Život

Proces, nebo castingová show?

Foto: linksfraktion, CC BY 2.0

Zpravodajství o procesu s NSU je nevkusné

Foto: linksfraktion, CC BY 2.0
Před zahájením soudního přelíčení kritizovali demonstranti v Mnichově především roli Spolkového úřadu na ochranu ústavy během vyšetřování série vražd NSU. Foto (výřez): linksfraktion, CC BY 2.0

13 let poté, co pravicově extremistická teroristická organizace Národně socialistické podzemí (Nationalsozialistischer Untergrund, NSU) spáchala první z deseti vražd, stanula jediná přeživší z tria pachatelů před mnichovským soudem. Státní zástupci a soudci inscenují „demonstrační“ proces, který zametá pod koberec důležité aspekty zpracování tohoto případu. Skandálnější ovšem je, že média jim jdou přitom na ruku.

O Beate Zschäpe víme leccos. To, že ji bývalí sousedé označují za přátelskou a dřívější sociální pracovník za plachou. To, že si na zahájení procesu zvolila model, který i seriózní deník, jako je Süddeutsche Zeitung, obskurně označil za „senzační“. Zdá se, jako by někteří novináři zapomněli, že proces není castingovou show, v níž Německo hledá svého nejlépe oblečeného neonacistu. Podobně bulvární zpravodajství není vhodné ani vůči obětem zločinů Národně socialistického podzemí ani neplní roli, které by se měl kritický žurnalizmus ve společnosti ujmout.

Beate Zschäpe je zločincem těžkého kalibru. Stanula před soudem, protože se z ideologického přesvědčení podílela na deseti vraždách a několika bombových útocích – spolu s neonacisty Uwem Mundlosem a Uwem Böhnhardtem, kteří spáchali sebevraždu dřív, než se jim policie po mnoha nerušených letech v podzemí konečně dostala na stopu. Skutečnost, že Beate Zschäpe – i za enormní pozornosti ze strany veřejnosti – bude nyní hnána k zodpovědnosti a na konci procesu, jak lze doufat, bude odsouzena na doživotí, je důležitá. A je to zároveň to nejmenší, co spolužalobci mohou od německého právního státu očekávat.

Vyšetřování provázejí pochybení a trapnost

Ovšem pozornost médií, kterou upírají na hlavní obžalovanou tohoto procesu, je nebezpečná. Nelze připustit, aby se odsouzením Beate Zschäpe případ Národně socialistického podzemí odložil ad acta a my se tvářili, že tím byla pravicovému terorizmu v Německu učiněna přítrž.

Foto: André Karwath, CC BY-SA 2.5
Beate Zschäpe zapálila tajný byt teroritické buňky ve Cvikově poté, co Böhnhardt a Mundlos v listopadu 2011 spáchali sebevraždu. Foto (výřez): André Karwath, CC BY-SA 2.5

Vyšetřování série vražd spáchaných NSU bylo, stejně jako začátek procesu, provázeno tolika pochybeními státních úřadů, až zůstává rozum stát, a člověk se neubrání pocitu studu. Hlavní roli v těchto trapnostech sehrál Spolkový úřad na ochranu ústavy. Německá tajná služba má za úkol chránit „zevnitř“ společnost před terorizmem. Od 11. září 2001 se však přitom na sledování pravicově extremistických uskupení prakticky nezaměřuje.

Národně socialistickému podzemí a jeho napomahačům se proto podařilo zmizet, aniž by se vraždy devíti drobných podnikatelů s tureckými, resp. řeckými kořeny dávaly s tímto hnutím jakkoliv do souvislosti, a to i přes kontroverzní praxi Spolkového úřadu na ochranu ústavy, kdy je i schopný spolupracovat v pravicově extremistickém prostředí s informátory. Vzhledem ke zdlouhavému vyšetřování série vražd spáchaných NSU je proto čirým výsměchem, když se šéf Spolkového úřadu na ochranu ústavy Hans-Georg Maaßen nechá 13 let po zavraždění první oběti NSU slyšet, že je přesvědčen o tom, „že bychom se bez konfidentů k jádru těchto buněk nedostali.“

Úřadu je velmi po chuti, že se zájem médií při procesu upírá zvláště k hlavní „protagonistce“ Beate Zschäpe. Hraje to do karet Německé tajné službě, která má v oblibě teorii o radikálních pachatelích jako jednotlivcích, proti nimž stát nic nezmůže. Zároveň se také odvádí pozornost od selhání byrokracie v konkrétním případu.

Foto: Bundeskriminalamt
Údajní členové teroristické buňky NSU na pátrací fotografii Spolkového kriminálního úřadu.

Odpovědnost nese i stát

Beate Zschäpe nese coby jediná přeživší hlavní vinu za zločiny Národně socialistického podzemí. Zodpovídat se však musí i stát, kvůli jehož nedbalosti se této teroristické buňce podařilo vraždit celých šest let po celém Německu.

Několik politiků, také spolková kancléřka a spolkový prezident, se pozůstalým obětí za zločiny NSU omluvili. Pokud nemá zůstat jen u tohoto rétorického cvičení, musí politici z neslavného případu vyvodit důsledky. V první řadě by se mělo přiznat, že stát nebezpečí pravicového terorizmu mnoho let podceňoval.

Fakticky je úkolem médií připomínat politikům jejich odpovědnost. Působit na nízké pudy, vyvolávat senzacechtivost je naproti tomu nevkusné. Žurnalizmus, kterému jde o sledovanost, je na úkor obětí.

překlad: Martina Fejfarová

Copyright: Goethe-Institut Praha
květen 2013

    NSU – Chronologie

    Od září 2000 do dubna 2006 bylo po celém Německu zavražděno devět obchodníků s migračním pozadím. K tomu patří bombový útok (nálož byla naplněná hřebíky) v Kolíně nad Rýnem, při němž bylo zraněno 22 lidí, mezi nimi mnoho přistěhovalců. Policie dlouhou dobu neviděla mezi jednotlivými činy žádnou souvislost. Teprve v roce 2005 se začala zvláštní vyšetřovací skupina s cynickým názvem Soko Bosporus (Zvláštní komise Bospor) poprvé zabývat podezřením, zda nemůže jít o stejného pachatele či o identickou skupinu pachatelů. Vyšetřovací skupina se soustředila na nejrůznější motivy – ale ne na pravicově extremistický. Ačkoli se Národně socialistické podzemí v roce 2007 přiznalo na DVD ke své 10. vraždě, jejíž obětí byla policistka, vyšetřovatelé tuto skupinu ani poté nezačali s předešlými vraždami dávat do souvislostí. V roce 2009 se Soko Bosporus bez jakéhokoli postupu ve vyšetřování rozpuští. Jak fatálně bylo nebezpečí pravicového terorizmu podceněno, ukazuje článek týdeníku Der Spiegel z roku 2011, v němž se autoři domnívají, že za činy stojí „mocná koalice Turků, kteří se hlásí k pravicovému nacionalizmu, turecké tajné služby a gangsterů“. O půlroku později, v listopadu 2011, se Uwe Mundlos a Uwe Böhnhardt po přepadení banky sami zastřelí. O čtyři dny později se jejich společnice Beate Zschäpe vydává policii.

    Témata jádu

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Rychleji, výš, dál
    Vyhrát. Zlepšovat se. Překonat lenocha v sobě. Prohrát. Vzdát to. Ztroskotat. Proč vlastně sportovat? Ve zdravém těle zdravý duch? Jasně, to přece chceme všichni. Několik příspěvků na téma sport. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Smát se všemu navzdory...
    ... to by mohla být jedna z definic humoru. Ale čemu se jeden směje, to je pro jiného trapné nebo třeba i nudné. Důležitou roli hrají v tomto ohledu i kulturní rozdíly. více...

    Má dáti | dal
    Peníze se pro mnoho lidí stávají hodnotou samy o sobě. Jsou peníze dobré či špatné? A kdo o tom rozhoduje? více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...