Šikovné ruce
Sestry Vargovy slaví úspěchy jako houslistky i jako hráčky stolního hokeje.
Jedna hraje na housle, druhá na příčnou flétnu. 22tiletá Marie je spíše extrovertní a dokáže bavit celou společnost, 20leté Anežce nedělá problém strávit páteční večer s knihou. Jsou sestry. Nespojuje je však jen hudba, která se odráží v jejich studiu, práci i volném čase. Společný mají i netradiční zájem. Patří totiž mezi nejúspěšnější hráčky stolního hokeje. A to nejen v České republice. Kvůli svému „hokejovému“ koníčku ale dívky hudbu rozhodně nezanedbávají. Obě zároveň patří i mezi nejnadějnější mladé české hudebnice, pravidelně vyhrávají mezinárodní soutěže.
Marie s Anežkou kvůli mistrovství Evropy 2012 v Rize nijak zvlášť netrénovaly. Anežka studuje první ročník brněnské JAMU, Marie odcestovala na hudební univerzitu do Vídně. Na plastikové hřiště s figurkami šesti útočníků, čtyř obránců a dvou brankářů jim proto nezbývalo moc času. Na mezinárodní turnaj jely spontánně. Chtěly hlavně strávit čas s kamarády a vidět hlavní město Lotyšska.
„Pro cestu do Rigy na svoje třetí mistrovství Evropy jsem se rozhodla ze dne na den. Stolní hokej hraju sice sedm let, poslední dva roky kvůli škole spíš jen pro zábavu, nic nedriluju. Ani jsem nepočítala s tím, že bych si nějakou medaili přivezla,“ líčí Marie, která přitom patřila mezi favoritky. Šestkrát se stala mistryní České republiky, na mistrovství světa v Moskvě v roce 2006 byla čtvrtá, stala se dokonce i mistryní Evropy „To bylo v roce 2006 velké překvapení, nikdo to nečekal. Včetně mě,“ říká.
Tady jsme, světe!
Do Rigy sestry odcestovaly s přibližně patnáctičlennou českou reprezentací. „Základní kolo se mi povedlo nejlépe v životě, v prvním zápase play-off jsem pak narazila na Anežku. To bylo hodně nepříjemné, drsné. Vždycky totiž hrajeme vyrovnané zápasy, ale teď se mi proti ní extrémně dařilo,“ vypráví Marie. Anežku ale vyřazení vlastní sestrou netrápilo. „Play-off považuji za svůj největší hokejový úspěch. A nehrajeme vyrovnané zápasy. Maruška je lepší,“ směje se. Marii v cestě za druhým vytouženým titulem mistryně Evropy 2012 zastavilo až semifinále, které sehrála s pozdější vítězkou, Ruskou Victorií Larichevou. „Bylo to drama. Victoria sice neměla dobrý útok, její obrana však byla excelentní. Jsem spíše ofenzivní hráč, nedařilo se mi dát gól a podlehla jsem jí nakonec 4:1,“ popisuje Marie.
Česká výprava se nakonec neradovala jen z bronzu Marie, ale i ze stříbra ze soutěže ženských týmů. „Do Rigy přijely desítky mužů, ale jen dvacet žen. Je to spíš mužský sport, dívky na turnajích jsou většinou jen doprovázející přítelkyně. Samozřejmě, že jsme poutaly pozornost,“ usmívá se Marie. Anežka se pokusila najít spojitost mezi příčnou flétnou a stolním hokejem. „Hokej je hra. Vyžaduje soustředění, postřeh, smysl pro detail. S flétnou je to podobné. Obojí vyžaduje šikovné ruce. Hokejovou akci i skladbu pro flétnu je třeba dotáhnout do nějaké jemné nuance,“ přemýšlí.
Ke stolnímu hokeji se před lety dostaly tyto dvě sestry přes svého bratra, který v jihočeském krajském městě založil stále fungující klub BSE České Budějovice. „Je to netradiční sport, málo známý a medializovaný. Nejvíc populární je v severských zemích, hlavně v Rusku. Tam mají hráči a hráčky nejlepší podmínky,“ popisuje Marie. Přesto by mohla jet spolu s Anežkou na Mistrovství světa 2013 do Norska. Možná ale dají přednost svým školním povinnostem.
