Život

Jak jihočeští studenti bojovali i vlastním zdravím proti komunistické političce

Dominiku, máte za sebou protesty na náměstí, demonstrace, jednání s hejtmanem. Ale i 24 hodinovou hladovku 18. prosince. Jaké formy občanského protestu jsou pro vás přijatelné a adekvátní a jaké už ne?

Hladovku jsem také držel. Nemyslím si, že jednodenní nepřijímání potravy lze označit za něco drastického, spíše šlo o symbolický protest, kterým jsme ukázali, že jsme ochotni za svou věc i něco obětovat. Vždycky jsem se držel zásady, že by se protesty měly vést slušnou formou, nemělo by se na někoho osobně útočit a především by nemělo být ohroženo ničí zdraví. Proto jsem byl proti některým hlasům, které chtěly původní jednodenní hladovku prodloužit na týdenní. Jsou lidé, kteří by v takovém případě nemuseli správně odhadnout, co všechno zvládne jejich organismus ustát.

Jak jste se vůbec ocitl v čele protestů?

Byl jsem jedním z prvních, kdo prvotní petici podepsal, kterou zorganizoval v listopadu 2012 náš učitel Martina Rosochy za odvolání komunistické radní z krajského resortu školství. Z následujících vyjádření paní Baborové, ve kterých tvrdila, že by se o době vlády jejich strany neměli vyjadřovat lidé, co tu dobu nezažili nebo nebyli plnoletí, jsem byl silně znepokojen. Tento výrok popírá hodnoty vzdělání, především toho historického. To mě přimělo k reakci. Oslovil jsem několik svých přátel, o kterých jsem věděl, že mi budou nápomocni a zformovali jsme základ současné iniciativy Komunisté nepatří ke kormidlu . Rychle se k nám přidávali další studenti z jiných škol, univerzit, ale i občané, kteří mají svá studia za sebou.

Je to čistě studentská iniciativa?

Vedení iniciativy zůstává nadále v rukou mých a dalších původních spoluzakladatelů, tedy čistě studentů.

Na školu dokonce zamířila inspekce, aby prověřila, zda vás a vaše spolužáky k protestům „neverbují“ učitelé...

Jakékoli tvrzení o manipulaci z řad učitelů či politických stran se používají jako účelové lži. Inspekce na naši školu na základě mnoha stížností opravdu dorazila, leč žádné pochybení či porušení zákona nebylo nalezeno.

Proč jste se rozhodl protestovat? Vadí vám celá koalice KSČM a ČSSD nebo jen obsazení resortu školství komunistkou Baborovou?

Petice sepsaná Martinem Rosochou byla proti tomu, aby zástupce komunistů vedl právě krajský resort školství. Naše iniciativa byla ovšem od začátku proti celé koalici s komunisty. Připomínám, že nikdo z nás neprotestuje proti 13 mandátům komunistů v zastupitelstvu kraje. Tam je vynesly volby a ta místa jim patří. Vadí nám ale, že nejen hejtman Jihočeského kraje bez studu přizval k moci příslušníky strany, kteří jsou přímými následovníky totalitní KSČ, kteří nemají v sobě ani dostatek pokory, aby se omluvili rodinám popravených, mučených, neprávem odsouzených, a kteří navíc stále nejsou schopní se vzdát onoho přízviska „komunistická“. Zachováním tohoto názvu jakoby schvalovali činy dřívější KSČ. Zároveň touto koalicí nejen hejtman Zimola porušuje usnesení vlastní strany z roku 1995, které stále platí a které říká, že ČSSD považuje za nepřípustné, aby jakkoli spolupracovala s extremistickými stranami, mezi nimiž je jmenována právě i KSČM.

Jak reaguje hejtman na vaši výtku, že koalicí nedodržuje Bohumínské usnesení, kterým jeho strana ČSSD zakazuje spolupráci s komunisty?

Chybu při sestavování koalice prý neudělal, na spolupráci s komunisty nevidí nic špatného a k Bohumínskému usnesení se vyjadřuje negativně. Prý nebyl u jeho schválení a necítí se povinen se jím řídit.

Jaké poznatky si odnášíte z jednání s hejtmanem Zimolou? Vyhověl nějakým vašim požadavkům?

Zatím s ním proběhla dvě jednání. Navrhl nám vytvoření pracovní skupiny, která by dostávala z krajského úřadu veškeré podklady a mohla se vždy k připravovaným krokům rady vyjádřit. Byli bychom poradním hlasem, který by podle nás stejně nikdo neposlouchal a který by vykonával zbytečnou práci bez jakékoli odezvy. To by nám připomínalo práci opozice. Taková nabídka je pro nás nepřijatelná. O ničem jiném ovšem hejtman Zimola nechce ani slyšet.

Komunistická náměstkyně Zdeňka Lišková z Plzeňského kraje prohlásila v pořadu Máte slovo České televize, že protesty jsou nesmyslné, protože komunistický radní pro školství rozhodně nemá takové pravomoci, aby např. změnil osnovy. Jeho úloha je pouze „manažerská“. V čem spatřujete nebezpečí Vy?

Nám je samozřejmě jasné, že z pozice krajské radní pro školství se nedají měnit osnovy. Radní pro školství ale může navrhovat výměnu ředitelů, kterou zákulisními tahanicemi prosadí. Může také navrhovat nové ředitele. V době, kdy se uvažuje o slučování škol, je krajský radní tím, kdo předkládá právě takovéto návrhy. Dále může omezit finanční podporu některým školám nebo ji úplně zastavit a tím školy de facto zrušit. Na ředitele a učitele má také jakožto zřizovatel nepřímý vliv: psychickým nátlakem v podobě jistých doporučení může tyto osoby tlačit k jistým úpravám při pořádání besed nebo zadávání například seminárních prací. To vše se necelé dva měsíce od voleb v roce 2012 již dělo a nadále děje. A rozhodně existuje spojitost mezi snahou rušit víceletá gymnázia, která jsou v našem státě baštou vzdělanosti, a výrokem právě paní Liškové, že v našem státě máme příliš mnoho inteligence.

A s paní Baborovou jste osobně mluvil? Nechcete ji skutečně nejprve nechat pracovat, jak sama požaduje?

S paní Baborovou jsem osobně nemluvil. Již více tři měsíce byla na neschopence v domácím léčení a koncem ledna rezignovala. Argumentace našeho hejtmana, abychom nechali komunisty pracovat a dali jim tak šanci k sebediskreditaci se mi nezdá správná.

To říkají i mnozí komentátoři. Za 20 let od revoluce se prý komunisté neprofilují jinak než jako protestní strana, která nic nedělá, nic nezkazí a takovým způsobem lehce sbírá hlasy voličů...

Nevím, proč bychom měli dávat šanci k diskreditaci straně, která tady 41 let totalitně vládla a své jméno si pošpinila na staletí dopředu. Nepředpokládám, že by v sousedním Německu bylo možné, aby v zemských sněmech 23 let po druhé světové válce zasedali zástupci NSDAP.

Co říkáte na výroky náměstka hejtmana pro oblast školství Karlovarského kraje Václava Sloupa, podle něhož by se hranice „měli hlídat stejně jako před rokem 1989 a studenti by neměli psát referáty o době, kterou nezažili“?

Výroky pana Sloupa, politruka pohraniční stráže, který nařizoval střílení do lidí, jež chtěli opustit ČSSR, jsou přesnou ukázkou toho, že se politika KSČM nijak nezměnila. Předseda této strany považuje všechny protestující za fašisty. Jedna zastupitelka za KSČM se stydí za to, že žije v Třeboni, místě původu protestů, a takto bych mohl pokračovat dále. Všechny tyto výroky ukazují, že komunistům jde jen o moc. Nadále zastávají marxismus a leninismus a znovu by chtěli nastolit diktaturu dělnického proletariátu. Lidé by si konečně měli uvědomit, že spása demokracie rozhodně neleží v rukou totalitní strany.

Co na vaši angažovanost říkají spolužáci? Podporují vás nebo máte odpůrce?

S mými spolužáky na škole to je asi jako všude jindy. Jsou tací, co mě podporují velmi silně a sami se podílejí na řízení kroků naší iniciativy, a pak jsou tací, kteří se do ničeho nehrnou, ale názorově s námi souhlasí a účastní se většiny akcí. Následně je tu většina, které je daný problém ukradený. Občas někdo z nich na shromáždění zavítá. A konečně je tu i pár takových, kteří s touto aktivitou nesouhlasí. Samozřejmě se objevují i negativní ohlasy zvenčí, stejně tak jako podpůrné odezvy. Myslím, že tohle k takovýmto iniciativám ve státě, kde lidé na nic podobného nejsou zvyklí, prostě patří.

A Vy jste zvyklý? Vždycky jste se zajímal o politiku, o občanský aktivismus?

Politika byla od mých zhruba 13 let zájmem, který jsem sledoval. Myslím, že by občané měli vědět, kdo a jak rozhoduje o jejich budoucnosti a fungování nejen jejich státu. Občanská aktivita je něco, co podle mého názoru náš stát postrádá. Politici si zvykli, že stačí za lidmi přijít se sliby jednou za čtyři roky před volbami. Měli by si ovšem zvykat, že naše generace si je vědoma toho, že petice, demonstrace a vyjadřování vlastního názoru k demokracii zkrátka patří. Byl bych velice rád, kdyby do politiky chodili lidé, kteří mají v sobě vysoko nastavené morální hodnoty a záleží jim především na tom, co ve své funkci vykonají pro druhé. Věřím, že takoví lidé v naší politice nyní jsou a jsem přesvědčený, že jich bude nadále přibývat.