Život

Je to anachronismus?

V designu krčmy se skrývají téměř tři roky vlastnoruční práce a záliba v detailech. Podnik je v provozu od roku 2009, otevřeno je vždy ve středu, jakož i v pátek a v sobotu - vždy večer od 17.00 hodin. Kromě majitelů (Rolanda Tietsche a Nicoletty Krackeové) zajišťuje chod kuchyně a hostinské místnosti tým, složený z deseti lidí tří generací. A v jednom je Zauberkessel dokonce unikátní: je to jediná středověká krčma v Německu, kde se podává výhradně veganské jídlo.

Maso jen pro šlechtu

Historický charakter a veganské jídlo? Jak to jde dohromady? „Dokonce velmi dobře,“ je přesvědčen Roland Tietsch. „Ve středověku bylo maso na stole poměrně neobvyklé. Maso bylo totiž téměř výhradně výsadou aristokracie.“

Tato skutečnost však zdejší kuchyni nebrání, aby zákazníkovi nemohla předložit vskutku královské menu. Malý příklad: jako předkrm rustikální chlebové placky se sádlem, potom ragú po burgundsku s kaštanovou přílohou a na závěr mandlový dezert s karamelem a třešněmi. Ovšem živočišné produkty jsou zcela nahrazeny surovinami rostlinného původu.

To, že se prostému lidu v dané době maso na stůl dostalo jen zřídka (ba někdy dokonce vůbec), je většině hostů jasné. Avšak jak autentické jsou recepty, které místo masa obsahují tofu nebo seitan? „Autentičtější, než si mnozí myslí,“ říká Nicoletta Krackeová. „Již tehdy lidé vymýšleli náhražky masa. Ty se vyráběly většinou z obilného šrotu a od toho, co dnes známe jako seitan, se příliš nelišily“. Zkusit naprosto věrně uvařit tehdejší recepty je prý nemožné. „Mnoho věcí se zkrátka s dnešními stravovacími návyky a chutěmi nedá spojit,“ tvrdí Nicoletta.

„Co je saitan za zvíře?“

Mimochodem: sami provozovatelé žijí důsledně vegansky – prý z etických důvodů. Kromě toho jsou přesvědčeni, že veganská strava má pozitivní vliv na zdraví. A jak to vidí hosté? „Někteří jsou samozřejmě nejprve skeptičtí,“ říká Nicoletta, „a zejména muži se svého bifteku neradi vzdávají.“ Někdy se též přihodí veselá nedorozumění: jako když se někdo, kdo si chce objednat seitanový řízek, předtím zeptá, jaké zvíře je ten seitan,“ vypráví se smíchem Nicoletta. Ale většina návštěvníků jsou lidé zvědaví a otevření a dokonce i mnoho skeptiků je pak příjemně překvapeno. „Nechceme tu nikoho přesvědčovat,“ dodává Nicoletta, „ale jsme samozřejmě nadšeni, když můžeme někomu, kdo ještě nikdy vegansky nejedl, ukázat, jak může být čistě rostlinné jídlo chutné. A dobrému rozhovoru o výhodách veganské stravy se nikdy nebráníme.“

Zauberkessel je však mnohem víc než jen krčma s veganským menu. Vedle běžného provozu restaurace se tu konají také koncerty, čtení či dokonce trhy. O zábavu hostů se někdy starají břišní tanečnice nebo kejklíři. Vedle krčmy provozuje Nicoletta ještě malý obchůdek Manigfalta Medieval, kde si lze zakoupit oděvy nebo šperky či dokonce i středověké nádobí. Prostě vše, po čem dychtí srdce fanouška středověku.

Písničky na přání pro harfu? Ano, rádi!

Hned několik členů rodiny Tietschových zde přispívá svým talentem, aby z Zauberkesselu učinili opravdovou zážitkovou gastronomii. Manuela Tietschová přináší jako spisovatelka své příběhy mezi lidi. Kromě toho šije oděvy, do kterých obléká nejen zaměstnance, ale někdy také modelky účinkující na originálních módních přehlídkách. V tom případě se sklepení nebo rytířský sál promění v opravdové módní molo.

Za živou hudbu je odpovědný Taran Tietsch: večer co večer předvádí tento mladý muž svou dovednost ve hře na harfu. Tento nástroj ho provází po celý jeho život – už jako dítě poslouchal rád svou matku, když brnkala na struny harfy. Zhruba před osmi lety pak začal hrát sám. Navštěvoval řadu kurzů a seminářů a poté si vyrobil svůj vlastní nástroj. Jeho repertoár zahrnuje zhruba 40 skladeb, včetně deseti vlastních opusů. Mimochodem: Taran rád vyhoví i přání hostů, zahraje klidně i písničku na přání, ovšem za předpokladu, že mu harfa dovolí interpretovat požadovanou skladbu. „Harfa je mnohem všestrannější, než si mnozí myslí,“ říká tento mladý hudebník. „Můžete na ní docela dobře zahrát i písničky od Metalliky“.

Jeho přítelkyně Sarah rovněž pracuje v Zauberkesselu – jako obsluha. Páteční a sobotní večery nejsou zrovna ideální pracovní doba pro mladé chlapce a dívky, kteří by si raději možná naplánovali, že stráví víkend jiným způsobem. Avšak oba se na to dívají docela v pohodě: když si chce Taran někdy dopřát volný večer, zaskočí místo něho u harfy Manuela. A když ne, hraje se výjimečně hudba ze záznamu. Sarah dodává: „Přiznávám, že zdejší práci mám nesmírně ráda. Miluji tu atmosféru, vystupování jako šenkýřská děvečka, středověký slang – a hosté tu ke mně chovají vždycky velmi pozitivně“.

Žádné výjimky

Zauberkessel mezitím získal pestré stálé publikum: mladí a starší jsou tu stejně zastoupeni, podobně jako vegani, vegetariáni i přesvědčení milovníci masa. Mnohé středověké skupiny z regionu si krčmu zvolily za svou štamgastskou hospodou a také z Berlína nebo Lipska sem lidé přijíždějí. V „rytířském sále“ se slavilo již několik svateb, kulatých narozenin či firemních akcí.

Ale i kdyby šlo o nejbohatší rytířskou hostinu, žádné maso se na stůl nedostane. „Samozřejmě, že se nás už někteří lidé ptali, jestli bychom nemohli učinit výjimku a nepřipravili aspoň jednou pořádné pečené selátko na rožni,“ podotýká Roland. „Ale to by bylo nejen v rozporu s našimi obchodními principy, ale v první řadě by to bylo proti našemu přesvědčení.“