Život

Hodina češtiny a něco navíc

Foto: © Maria Sileny

Proč chodí mladí Němci do českého divadla?

Foto: © Maria Sileny
Foto: © Maria Sileny

„Ať už se jedná o Amberg, Regenstauf, Cham nebo Wunsiedel, většina základních a středních škol v Horní Falci nabízí jako volitelný cizí jazyk češtinu. Česky se tam tedy v současnosti učí celkem 568 studentů.

„Čeština mě baví,“ říká třináctiletý Jakob a pochvaluje si výuku v uvolněné atmosféře. Jakob chodí do osmé třídy střední školy v Nabburgu a má radost z toho, že při rodinných výletech do sousední země může pozdravit česky: „Dobrý den!“

Také jeho spolužačky Eva (14) a Marina (13) se učí česky. Dokážou už vyjmenovat názvy všech měsíců v roce a také vyčasovat některá slovesa. Pokud ve svém úsilí vytrvají, získají po ukončení deváté třídy z českého jazyka certifikát. „Bude se to hodit, až budeme později hledat práci,“ tvrdí jedním hlasem obě dívky.

Jedenácti autobusy do divadla

Vchod do plzeňského Divadla Josefa Kajetána Tyla jen stěží dokáže vstřebat dav, který se hrne dovnitř. Stovky žáků postupně naplňují foyer. Dopolední představení je kompletně vyprodáno. Na programu je balet Popelka ruského komponisty Sergeje Prokofjeva. V černém obleku a s pečlivě učesanými vlasy se Jakob usazuje na jedno ze semišových sedadel. Se stejným napětím jako on čekají na začátek představení také Eva a Marina.

Tohle dopoledne je plzeňské divadlo vyhrazeno 450 žákům reálek z Horní Falce. Z jedenácti obcí a měst na severu Bavorska je do Plzně přivezlo celkem jedenáct autobusů. Výlet za kulturou je odměnou za to, že se ve škole rozhodli učit česky.

Brána ke kultuře

Lucie Klárová vyučuje spolu s 23 kolegy češtinu v Horní Falci. Snaží se dětem zprostředkovat řeč sousední země zábavnou formou. Jednou týdně nabízí hodiny češtiny na střední škole v šestitisícovém Nabburgu, městečku ležícímu v malebném údolí řeky Naab. Lucie Klárová se s ostatními pedagogy pravidelně schází, cílem setkání je zlepšovat metodiku výuky českého jazyka. Společně dokonce sestavili pro hornofalcké školáky vlastní výukové materiály. Učebnice češtiny pro třináctileté až patnáctileté žáky totiž v Bavorsku zatím není k dispozici.

Lucie Klárová pochází z Ostravy a je vystudovaná učitelka češtiny a divadelních věd. „Mnoho našich žáků nebylo ještě nikdy v divadle,“ říká. Proto doufá, že výuka češtiny otevře dětem také bránu ke kultuře. „Učí se nový jazyk, který jim umožní navázat kontakty v sousední zemi, kupříkladu přes partnerskou školu v Horšovském Týně. Navíc se mohou zdarma účastnit řady kulturních představení.“ A reakce jsou pozitivní. Její žáci jednohlasně řekli, že z Popelky v plzeňském divadle byli nadšeni.

S češtinou do banky

Foto: © Maria Sileny
Foto: © Maria Sileny

Dubnová návštěva českého divadla byla pro žáky hornofalckých reálek už čtvrtou v pořadí a nikdy by se nekonala bez hlavní organizátorky Jaroslavy Seidlmayerové. A samozřejmě sponzorů. Tentokrát Jaroslava Seidlmayerová přesvědčila bankovní skupinu Volksbanken Raiffeisenbanken. „Máme zájem o učně, kteří mluví německy a česky. V našem regionu pracuje na 8600 Čechů a ti jsou také klienty našich bank,“ říká náměstek ředitele pro oblast Horní Falc Herbert Eder, který si představení Popelky rovněž nenechal ujít.

Výuku češtiny nabízejí tamní školy od roku 2008 a většinou se jedná o volitelný předmět. A není to jen učení jazyka, výuku doplňují i zvláštní programy. Například na obchodní akademii ve Waldmünchen mohou studenti absolvovat dvouletý kurs, v jehož rámci lze získat certifikát asistenta managementu evropských projektů s rozšířenou výukou češtiny. A ve Vohenstraußu, který je od české hranice vzdálen jen osm kilometrů, mají výběrovou třídu s češtinou jakožto povinně volitelným předmětem.

Do Česka blíž než do školy

Učitelka češtiny z Vohenstraußu Renata Burcsaková právě vyvedla své žáky z divadla. Teď stojí na chodníku a vypráví jim krátce o synagoze, která stojí naproti divadlu. Pak se celá třída vydává směrem k plzeňské pěší zóně.

Renata Burcsaková už tři roky vyučuje češtinu žáky sedmých až devátých tříd, většinou tři až čtyři hodiny týdně. „Nabídka je velmi oblíbená,“ říká, zatímco dává pozor, aby svátečně oblečení školáci bezpečně přešli ulici. Celá řada jejích žáků to má z domova k české hranici dokonce blíže než do školy. „Děti většinou zůstávají dlouhodobě ve svém regionu, proto je pro ně čeština tak důležitá,“ vysvětluje Burcsaková. Aby ale mohl být někdo přijat do její speciální třídy, musí mít dobré výsledky.

Tohle kritérium splnila například čtrnáctiletá Anna. Teď se učí česky a výlet do Plzně si náležitě užila. Po představení šla se svými spolužačkami navštívit místní velikonoční trhy a prohlédnout si centrum města. Pokud vytrvá a neodradí ji úskalí české gramatiky a výslovnost některých zapeklitých českých slov, další výlet do Plzně ji čeká zase za rok.

Maria Sileny
překlad: Radim Klekner

Copyright: jádu / Goethe-Institut Praha
duben 2014

    Další články k tématu

    Zaplňuji díru v kultuře
    Pražský kulturolog Petr Mikšíček (36) se věnuje zaniklým sudetoněmeckým obcím v Krušných horách. Zajímá se o ruiny, které vypráví o zapomenuté civilizaci vylidněné krajiny.

    Z obětí v trýznitele
    Fotograf Lukáš Houdek vytvořil sérii pětadvaceti fotografií, které zachycují poválečný odsun Němců a ukazují konkrétní zločiny, kterých se někteří Češi dopouštěli.

    Rozostřená minulost
    Nejenže postavy na rozostřených fotografiích nemají obličeje, ale jejich oděv je také otočen naopak. Dílo Na Johanna musíš zapomenout českého uměleckého fotografa Lukáše Houdka je fotoprojekt o vyhnání sudetských Němců.

    Útěk do Egypta
    Česko-německá skupina se vydala na kolech po trase příběhu románu Útěk do Egypta, jak ho popisuje autor Otfried Preußler. 

    Hodina češtiny a něco navíc
    Proč chodí mladí Němci do českého divadla? Většina základních a středních škol v Horní Falci nabízí jako volitelný cizí jazyk češtinu. Česky se tam v současnosti učí celkem 568 studentů.

    Na cestě za příběhy
    Mladí lidé z Bremerhavenu a Plzně pátrají po významu práva na svobodu pohybu na základě regionální historie nucené práce a vysídlení.

    Témata jádu

    Smíšená čtyřhra | V4

    Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...