Češi čechrují!
Češi čechrují*! Ačkoli to etymologicky není nijak doložitelné, lze se dost dobře domnívat, že německý výraz „tschechern“ (v Rakousku používaný jako výraz pro extrémní pití alkoholu) vychází z německého pojmenování pro „Čechy“ - „Tschechen“. O podobnosti těchto dvou výrazů nedávno přemítal jeden můj kamarád, a když se podívám na zdejší pijácké zvyklosti, tak s ním nemůžu než naprosto souhlasit.
Dosud jsem ve svém životě asi nikdy nestrávila tolik večerů a hodin po různých putykách jako tady v Praze, kde je prostě opravdu velké množství originálních lokálů, které člověk zkrátka musí vidět i zevnitř.
Ano, a ani nikdy před tím jsem nezpívala tolik hospodských písniček, jejichž textům bych nerozuměla …. Vlastně to všechno ale dělám jen kvůli své kamarádce, která mi poradila, abych si večerní program v Praze snažila plánovat pokud možno po hospodách. A proč? Protože tam se člověk jazyk naučí úplně nejlépe - a ona mluví z vlastní zkušenosti. ;-) No a tak, jak se řeklo, tak se stalo.
Jazykově člověk v hospodě při jednom či druhém pivu (které je tady pořád ještě levnější než voda) dělá opravdu pokroky. Jen se obávám, že pokud bych si hospodský slovník a gramatiku osvojila natrvalo, tak bych při žádné další zkoušce z češtiny na fakultě už neuspěla. Ale to mě (momentálně) nepálí ani trochu.
Ne nadarmo říká jedno české přísloví: „Kde se pivo vaří, tam se dobře daří.“ A to je pravda, užívat si tady člověk může opravdu dobře.
Rozdílné mentality?
„Kdo nezná své sousedy, má dobrý důvod k tomu, je nemít rád,“ řekl údajně bývalý český velvyslanec v Rakousku Jiří Grůša. Přesně z tohoto důvodu mají hospodské večery ještě jednu výhodu: člověk tak „Čechy“ pozná daleko lépe, a může je tak potom mít i rád.
Jsem zrovna ve fázi, kdy se snažím pochopit českou mentalitu. A není to vždy úplně jednoduché. Češi (abychom si trochu zapaušalizovali) na mě dělají dojem, že mají velký smysl pro hodně speciální druh humoru, který člověk pochopí až časem. Jsou velmi společenští, především mezi svými kamarády, ale k cizím lidem tolik otevření už nejsou, což jsem nepředpokládala. Navíc jsou sebeironičtí, sebekritičtí a obvykle dobře naladění a prožívají věci tak, jak přicházejí. Ve srovnání s Rakušany tedy žádný velký rozdíl. Historie tedy přeci jen určité stopy zanechala (jak jsem už jednou psala). Je to skutečně trochu jako dívat se do zrcadla a znovuobjevovat svou vlastní „duši“.
* I čeština zná výraz čechrovat, což znamená pít hodně piva. Pozn. překl.
 Magdin blog #4Neonáckové a karnevalové postavy |
Magdin blog #6 Špatná němčina  |
