Ztroskotanec, který má styl
Rapper Casper
Rapper Casper se sám nazývá mluvčím nespokojené mládeže. Jeho oblíbenými tématy jsou výkonnostní tlak, osamělost a deprese. Proč je právě on vycházející hvězdou na německém hip hopovém nebi?
Obléknout si depresi jako kabát, vklouznout do šatů z melancholie a vypadat v tomto oděvu zatraceně dobře. Možná lze potom lépe snášet ambivalenci mezi hněvem a bezmocí, mezi odmítnutím „systému“ a poznáním, že se nedá nic změnit. Jedna věc je jistá: je to postoj, jehož podstatná část poskytuje vysvětlení, proč fenomén Casper tak dobře funguje.
„Deprese nebyla nikdy nositelná, avšak dobře nám sluší!“, rapuje Casper ve své písni Xoxo na stejnojmenném albu. V písni s dost nesrozumitelným názvem Der Druck Steigt (Tlak stoupá) se říká: „Jsme nuly, kteří mají styl“. Mnoho teenagerů se v takovýchto řádcích poznává. Album tohoto 29letého bývalého studenta pedagogiky se vyšplhalo na první místo německého hudebního žebříčku bezprostředně po jeho vydání v červenci 2011 a bylo odměněno zlatou deskou.
Nakonec je to pasívní perspektiva, ze které Casper ke svým fanouškům hovoří: protože ta deprese tak dobře vypadá, můžete se v ní cítit i příjemně. Je to póza. Póza, která provokuje a mohla by vést k tomu, že Casper rozčílí mnoho rodičů. Postoj mnoha dospělých zastupuje novinářka Laura Ewert. Skutečný Casper je „více konzervativní než jeho rodiče“, píše v deníku Die Welt. Jeho úspěch vrhá „na mládež dosti znepokojující světlo“. Chce tím říct: se svým hněvem musíte přece jen něco dělat, nějak ho kanalizovat, chtít něco změnit, bouřit se. Ne, to člověk nemusí. Alespoň ne hned.
Druhá otázka, která se pokládá v německých fejetonech, je, zda Casper znovu vynalezne hip hop, nebo ho dokonce zachrání? Většina jeho fanoušků si myslí, že ano. A mají téměř pravdu, neboť se hip hop vynalézá stále zas a znovu. A nikdy nebyl mrtvý, tudíž se nemusí „zachraňovat“. Tato scéna, ačkoli zrovna nezasahuje mediální veřejnost, si vesele vaří svou polívčičku.
Zeptejme se tedy, zda Casper žene evoluci hip hopu kupředu. Ano, on tento žánr popostrčil dál. Zásluhu mají nejen texty, které se obejdou bez sexismu, homofobie a oslavování ulice, ale taktéž hudba samotná, ona směs hip hopu a tvrdého punku, která je neobvykle strhující a silná. Své texty Casper rapuje chraplavým hlasem, vzdáleně připomínajícím Toma Waitse. Casper žene evoluci hip hopu kupředu, hudebně a lyricky. Ale i německého hip hopu? Toho víc než kdy jindy. Německý hip-hop si byl vždy velice podobný: buď patřil těm zlým klukům z labelu Aggro Berlin, nebo byl zábavný jako Die Fantastischen Vier nebo Fettes Brot.
Casper jde nyní zcela novou cestou: prezentuje se bez žertů, bez ghetta a především mnohem elegantněji než jeho konkurenti. Jako ztroskotanec, který má styl. A to je dobře. Prozatím.
překlad: Viktor Poštulka
Copyright: Goethe-Institut Praha
leden 2013
