Život

Svátek se dvěma G

Foto: © Matthias MischoFoto: RIA Novosti archive / Boris Babanov, CC BY-SA 3.0
Osobně vděční: Nápis na Berlínské zdi z roku 1990, Foto: RIA Novosti archive / Boris Babanov, CC BY-SA 3.0

Když se spolu sejde Hans Genscher a Michail Sergejevič Gorbačov, mají si co říct. Tím spíše před publikem, které jim obzvláště visí na rtech, protože je osobně vděčné. Jedno odpoledne v Lipsku ve znamení soudobé historie.

2000 kilometrů leží mezi Bonnem a Moskvou, ale v politických rozměrech jsou to světy, které dělily Sovětský svaz a Spolkovou republiku Německo, dokud se poprvé 21. července 1986 v Kremlu nesešli dva nadějní a odvážní muži: „Pokud tento muž udělá vše, co dnes řekl, pak máme poprvé šanci dosáhnout v německé otázce toho, co chceme: sjednocení naší země,“ pronesl jeden z nich o tom druhé po dané schůzce.

Hans-Dietrich Genscher a Michail Gorbačov: Zatímco se před 27 lety seznámili ve svých oficiálních politických funkcích, Genscher jako ministr zahraničních věcí, Gorbačov jako státní šéf Sovětského svazu, vylézají teď na pódium jako dva viditelně zestárlí muži – jako opravdoví přátelé. Jejich veřejné setkání probíhá v lipském Kostele sv. Petra ku příležitosti představení Gorbačovovy biografie Vše ve správný čas. Můj život (Alles zu seiner Zeit. Mein Leben) . Více než 1500 diváků a nejspíš i oba dva představitelé jsou si zajedno, že se takovéto setkání nebude zas tak často opakovat: „Je to velmi dojemná chvíle, především tady v Lipsku,“ popisuje moderátor Theo Sommer, dokud jeho slova nezaniknout v potlesku.

Především tady v Lipsku. Na dějišti pondělních demonstrací podzimu roku 1989. Na místě, na kterém lidé u politických vyjednávacích stolů opatrně vyjádřili a pak impozantně energetickým a pokojným způsobem zdokumentovali přání po jistém obratu. Vroucí potlesk opětuje Gorbačov tím, že vyzdvihne výkon stovek tisíc tehdy demonstrujících občanů NDR: „Právě zde v tomto městě padla slova: ‚Jsme jedním národem‘ – a ta pak zaznívala všude možně. Bez rozhodující role lidí bychom byli nemohli tuto otázku nikdy vyřešit.“ Jistě nejeden z těchto lidí nyní stojí taky s lehce lesknoucíma očima v Kostele sv. Petra.

Foto: © Matthias Mischo
Tlačenice na vystoupení Genschera a Gorbačova byla obrovská. Foto: © Matthias Mischo

Zástupy lidí jako tenkrát v Praze

Ještě odpoledne stejného dne odřekl bývalý generální sekretář Komunistické strany SSSR dva rozhovory na lipském knižním trhu kvůli únavě. Rozhovor v Kostele sv. Petra tím pádem nabízí jedinou možnost slyšet a vidět ruského státníka naživo. Dozajista to může být důvod pro to, proč se již dvě hodiny před začátkem akce tvořily před vstupem do kostele fronty. Téměř jako v září 1989 před západoněmeckým velvyslanectvím v Praze – jen s existenciálním rozdílem v tom, že se ve tvářích už neodráží skličující napětí ohledně vycestování z NDR, ale radost ze společného vzpomínání na provedený převrat.

„Dnes se dá říct, že to proběhlo dobře, ale předtím jsme si dělali starosti, jak se to všechno vyřeší,“ zdůrazňuje Gorbačov s pohledem na reformy v SSSR, revoltu a změny, které probíhaly všude. Pak připojí otázku, kterou si už tenkrát pokládal: „Jak může zůstat Německo stranou?“ Tato tolik důležitá německá otázka ovšem nebyla v roce 1986 při prvním setkání vůbec žádným předmětem jednání. Oba dva se nejdřív oťukávali verbálně a politicky, hovořili o mezinárodní dohodě v Helsinkách nebo o vybudování „evropského domu“, o němž tehdejší západoněmecký ministr zahraničí často hovořil.

Foto (výřez): RIA Novosti archive, image #359290 / Yuryi Abramochkin / CC-BY-SA 3.0
Michail Gorbačov v roce 1986. Foto (výřez): RIA Novosti archive, image #359290 / Yuryi Abramochkin / CC BY 3.0 de

Klíč ležel v Moskvě

Kvůli tomuto útvaru Gorbačov uvolnil několik kamenů a zároveň otevřel dveře sjednocenému Německu. „Někdo jednou řekl, že klíč k nim leží v Moskvě,“ říká 82letý Rus. Genscher mu „vyhotovení tohoto klíče“ nezapomněl. Především proto, že v době převratu nedošlo k násilnému potlačení povstáních sovětskými tanky jako 17.června 1953 v NDR nebo v noci z 20. na 21. srpna 1968 v Československu.

Hlouběji zabřednout do problémů během procesu německého znovusjednocení ovšem oba dva nechtějí. Pokaždé když Theo Sommer na chvilku vymění svou roli uvolněného impulzátora za kriticky-distancovaného novináře, vytvoří se kolem Genschera a především Gorbačova rétoricko-úsměvná obranná zeď: Na otázku, zda existovaly v Kremlu hlasy, které se vyslovily pro nasazení sovětských tanků [na podzim 1989 se nacházelo na německé půdě 300.000 sovětských vojáků. Pozn. autora] proti východoněmeckým pondělním demonstracím, proto Gorbačov odpoví jen: „Hodně se diskutovalo. Ale když chce teď člověk rýčem vyhrabat tajemství, měl by s ním raději zasadit strom. Můžeme být přece všichni na to hrdí!“

A ano, hrdí jsou o toto dojímavé odpoledne 15. března 2013, který má pro návštěvníky význam ojedinělého svátku, všichni. Oslavují sami sebe, své město a především oba dva velké muže s G. Gorbačov a Genscher se zvednou, s úsměvem si potřesou rukama a na rozloučenou zamávají. To, že jsou oba dva oslavováni za jejich politické výkony a životní dílo, je zcela přiměřené. Jenže i při vší té nostalgii a blízkosti obou dvou nesmí člověk zapomenout na v současnosti obavy vyvolávající německo-ruské vztahy.

Matthias Mischo
překlad: Jan Kout

Copyright: Goethe-Institut Praha
duben 2013

    Témata jádu

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Rychleji, výš, dál
    Vyhrát. Zlepšovat se. Překonat lenocha v sobě. Prohrát. Vzdát to. Ztroskotat. Proč vlastně sportovat? Ve zdravém těle zdravý duch? Jasně, to přece chceme všichni. Několik příspěvků na téma sport. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Smát se všemu navzdory...
    ... to by mohla být jedna z definic humoru. Ale čemu se jeden směje, to je pro jiného trapné nebo třeba i nudné. Důležitou roli hrají v tomto ohledu i kulturní rozdíly. více...

    Má dáti | dal
    Peníze se pro mnoho lidí stávají hodnotou samy o sobě. Jsou peníze dobré či špatné? A kdo o tom rozhoduje? více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...