Kultura

S violoncellem a Paramount Styles po Evropě

© www.paramountstyles.com© www.paramountstyles.com
Paramount styles v Brně, © www.paramountstyles.com

Jet turné s rockovou kapelou je jedním ze zážitků, který by určitě našel místo na seznamu 101 věcí, které musíte udělat, než zemřete. Jestliže jde o Paramount Styles kytaristy Scotta McClouda a bubeníka Alexise Fleisiga, šance se vzhledem k proměnlivosti ostatních členů zvyšuje. Poslední dvě šňůry s nimi odehrála violoncellistka Kateřina Koutná. „Žádná písnička se nikdy nerozsypala,“ říká. Stejné to bylo i s náladou v kapele.

Paramount Styles nemají pevné složení. České vydavatelství Silver Rocket proto popisuje toto uskupení jako „tradiční armádu spřízněnějch duší“. Jiní lidé tvořili kapelu v USA, jiní zase v Evropě. „V Americe s nimi na violoncello hrála Julia Kent. To jsem teď já,“ naráží Kateřina Koutná žertem na skutečnost, že Scott s Alexisem rozhodně nejsou žádní pokrytci, kteří jdou jen po velkých jménech. (Měli bychom zmínit, že ti dva spolu předtím měli skupiny Soulside a později Girls Against Boys, které se docela proslavily. Ovšem žádné hvězdné manýry nečekejte.)

Na turné? Tak jo

Nikdy v životě o nich neslyšela. Pak přijeli hrát do Brna, kde studuje hudební vědy, ale chyběl jim violoncellista. Jelikož je v Česku asi nejvyužívanější možností, když něco sháníte, instituce „přes známého“, nabídka na společné vystoupení přišla právě z okruhu jejich nejbližších. O účasti na jednom koncertu nebylo o čem přemýšlet, nicméně možnost, která se zjevila za několik měsíců, už potřebovala trochu zvážit. „Měla jsem jen pár dní na rozmyšlenou, jestli chci jet s cizími lidmi na dva týdny někam do Španělska a Francie,“ vzpomíná čtyřiadvacetiletá Kateřina. Nakonec kývla a Paramount Styles po čase zase oživila přítomnost ženy.

První společné turné „odjeli“ bez větších zádrhelů, zejména šlo o to se sehrát. Z cédéček naposlouchala desky Failure American Style a Heaven’s Alright, vymyslela party a zapracovala své připomínky. Výhodu měla v tom, že hraje v kapele Hope Astronaut, takže jí společnost kytary, basy a bicích není cizí. Navíc, jak sama říká, klasice už se v podstatě nevěnuje. Přesto to byl velký krok a rozhodně důvod k větší sebedůvěře. Paramount Styles ji podrželi. Evropská sestava je poslední tři roky víceméně stejná (ještě Chris Smet z Belgie na kytaru a Libor Palucha z Prahy na basu, točí se vlastně jen violoncello), souhra je velká a nestane se, že by se nějaká skladba při koncertu rozpadla.

Hlavně nasnídat

Po měsíčním oddechu se opět sešli k šestnáctidennímu cestování už jako staří známí. A bylo to pestré. Zde jsou zkratky navštívených zemí: D, FR, CZ, PL, A, SK, SLO, HR. Když jsem se Kat eřiny před olomouckým koncertem zeptal, jak to s těmi chlapy zvládá, odpověděla, že „hodně lijou“ (odkaz na zvýšenou konzumaci alkoholu). Všechny její další historky z turné to potvrzují. Aby ne – když máte na baru pití zdarma, není důvod se šetřit. Snadněji tak prý zapomenete na svůj mizerný život potulného muzikanta.

„Nálada byla výborná,“ přibližuje Kateřina atmosféru na cestách. „I když převážnou část konverzace v dodávce obstarával přisprostlý humor, utahování si ze společného alba Lou Reeda a Metallicy a vzpomínání, co, kdy a kde hráli Girls Against Boys a jak jim to šlo.“ Někoho možná napadne, jak musí být skvělé projíždět státy jeden za druhým. Žádný velký turismus se ale nekonal. Pořád to stejné: hlavně ráno stihnout snídani, přejet na další štaci, nazvučit, dát si pivo a čekat. Potom je nejdůležitější najít místo, kde kapela ulehne ke spánku. Může jít o hotel, vzorovou budovu socialistického realismu s překvapeným vrátným jako v Ústí nad Labem nebo společný malý pokoj, jak tomu bylo v Berlíně a Drážďanech.

© www.paramountstyles.com

„Nálada byla výborná.“ © www.paramountstyles.com

Zpestření ale přeci jen občas přišlo: třeba když se někde ve Francii ztratila na dvě hodiny v parku. „Pak jsme zavedli základní pravidlo – vždycky měj u sebe dost peněz na taxi.“ Mezi méně příjemná povytržení patřilo i francouzské publikum. Koncerty začínaly pozdě, lidé už měli popito a nejrychlejší píseň Horror Business (předělávka The Misfits) sloužila jako důvod ke rvačce. Úplně jiné to pak bylo v Německu, kde všichni stáli, způsobně tleskali a po skončení si šli koupit tričko. Nezapomenutelné je i hraní v Bordeaux pro tři tisícový dav. A co bylo kromě zkušeností a nových kamarádů nejlepší? „Že se mi v té hrozné zimě nestalo nic s nástrojem. Nemám ho pojištěný. To ale v Paramount Styles asi nikdo,“ usmívá se nad přístupem kapely k životu Kateřina.

Ondřej Zuntych

Copyright: Goethe-Institut Praha
duben 2012

    Popcast – aktuální hudba z Německa

    Každý měsíc novinky o německých kapelách – k poslechu a ke stažení v rámci předplatného