Kultura

Pozdě večer místo po osmé

DPA

Pátrání po kultuře v německé televizi


Foto: Thore Siebrands

Dieter Moor, "Pepek námořník dobrého vkusu“, Foto: Siebbi, CC BY 3.0


K návykům naší doby patří zapnout televizor. Až 223 minut denně průměrně stráví Němci před bednou. Před stále ploššími přístroji se baví, informují nebo dokonce i vzdělávají. To je pevná součást všednodenní kultury. Ovšem kde se v německé televizi nachází ona kultura mezi dokumentaristickou omáčkou a přehlídkami konkurzů?

Kultura a televize – to se vzájemně vylučuje. Tento dojem alespoň zprostředkovávají televizní časopisy. Vedle celostránkové reklamy na Supertalenta anebo dalšího senzačního kasovního trháku se kultura jeví jako příslovečná jehla v kupce sena.

Odpoledne je například úplně marné či téměř pošetilé hledat něco kulturního. Spíše narazíte na rozličné dokumentaristické omáčky, reality show ze soudních síní, sladkobolné telenovely s názvy jako Bouře lásky nebo Chvění srdce - Klinika u jezera. Faktor studu za někoho jiného je vysoký, avšak po kultuře ani památky.

Boj o sledovanost

Není rozdíl mezi soukromými nebo veřejnoprávními stanicemi – na všech běží pořady, které existují především z jednoho důvodu: přinášejí sledovanost. Požadavek, který kultura nesplňuje. Proto ji na soukromých kanálech takřka nespatříte. Jedině, že by si toto označení zasloužilo něco takového, co předvádí Dieter Bohlen v show typu Německo hledá superstar. Ale to těžko.

Kulturní formáty jsou pořady pro menšiny. U veřejnoprávních stanic se proto odsouvají – pryč z atraktivního hlavního vysílacího času hluboko do noci. Veřejnoprávní instituce nemohou zcela ignorovat kulturu, neboť je jejich zákonnou povinností nabízet platícímu publikum to nejnutnější. Tedy mají nejenom bavit, ale také informovat a vzdělávat. Raději pozdě než nikdy. Ať už jde o magazíny, literární pořady anebo filmy pro náročné – teprve po 22 hodině se smí na televizní obrazovce objevit kultura. A když už konečně přijde ona pokročilá hodina, náhle se na obrazovce vynoří Pepek námořník dobrého vkusu – Dieter Moor (televizní moderátor švýcarského původu). Ve svém magazínu Titel Thesen Temperamente představuje významně jako nikdo jiný poslední kulturní novinky. Ovšem u většiny z nich jde zpravidla o ty „módní“, takže je samozřejmě musejí prezentovat také Moorovi kolegové z pořadu ZDF Aspekte ještě na druhém veřejnoprávním kanálu.

Opět zuří boj o sledovanost. Tentokrát: mezi ARD a ZDF – na vyvážené a neopakující se zpravodajství může divák čekat dlouho. U regionálních stanic to vypadá již o něco klidněji. Magazíny jako West ART anebo Stilbruch se starají především o kulturní dění v regionu.

Žádné místo pro kritickou diskuzi

Přesto fungují kulturní pořady v německé televizi téměř všechny podle stejného receptu: vezměme moderátorku (v 99% případů snadno vyměnitelnou), postavme ji do studia (někdy více, někdy méně vkusného) a nechme ji odmoderovat pět příspěvků po pěti minutách. Přivítání, rozloučení. Hotovo. Navíc obdrží všechny příspěvky, pokud vůbec, pochvalnou kritiku – ostatně to málo vysílacího prostoru musí být koneckonců využito spíše pro něco doporučeníhodného. Pro skutečně kritické diskuze často nezbývá žádné místo.

O něco napínavěji vypadá zpravodajství na kanálech, jak je3Sat nebo arte. Kultura již za bílého dne – a ve velmi pestrém hávu. V podobě sestřihu koncertu, portrétu umělce nebo filmové klasiky. Kultura tu není odstrčena na okraj dne a pozornosti, ale stojí ve středu zájmu. Něco takového zřejmě považují programový ředitelé za geniální nápad: samostatný kanál pro kulturu. Kulturní informace a vzdělávání se prostě a jednoduše odsunou na samostatný kanál, aby mohla zábava jinde nezadržitelně pokračovat v plném proudu. Nejnovější teritorium se jmenuje ZDF Kultur. Tímto počinem se od května 2011 snaží druhý kanál německé veřejnoprávní televize propojit vysokou kulturu s popkulturou. Zdá se, že to funguje podle principu „Hlavně ať je to mladé, pestré a hýbe se to". Chtělo by se zakřičet na adresu programových ředitelů: „Prosím, nezpopujte všechno jen kvůli tomu, že jde o popkulturu!".

Jedna výjimka však existuje. Bauerfeind stejnojmenné moderátorky Katrin Bauerfeindové. To je důležité, neboť má tento pořad osobitost. Moderování je inteligentní a vtipné, nepůsobí hloupě. Příspěvky jsou nekonvenční – jde například o záchranu světa z pohovky. Avšak tím nejúžasnějším jsou tamní rozhovory. Zde vedle sebe nesedí novináři a představitelé, ale spíše dva známí, tak to aspoň člověku připadá. Jde o informativní povídání mezi přáteli a divák prostě rád naslouchá. Prosím, ještě víc takovýchto pořadů!

Andrin Schumann
přeložil Viktor Poštulka

Copyright: Goethe-Institut Praha
březen 2012
odkazy k tématu

všednodenní kultura - vysoká kultura - popkultura

Slovo kultura pochází z latinského cultura, což znamená: úprava, péče nebo rolnictví. Podle tohoto významu se za kulturu v původním slova smyslu považuje všechno, co člověk sám stvoří a vytvoří – kultura je tak opakem přírody. V tomto dalekosáhlém pojetí jsou technika a výtvarné umění na stejné úrovni jako kulturní výkony, právo, morálka, náboženství nebo věda. 

Pod pojmem všednodenní kultura zase naproti tomu chápeme zvyklosti, obyčeje a předměty všedního dne. K tomu patří například kultura stolování, móda, reklama nebo sport. Hudba, výtvarné umění a literatura jsou označovány jako vysoká kultura. Ovšem protiklad mezi vysokou kulturou a všednodenní kulturou je od konce šedesátých let stále více zpochybňován. Na vině je masmediálně rozšiřovaná všednodenní kultura, které se říká popkultura. Ta ve společnosti nachází stále většího uznání.

Témata jádu

#Klartexte – Na rovinu
Pozorné, nevzrušené a kritické přijímání médií pomáhá. Ten, kdo rozumí a umí rozpoznat mechanismy mediální manipulace a dezinformace, minimalizuje riziko, že bude podveden. To je cílem našeho projektu #Klartexte. více...

Na venkově
Klišé o venkově a provinčnosti existuje (ve městě) spousta. Ale co je na tom vlastně pravdy? Porozhlédli jsme se. více...

Smíšená čtyřhra | V4
Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

Až po uši
Hlasy, tóny, zvuky. Příjemné i nepříjemné. Takové, které (pro nás) něco znamenají, a takové, které jsou jen zvukem sami o sobě. Takové, co vycházejí zvenčí, ale samozřejmě i takové, které vydáváme my sami. Ať už to umíme, chceme nebo musíme: natahovat uši se vyplatí. více...

Dnes je zítra
Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

V očích pozorovatele
… tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

Někam patřit
Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

Archiv témat
Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...