Život

Všechno někdy skončí

Zdroj: Regulace intimity (Official trailer) | Terina Voláneček
Můj studijní pobyt v Praze končí, a tak teď píšu svůj poslední příspěvek na tento blog. Pro jeho napsání mě tentokrát inspirovala divadelní hra „Regulace intimity”, což bylo jedno z nejlepších představení, které jsem v Praze viděla. Je to moderní experimentální činohra, kterou uvádějí studenti pražské Divadelní fakulty Akademie múzických umění DAMU. Ve hře všichni postupně hovoří o tom, co mají rádi, z čeho mají strach, čeho litují, za co se stydí a co nenávidí.

Některé kategorie, které se ve hře objevují, jsem převzala s drobnými úpravami. Po deseti měsících v Praze jsem tak zformulovala závěr, který není všeobjímající, ale určitě výstižný.

Miluji… // Ich liebe...
  • Prahu se všemi jejími zákoutími, komunistickými stavbami, naleštěnými turistickými částmi města i zanedbanými sídlišti.
  • nekonečné množství hospod, hlavně těch “typicky českých”, které mají své kouzlo, ačkoli jsou zaplivané a zakouřené.
  • nakládaný hermelín.
  • černé pivo Kozel.
  • skoro každého člověka, kterého jsem poznala.
  • karneval v Doudlebech.
  • samozřejmost, s jakou mě tady moji nejbližší kamarádi přijali mezi sebe. pokrok v jazyce, kterého se mi podařilo dosáhnout.
  • seriál První republika.
  • místo, kde jsem bydlela.
  • pekárnu za rohem, protože tu pečou ten nejlepší čokoládový dort na světě.
  • ulice a parky o víkendu, kdy se Praha vyprázdní, protože “všichni” Češi odjíždějí na víkend na své chaty na venkově.

Mrzí mě… // Es tut mir leid…
  • , že jsem se nenaučila pořádně hrát mariáš.
  • , že jsem v Česku příliš málo cestovala.
  • , že jsem při hře Česko pokaždé pochopila otázky až ve chvíli, kdy ostatní už říkali správnou odpověď.
  • , že jsem častěji nekupovala bezdomovecký časopis Nový prostor.
  • , že jsem si na některé lidi nenašla víc času.
  • , že jsem nakonec přeci jen neochutnala drink Vodníkovo sperma.
  • , že jsem nejela na vodu a nevyzkoušela tak jeden z českých národních sportů.

Divím se… // Ich wundere mich…
  • způsobu, jakým Češi k snídani jedí housky a rohlíky (místo aby si je rozkrojili na půl, tak je prostě namažou navrch máslem a marmeládou).
  • , že se tady řízek jí s bramborovou kaší.
  • , že je pro řadu Češek a Čechů samozřejmostí, že muž platí i za ostatní.
  • , že si všude můžete dát pivo a klobásu, dokonce během Muzejní noci.
  • , že ani ve zkouškovém období se studenti do knihovny moc učit nechodí.

Vytáčí mě… // Es kotzt mich an…
  • , že česká volební účast do Evropského parlamentu byla jen 18,2 procent.
  • , že zde tolik lidí mluví pozitivně o Temelínu.
  • , že kvalita potravin v obchodech podle mého názoru dost pokulhává.
  • , že národ, který má tak skvělé knedlíky, neumí upéct pořádný chleba.
  • , že je v Praze tolik psů.
  • , že jsem často dostávala nálepku “bohatá Rakušanka”.
  • , že je tady zboží v drogérii dvakrát tak drahé než v Rakousku.
  • , že pořád ještě neumím tancovat polku.
  • , že už taky pomalu každou větu začínám „hele”.
  • , že se tu legíny nosí jako kalhoty.
  • , že jsem byla ve Špindlerově mlýně nařčena, že chci ukrást mobil jenom proto, že mluvím s cizím přízvukem.
  • postoj některých Čechů: „je mi to jedno”.
  • , že v metru časomíra ukazuje, před kolika minutami a sekundami mi ujelo metro, ale už ne, za jak dlouho přijede další.
  • , že jsem spoustu věcí nezvládla zrealizovat.
  • že do Prahy budu jezdit už jenom na návštěvy.

Bojím se… // „Ich fürchte“ mich…
  • rozloučení.
  • jaké to asi bude zase žít bez toho všeho. Protože člověk si na spoustu věcí hrozně rychle zvykne.



Magdin blog #7
Praha ve fotografii
Magdalena Schluckhuber
překlad: Martina Stejskalová

Copyright: jádu / Goethe-Institut Praha
červenec 2014

    Magdin Blog o studijním pobytu Erasmus

    Magdalena je rozená Hornorakušanka. Od roku 2008 žije ve Vídni, kde vystudovala novinařinu. V současnosti je v Praze v rámci svého studia bohemistiky a pravidelně píše o svých dojmech ze svého pobytu.

    #1 Becherovka, pivo a to ostatní

    #2 Vítejte v Praze!

    #3 Volební podívaná

    #4 Neonáckové a karnevalové postavy

    #5 Češi čechrují!

    #6 Špatná němčina

    #7 Praha ve fotografii

    #8 Všechno někdy skončí

    Témata jádu

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Rychleji, výš, dál
    Vyhrát. Zlepšovat se. Překonat lenocha v sobě. Prohrát. Vzdát to. Ztroskotat. Proč vlastně sportovat? Ve zdravém těle zdravý duch? Jasně, to přece chceme všichni. Několik příspěvků na téma sport. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...