Život

Ekonomie dobra a zla

Foto (Ausschnitt): Perper tui, CC BY-SA 3.0
Foto (výřez): Perper tui, CC BY-SA 3.0
Cítí se dobře před velkým obecenstvem: Tomáš Sedláček. Foto (výřez): Perper tui, CC BY-SA 3.0

Tomáš Sedláček ovládá pódium v berlínském Domě kultur světa (Haus der Kulturen der Welt). Spolu s Lukášem Hejlíkem a Alanem Novotným z divadelní skupiny Listování předvádí svůj bestseller Ekonomie dobra a zla – jako 3rozměrnou prezentaci, „jako by byla proběhla ve středověku“. Takto si člověk zrovna vysokoškolského učitele nepředstavuje. Nebo vedoucího ekonoma největší české banky, který byl již na začátku svých 20 ekonomickým poradcem bývalého prezidenta Václava Havla.

Sedláček, který je už svou velikostí těla a nezkrotným účesem nápadným výjevem, se cítí před velkým obecenstvem dobře. Scénickému čtení propůjčuje dodatečný vtip, když si dobírá oba dva herce, dělá legraci z marihuany a když označuje svůj knižní hit jako „polovědecký“.

Funguje ještě vůbec náš hospodářský systém?

Je pravda, že se Ekonomie dobra a zla zrovna nečte jako běžná vědecká kniha. Věty a kapitoly jsou krátké, povědomí čtenáře o ekonomických otázkách není podmínkou. Naopak: Sedláček začíná v pravém slova smyslu zcela od začátku, aby vysvětlil logiku ekonomického myšlení a fungování trhu, respektive jak by měl teoreticky fungovat. Protože, jak popisuje Sedláček v Berlíně motivaci pro napsání své knihy, „nejhorší není to, že už nerozumíme, jak náš systém funguje, ale že ani nevíme, zda ještě vůbec funguje.“

Sedláčkova výchozí teze je, a na to se zaměřuje název knihy, že je krize systému zakořeněná v postoji ekonomických expertů, kteří se na ekonomiku dívají jako na disciplínu bez morálky, jako společenský princip, který je zredukovaný jen na matematiku a vzorečky. Ve své knize sleduje Sedláček právě protichůdnou argumentaci: Zaprvé ukazuje, že ekonomické myšlení existuje stejně dlouho jako lidská civilizace a proto je součástí lidské kultury – a ne výplodem matematických závěrů. Zadruhé se domnívá, že ekonomické myšlení stále ovlivňovala otázka dobra a zla – a že podle toho se může a musí ekonomie považovat jako všechny společenské a sociální vědy za normativní. Sedláček se zasazuje o to, aby se ekonomie podle vzoru jejich myslitelů znovu spojovala s hodnotami. Ať už u Gilgameše, v Bibli nebo u Adama Smitha, často označovaného za otce moderní ekonomie: Chápe-li člověk Sedláčka, zakládali lidé v minulosti hospodářské principy pokaždé na tom, co se jim zdálo dobré z morální perspektivy.

Usilování o růst se už neřídí žádnými smysluplnými důvody

© Nakladatelství 65. polePodle Sedláčka se nachází myšlenka pokroku, který dnes známe především jako honbu za ekonomickým růstem, například poprvé ve Starém testamentu jako „dobrý princip“. „V dřívějším myšlení naopak Sedláček nenachází žádný náznak o tom, že by se byl vývoj mezilidského soužití, který charakterizuje pachtění za stále „větším množstvím“, považoval za něco dobrého.“ V různých dobách historie se bral princip zachování – respektive šetrnosti – za lepší oproti růstu.

Obzvláště trefný příklad zakotvení moderních ekonomických myšlenek v historii lidstva nalézá Sedláček v knize Genesis ve Starém testamentu: Josef vykládá sen faraóna o sedmi tlustých a sedmi vyzáblých kravách tak, že člověk měl v dobrých časech šetřit na ty špatné. Tisíce let později prohlásil ekonom John Maynard Keynes to samé. Problému moderní nauky o ekonomii se Sedláček věnuje v druhé části knihy: Usilování o ekonomický růst se podle něj stalo abstraktním cílem ekonomie, který se už jen následuje ze své vlastní vůle a ne ze smysluplných důvodů.


Jenže: Podle čeho se mají ekonomové řídit, aby rozhodli, na jakých kritériích by se měla organizace hospodářství zakládat? K tomu Sedláček pokládá otázku, na níž jsou postavené všechny podstaty teorií politologie a filosofie: „Je člověk dobrý nebo špatný?“ V politologii z této otázky vyplývá hned následující: „Kolik státu potřebuje společnost?“ Jestliže je člověk ve svém takzvaném přirozeném stavu, jak se domnívá Thomas Hobbes, sobecký a špatný, potřebuje silný stát – Hobbes ho nazývá leviathem -, který organizuje společenský život, ale který také omezuje svobody jednotlivce. Méně regulí je zapotřebí, když platí opačná teze Johna Lockeho: že k sociální interakci, jejímž cílem je spravedlivé dělení majetku, dochází již v přirozeném stavu.

Sedláčkovy sympatie se zřejmě nepřiklánějí k Hobbesově variantě, která v důsledku vede k diktatuře a autokracii. Jeho prezentace zároveň působivě představuje, nakolik radikálně-ekonomický princip Laissez-faire (ekonomika se přenechá sama sobě, aniž by do ní jakkoli zasahoval stát) ztroskotal, že už jen hrstka ekonomů dokáže – zdali vůbec - prokouknout způsob fungování trhu.

Kreativní vstup pro vědu o ekonomii

Jenže Sedláček nepředkládá žádný alternativní návod. A v tom nejspíš tkví slabost jinak velmi pozoruhodné knihy: Autor pokládá důležité otázky, které otevírají stále více elitářsky působící vědu příbuzným disciplínám. Vývoj ekonomického myšlení od Eposu o Gilgamešovi až po matematičnost ekonomiky v moderní době popisuje Sedláček výstižně a čtivě, jak jen to kulturní historik dokáže. Jenže Sedláček nenabízí žádné konkrétní alternativní koncepty ke stávajícímu systému. Jeho kniha je spíše kreativním vstupem pro vědecké disciplíny a napínavě čtivým informačním zdrojem pro široké obecenstvo, méně však plánem pro budoucnost ekonomie. To však právě dělá z knihy, jinak než tvrdí skromné Sedláčkovo hodnocení, zcela vědecké dílo.

Tomáš Sedláček: Ekonomie dobra a zla, Nakladatelství 65. pole, 2012 (2. rozšířené vydání), brožovaná, 368 stran

překlad: Jan Kout

Copyright: Goethe-Institut Praha
únor 2013

    Témata jádu

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Rychleji, výš, dál
    Vyhrát. Zlepšovat se. Překonat lenocha v sobě. Prohrát. Vzdát to. Ztroskotat. Proč vlastně sportovat? Ve zdravém těle zdravý duch? Jasně, to přece chceme všichni. Několik příspěvků na téma sport. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...