Kultura

Česko hledá prezidenta

Foto: © Falcon a.s.Foto: © Falcon a.s.
Lobbista Tonda Blaník (Marek Daniel) se chce stát českým prezidentem.

Originální politickou satiru v Česku umí málokdo. Tonda Blaník je jedním z mála příkladů, kdy to dobře dopadlo. U filmu o tom, jak Tonda kandiduje, se divák ocitá v nevšední situaci – zná konec a jako volič ho do jisté míry ovlivnil.

Do českých kin vtrhl výjimečný český film. Prezident Blaník je unikátní svou nekorektní, místy až brutální satirou. Zároveň jde o bezprostřední reflexi politického dění – volbu prezidenta České republiky. Tvůrci připravili hned dvě verze zakončení, film dokončili den po volbách a 1. února, 4 dny po volbách, se už konala premiéra. Tato komedie se tak stává pozoruhodnou tím, že její závěr výrazně ovlivnili nejen scenáristé, ale také sami občané České republiky.

Patologická záliba v extravagantní obuvi

Celovečerní film Prezident Blaník vznikl jako pokračování úspěšného internetového seriálu Kancelář Blaník, který od roku 2014 produkovala internetová televize Stream.cz. Jednalo se o krátké, sedmiminutové epizody reflektující aktuální české politické dění, v nichž se balancovalo na hraně fikce a pravdy. Skrze komické, vyfabulované situace tvůrci představují hybatele skutečných politických kauz – lobbistu Tondu Blaníka, který nejvýznamnější rozhovory vede na záchodě.

Vysvětlení autorů, proč se různé události staly, působí často velice uvěřitelně, což je jednou z nejsilnějších zbraní tohoto projektu, který mimo jiné obdržel Českého lva za mimořádný počin v oblasti audiovize. (Cenu záhy po převzetí představitel antihrdiny Tondy Blaníka Marek Daniel rozbil, když si ji neuváženě strčil pod paži a vyklouzla mu na zem.) Film funguje na obdobném principu jako série dnes již čítající více než sedm desítek dílů.

Režisér Marek Najbrt spolu s týmem scenáristů, kteří se podíleli jak na seriálu, tak na filmu, staví na herecké osobnosti již zmíněného Marka Daniela, svého dvorního herce, s kterým spolupracoval také na filmech Protektor nebo Polski film. Jím ztvárněný Blaník je člověk sebestředný, vulgární, sebevědomý s až patologickou zálibou v extravagantní obuvi, jehož každý, kdo figuruje v politice, zná, a kdo říká, že ne, tak podle Tondy Blaníka lže. Právě on se cítí být tím pravým vyvoleným, co se má stát novým prezidentem České republiky.


Tondova kampaň

Sledujeme Tondovu kampaň od samého počátku, kdy bez většího úspěchu objíždí vesnice, aby získal potřebný počet podpisů potřebných pro svoji kandidaturu. Stejně neúspěšně končí také snaha zaujmout děti ve škole, protože si Blaník a jeho dvoučlenný volební tým neohlídá, že ve třídě sedí nezletilí bez možnosti volit. Absolutním fiaskem pak končí snaha zaujmout v diskuzním pořadu České televize. Vše se začne obracet k lepšímu až ve chvíli, kdy se Tonda Blaník spojí se známým hudebníkem a natočí volební spot.

Podobně jako třeba u legendárního Borata se i v Prezidentu Blaníkovi mísí předem domluvené záběry, s autentickými, téměř až dokumentárními vpadnutími mezi skutečné prezidentské kandidáty nebo další špičky české politické scény. Překvapivé je splývání reality a fikce, skuteční prezidentští kandidáti se s Blaníkem baví jako se starým známým, až téměř s jakýmsi respektem.

Dočkáme se nápaditých parodií, které více či méně potřebují určitou orientaci v české politice a kauzách jejích představitelů. Jiné jsou zase slabší, což by se dalo pochopit při zrádné disciplíně improvizace. Tyto méně podařené části se objevují paradoxně v těch hraných, jako třeba v televizní debatě, kde je použit humor, který už jako by člověk stokrát viděl a po sto prvé už se příliš nezasměje. Na druhou stranu těch povedených vtipů nacházíme nepoměrně více než těch, co padnou pod stůl. Ať už zmíněná sekvence s písničkářem, kterému lze z očí vyčíst, jak začíná litovat, že se s Blaníkem spojil, nebo podpora a zároveň vydírání dalších kandidátů poté, co Tonda musí nuceně ukončit své kandidování, jelikož jeho podřízený zvaný Žížala včas nedoručí podpisy kandidátů na potřebné místo a je přepaden zvláštními agenty v gumových maskách s podobiznou zesnulého prezidenta Václava Havla. A dalo by se jmenovat dále.

Peníze nebo hodnoty

Základní dějová kostra je daná. Oproti jiným hraným filmům zde víme, jak skončí, tedy vítězstvím Miloše Zemana. Spíše než k čemu dojde, je stejně jako u jednotlivých dílů seriálu důležité, jak se k tomu dojde, a jak to ovlivní Tonda Blaník, jeho podržtaška Žížala a sekretářka Lenka, která se se svým bývalým partnerem soudí o to, komu připadne do péče jejich syn. V totožnosti tohoto muže se ukrývá jedno z nejméně čekaných překvapení filmu – nejeden z nás jím vedenou stranu totiž volil v podzimních parlamentních volbách. Rozdíl je přirozeně v rozmáchlosti, kterou film nabízí. Dozvídáme se více o postavách, prostor dostává psychologie Tondy, v jehož nitru se kromě potřeby peněz odehrává také konflikt, jestli by neměl být více věrný ideálům demokracie a humanity, za něž v roce 1989 cinkal klíči na Národní třídě.

Krátké epizodky byly rozhodně více sevřené, vypointované, minimalistické. V 90-minutovém celku určité motivy mizí do ztracena, ale není to vždy pouze na škodu. Určité zapadání a naopak nečekané objevování nových motivů vcelku přesně vystihuje, co se v souvislosti s volbami dělo. Nikdo si nemohl být jistý, kdo se objeví, jaké zbraně použije, co bude použito proti němu, jak bude vypadat a jak z toho všeho nakonec vyjde. Protřelý muž Tonda Blaník každou chvíli střídá názory, chvílemi je dokonce bezradný, nebo působí naivně a přihlouple, na což jeho příznivci nejsou zvyklí. Takhle silným hybatelem společnosti se staly prezidentské volby. Dokonce i protřelého lobbistu Blaníka dokázaly rozhodit. A jak teprve diváky rozhodí realita, do níž vyjdou z kina?

Síla crowdfundingu

Po skončení filmu zaujmou poměrně krátké titulky. Tvůrci ve svých začátcích točili seriál nejdříve skoro zadarmo, později díky crowdfundingu získali téměř 2 miliony korun. Natáčelo se dokumentárně, s menším štábem, kromě zmíněného tria zde hrají spíše známé osobnosti, které přislíbily účast pro prestiž nebo sympatie s projektem, případně byly použity proti své vůli. Zbylo tak dost prostředků na propagaci, s kterou si dali tvůrci velkou práci, a to jak při plakátové kampani v Praze, nebo značnou aktivitu přes sociální sítě.

Film se těší velmi vysoké návštěvnosti, přestože nejde o akční film, sci-fi nebo komedii ze života žen, které odmítají stárnout. Naplno je zde využit potenciál, jenž přináší aktuálnost voleb, což se podařilo díky velkému nasazení realizátorů filmu, kteří se nebáli natočit film jinak, navzdory určité hrozbě, že tento film nebude příliš zajímavý pro zahraničí nebo že spousta motivů brzy skončí v propadlišti dějin. Jako velmi komické a přesné zachycení určitého období ale Prezident Blaník funguje výborně.

Michael Sodomka

Copyright: jádu | Goethe-Institut Praha
únor 2018

    Další články k tématu

    Lovkyně
    Film „Odnikud“ německého režiséra tureckého původu líčí tažení za mstou ženy, která při atentátu neonácků přišla o muže a dítě. Film si ukousl velké sousto. Možná příliš velké?

    Kouzlení se lvy
    Film Masaryk vypovídá nejen o historii národa, ale také o muži, jenž se vyrovnával s vážností jména svého otce. Zasloužil si 12 českých lvů, díky kterým se stal nejúspěšnějším filmem v této soutěži?

    Manželství po 35 letech
    Helena Třeštíková se svojí kamerou 35 let sledovala manželský pár. V jejím dokumentu spolu s nimi zažijete úplně všechno: lásku, děti, ambice, hádky, násilí. A taky že to jde všechno nějak zvládnout.

    Oscar pro Toniho?
    Nacismus, STB, rozdělení země na východ a západ. Smutná minulost dominuje německé filmy, které se rok co rok posílají do souboje o Oscara. Toni Erdmann je jinak. Má přesto šanci na Oscara?

    „Nechtěli jsme další milý český film“
    Točilo se (téměř) bez peněz, zato se spoustou trpělivosti a díky dobrým přátelstvím: Menandros a Thaïs je prvním českou experimentální sandálovo-milostnou akční road movie.

    Co se stane, když se Hitler vrátí?
    Ve filmu Už je tady zas si Hitler podmaňuje současné Německo. Nedávno měl tento film premiéru v českých kinech.

    Zabít Baarovou doslovností
    V českých kinech právě dávají hned dva filmy věnované Lídě Baarové, herečce a milence nacistického ministra propagandy Josepha Goebbelse. Zájem publika je obrovský. Právem?

    Ztraceni v Mnichově
    Nový film Petra Zelenky Ztraceni v Mnichově dekonstruuje s humorem mýtus o Mnichovské dohodě jako o největší zradě na českém národu.

    Shořet kvůli svobodě
    Na to se čekalo dlouho: Hořící keř je snímek o sebeupálení Jana Palacha a boji jedné advokátky za Palachův odkaz.

    This Ain‘t California
    Skejťáci v NDR? Těžko se tomu věří, přesto tomu tak bylo, a projížděli se po asfaltu na svých prkýnkách mezi socialistickými stavbami.

    Marisa a její boj
    Na tričku má napsáno „Nacistická nevěsta“, příštím tetováním si chce na lopatce zvěčnit Adolfa Hiltera. Je jí teprve dvacet, ale nad svým životem ztrácí kontrolu. Recenze filmu Kriegerin (Bojovnice).

    Alois Nebel – další čestný občan Jeseníku
    Alois Nebel se vypracoval z komiksového miniseriálu, přes tři komiksové knihy až na plátna kina. Napůl komiks a napůl film baví návštěvníky kin příběhem málomluvného, zamyšleného a podivínského výpravčího.

    Témata jádu

    #Klartexte – Na rovinu
    Pozorné, nevzrušené a kritické přijímání médií pomáhá. Ten, kdo rozumí a umí rozpoznat mechanismy mediální manipulace a dezinformace, minimalizuje riziko, že bude podveden. To je cílem našeho projektu #Klartexte. více...

    Na venkově
    Klišé o venkově a provinčnosti existuje (ve městě) spousta. Ale co je na tom vlastně pravdy? Porozhlédli jsme se. více...

    Smíšená čtyřhra | V4
    Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

    Až po uši
    Hlasy, tóny, zvuky. Příjemné i nepříjemné. Takové, které (pro nás) něco znamenají, a takové, které jsou jen zvukem sami o sobě. Takové, co vycházejí zvenčí, ale samozřejmě i takové, které vydáváme my sami. Ať už to umíme, chceme nebo musíme: natahovat uši se vyplatí. více...

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...