že bude podveden. To je cílem našeho projektu #Klartexte. více...

    Na venkově
    Klišé o venkově a provinčnosti existuje (ve městě) spousta. Ale co je na tom vlastně pravdy? Porozhlédli jsme se. více...

    Smíšená čtyřhra | V4
    Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

    Až po uši
    Hlasy, tóny, zvuky. Příjemné i nepříjemné. Takové, které (pro nás) něco znamenají, a takové, které jsou jen zvukem sami o sobě. Takové, co vycházejí zvenčí, ale samozřejmě i takové, které vydáváme my sami. Ať už to umíme, chceme nebo musíme: natahovat uši se vyplatí. více...

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...