Život

„Na dálku je to ještě drásavější, než být přímo ve víru dění“

Foto: © Khrystyna & Mykola Maksymenko

Rozhovor s mladým ukrajinským párem žijícím v Německu

Foto: © Khrystyna & Mykola Maksymenko
Foto: © Khrystyna & Mykola Maksymenko

Khrystyna (25) a Mykola Maksymenko (27) se do Německa z Ukrajiny přestěhovali před třemi lety. Jako teenageři se účastnili „Oranžové revoluce“ v roce 2004. Nyní jsou nuceni dramatické události ve své vlasti sledovat na internetu a na demonstrace jezdí do Berlína nebo do Mnichova.

Na Ukrajině Khrystyna pracovala pro rádio a televizi, věnovala se politice a kultuře. Nyní píše pro několik německých a ukrajinských časopisů. Mykola je fyzik na Institutu Maxe Plancka v Drážďanech. Oba patří do nové postsovětské generace, která má už dost korupce, nefunkční ekonomiky a porušování lidských práv. S autorem jádu Navinem Hossainem mluvili o masových demonstracích na Majdanu v centru Kyjeva, o aktivitách v Německu, o ukrajinském pravicovém extremismu a o tom, co jejich generaci motivuje k rebelství.

Jaké to je, sledovat dramatický vývoj událostí na Ukrajině takto z dálky?

Khrystyna: Je to těžké, protože jediné co máme, je zpravodajství. Účastnili jsme se protestních akcí v Berlíně a Mnichově a organizovali jsme několik demonstrací tady v Drážďanech, ale to prostě není totéž.

Mykola: Když v Kyjevě na konci listopadu vypukly protesty, byli jsme úplně paralyzovaní. Vstávali jsme uprostřed noci, jen abychom mohli sledovat, zda Majdan nebyl násilně vyklizen. Sledovat ty události takto z dálky, to je ještě drásavější, než být přímo na místě. Jakmile se staneš součástí nějakého hnutí, tak se věnuješ nějakému konkrétnímu úkolu a neděláš si zdaleka tolik starostí.

To zní, jako kdybyste se protestů na Ukrajině už někdy účastnili…

Khrystyna: V roce 2004 jsem byla během Oranžové revoluce v Kyjevě. V roce 2010 jsem se účastnila studentských protestů proti tehdejšímu novému ministrovi školství Dmytro Tabačnikovi. Podporoval znovuzavedení mechanismů, které v systému vzdělávání otevíraly prostor pro korupci.

Mykola: Já jsem byl v roce 2004 členem civilního hnutí mládeže Pora! Naším cílem bylo vysvětlovat lidem, že se vláda chystá falšovat volby. Po celé zemi jsme organizovali osvětové kampaně a protesty. Šlo o nenásilné aktivity, přesto se vláda pokusila několik aktivistů obžalovat. Ale i tak byla tehdejší atmosféra výrazně klidnější, než je nyní.

Oranžová revoluce byla před deseti lety. Tehdy jste museli být ještě hodně mladí. Co vás a vaši generaci motivuje k tomu vyjít do ulic a protestovat?

Mykola: My jsme už postsovětská generace. Sovětské ctnosti, jako byly poslušnost před vrchností a smířenost se situací, my už nesdílíme. My jsme silní, vzdělaní a máme motivaci naši zemi změnit. Nechceme přihlížet tomu, jak nám zkorumpovaní politici kradou naši budoucnost.

Khrystyna: V roce 1991 naše země získala nezávislost. Ale žádná reforma politického systému dosud neproběhla. Každý přitom ví, že jsou nutné úplně fundamentální reformy, ale politiky to nezajímá, protože oni využívají skuliny v systému, aby si odkláněli miliardy, jako to dělal Viktor Janukovyč. Nebo se podívej na systém vzdělávání. Pokud studuješ obor, který je příslibem úspěšné kariéry, tak musíš neustále uplácet profesory, aby ti dávali dobré známky. Proto studenti protestují.

Foto: © Khrystyna & Mykola Maksymenko
Khrystyna a Mykola na demonstraci v Drážďanech 28. listopadu 2013. Demonstrace se konala den před summitem ve Vilniusu, na kterém se měla podepsat dohoda o přidružení mezi Evropskou unií a Ukrajinou. Foto: © Khrystyna & Mykola Maksymenko

Co se změnilo, když se v roce 2010 stal Janukovyč prezidentem?

Mykola: Věci se pomalu měnily k horšímu, ale my jsme pořád věřili, že nakonec v dalších volbách Janukovyče dokážeme přehlasovat. Pak ale změnil ústavu a Ukrajinu změnil v prezidentskou republiku. Do té doby jsme měli parlamentní republiku, v níž měl prezident spíš jen reprezentativní funkci. Janukovyč se tak chopil moci, kterou nezískal na základě voleb. I média přišla o část své nezávislosti. Pro mě přišla poslední kapka ve chvíli, kdy jeden chlapík začal vyrábět trička s potisky proti Janukovyčovi, a brzy na to byla jeho firma zlikvidována.

Khrystyna: My na západě Ukrajiny jsme se mohli pohodlně izolovat. Tam Janukovyčova strana nemá takový velký vliv. Jako novinářka jsem v Lemberku cenzuru nepociťovala. Prezidenta i jeho stranu jsme mohli otevřeně kritizovat.

Mykola: Před parlamentními volbami v roce 2012 vládní strana prosadila nové volební zákony a v parlamentu začala intenzivně podvádět. Například jeden poslanec hlasoval celkem za pět jmen. Bylo čím dál jasnější, že žádné svobodné volby už nebudou. Pozorovatelé nezávislých organizací byli pak během voleb vyháněni z volebních místností. A nakonec se do uren vhazovaly falšované volební lístky.

Khrystyna: Během posledních tří let zemi de facto vyloupila banda zločinců. Hospodářství je strašlivě neefektivní. Není přeci možné, aby sanace sovětského stadionu stála víc peněz než stavba nové Allianz Areny v Mnichově. Korupce si zde ukusuje z koláče po velkých soustech.

Zmínili jste, že jste byli i na demonstracích v Německu…

Mykola: Vloni všichni čekali na podpis asociační dohody s EU. Když premiér prohlásil, že je dohoda pozastavena, tak se několik našich přátel připojilo k protestům v Lemberku a Kyjevě. Taky jsme něco chtěli udělat a Khrystyna pak napsala zprávu na stránku skupiny „Ukrajinci v Berlíně“ na Facebooku. To vyvolalo první akci v Berlíně, která se konala 24. listopadu. Přišlo asi 200 lidí. Tou dobou bylo v Kyjevě v ulicích už kolem 200.000 lidí.

Zaznamenali jste v Německu na ulicích nějaké reakce?

Khrystyna: Jeden Němec nám říkal, že při dalších volbách můžeme zvolit nového prezidenta, teď ale, že protestovat nemáme. Nechápal, že už žádné svobodné volby nebudou. Jeden Ital se nás zase snažil přesvědčit, že EU má víc negativních než pozitivních stránek. Pro nás je EU ale symbolem základních lidských práv, méně korupce, volného pohybu osob, fungujícího systému zdravotnictví a vzdělávání. Na opačné straně pak stojí klub diktátorů.

Mykola: Na jedné demonstraci v Drážďanech se nás jeden muž snažil přesvědčit, že protesty jsou zbytečné, protože jde stejně jen o peníze. Říkal, že EU žádnou finanční pomoc nenabídla, na rozdíl od Ruska. Tak prý bychom měli držet hubu a krok.

Khrystyna: V Lipsku jsme uspořádali vzpomínkové shromáždění na počest obětí protestů. Byli jsme dost smutní, někteří i plakali. Jedna ruská žena prohlásila, že my Ukrajinci jen kazíme jejich olympijské hry. My si ale myslíme, že Rusko kazí naši demokracii.

Mykola: Moji kamarádi často nechápou, že demonstranti, kteří v Kyjevě bojují s policií, jsou úplně normální lidi jako ty a já, často velmi vzdělaní a ne žádní radikálové. Vypadá to, že v Německu si sotva někdo dovede představit, že by tito lidé mohli být natolik zoufalí, že jsou ochotni pro svobodu riskovat i svůj vlastní život. Když se podíváš do seznamů mrtvých, tak mezi oběťmi najdeš architekty, umělce, spisovatele a lékaře.

Pro zobrazení videa musíte mít nainstalovaný Flashplayer
Video od autora jádu Sabir Agalarov:demonstrace pro Ukrainu v Brně 2. a 5. března 2014

V Německu vyvolává obavy účast pravicových skupin na těchto protestech. Jak velké a vlivné tyto skupiny jsou?

Mykola: Na Majdanu se shromažďují nejrůznější skupiny lidí a pravicová scéna není nijak velká, možná několik stovek lidí. Majdan je v podstatě takové město ve městě – občanská společnost, kterou tvoří nejrůznější skupiny obyvatelstva. „Pravicová uskupení“ se mobilizovala poté, kdy policie začala s brutálními zásahy proti studentům. Jakmile Janukovyč podepsal diktátorské zákony, tak pravičáci začali na policii vrhat Molotovy koktejly, a ostatní je v tom následovali. Byl to akt zoufalství.

Nacionalistická strana Swoboda ve volbách v roce 2012 získala deset procent křesel. Není to důvod k obavám?

Mykola: Swoboda je populistická strana, která si nárokuje ukrajinský patriotismus a tvrdí, že reprezentuje obyčejné lidi. Ve skutečnosti se zdá, že jim jde hlavně o byznys s ukrajinskými komunisty, kteří jsou naopak orientovaní velmi prorusky. Swoboda ve své podstatě nedělá politiku, ale obchody. Zažili jsme to hlavně na západě Ukrajiny, kde tvoří většinu v městských zastupitelstvech. Začínali s nekonečnými diskusemi o národu a jazyku, a přitom byli tajně zamotáni do špinavých korupčních obchodů.

Khrystyna: Řada ruskojazyčných a liberálně smýšlejících lidí na východě Swobodu do parlamentu volila proto, že nevěřili, že by demokratické strany byly proti Janukovyčovi schopny bojovat. Ale ukázalo se, že Swoboda s ním hraje bezpečnou hru. Mnohdy mu pomohli tím, že posilovali napětí s EU. Nevěřím, že by se jim mohlo podařit ten výsledek zopakovat nebo dokonce zlepšit. V Lemberku byli poslanci strany Swoboda nedávno vypískáni a vyhnáni z pódia.

Majdan zvítězil, Janukovyč opustil zemi. Ale s ohledem na přítomnost ruských vojáků na poloostrově Krym zůstává situace extrémně napjatá. Jakou byste si přáli budoucnost pro Ukrajinu?

Khrystyna: Putin nechápe, že lidé na Ukrajině tímto ukazují, že se chtějí přiblížit Evropě. Putinovy plány „nového Sovětského svazu“ zkrachovaly. Ruští politici tvrdí, že chtějí jen chránit Rusy na Krymu před ukrajinskými nacionalisty. To je absurdní!

Mykola: Myslím si, že Ukrajina se může stát vyspělou a úspěšnou členskou zemí Evropské unie. Samozřejmě, že teď máme strach. Válku nikdo nechce. Nemůžeme předpovídat, co se stane zítra.

Míněno bylo prohlášení Ruska z prosince 2013, že odkoupí ukrajinský státní dluh ve výši 15 miliard amerických dolarů. Po převratu v Kyjevě EU prohlásila, že ukrajinskému hospodářství poskytne pomoc ve výši 11 miliard euro. Pozn. red.
Rozhovor vedl Navin Hossain
26.2.2014, 27.2.14 a 3.3.2014 formou videokonference (Göttingen – Drážďany).

překlad: Martina Stejskalová

Copyright: jádu / Goethe-Institut Praha
březen 2014

    Další články k tématu

    Teplo pro Ukrajinu
    Obyčejný kluk z Brna Michal Kislicki, který si říká Kody, se jednoho dne vydal na Ukrajinu a už tam zůstal. Rozhodl se pomáhat lidem na Donbasu, kde je válka.

    „Zůstaneme, dokud nezemřeme“
    Pozoruhodný dokumentární film českého režiséra Jiřího Stejskala Jáma zachycuje boj jedné svérázné ženy s ukrajinským státem.

    Lidé jsou většinou dobří
    Vojtěch Boháč cestuje jen stopem. Delší dobu strávil v Rusku a na Ukrajině, odkud psal reportáže o situaci na Krymu a válce v Donbase.

    Láska je alfa a omega všeho
    Rostislav Strojvus vykonává humanitární pomoc na Ukrajině. Působí jako kněz v Olomouci a sám pochází z Ukrajiny. Rozhovor o životě v zemi, kde se právě válčí.

    „Na dálku je to ještě drásavější, než být přímo ve víru dění“
    Khrystyna (25) a Mykola Maksymenko (27) se do Německa z Ukrajiny přestěhovali v roce 2011. Jako teenageři se účastnili „Oranžové revoluce“ v roce 2004. Deset let poté byli nuceni dramatické události na Euromaidanu sledovat na internetu.

    Lipsko – Lvov a zpět
    Mistrovství Evropy v kopané? To už je minulostí. Věznění bývalé ukrajinské premiérky Julije Tymošenkové? Západními médii do značné míry zapomenuto. Vzpomínka na zemi i lidi v pozadí fotbalového mistrovství Evropy.

    Žádné výjimky!
    „Případ Tymošenková“ a chování západních politiků. Komentář.

    Témata jádu

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Rychleji, výš, dál
    Vyhrát. Zlepšovat se. Překonat lenocha v sobě. Prohrát. Vzdát to. Ztroskotat. Proč vlastně sportovat? Ve zdravém těle zdravý duch? Jasně, to přece chceme všichni. Několik příspěvků na téma sport. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...