Život

Všechno někdy skončí

Zdroj: Regulace intimity (Official trailer) | Terina Voláneček
Můj studijní pobyt v Praze končí, a tak teď píšu svůj poslední příspěvek na tento blog. Pro jeho napsání mě tentokrát inspirovala divadelní hra „Regulace intimity”, což bylo jedno z nejlepších představení, které jsem v Praze viděla. Je to moderní experimentální činohra, kterou uvádějí studenti pražské Divadelní fakulty Akademie múzických umění DAMU. Ve hře všichni postupně hovoří o tom, co mají rádi, z čeho mají strach, čeho litují, za co se stydí a co nenávidí.

Některé kategorie, které se ve hře objevují, jsem převzala s drobnými úpravami. Po deseti měsících v Praze jsem tak zformulovala závěr, který není všeobjímající, ale určitě výstižný.

Miluji… // Ich liebe...
  • Prahu se všemi jejími zákoutími, komunistickými stavbami, naleštěnými turistickými částmi města i zanedbanými sídlišti.
  • nekonečné množství hospod, hlavně těch “typicky českých”, které mají své kouzlo, ačkoli jsou zaplivané a zakouřené.
  • nakládaný hermelín.
  • černé pivo Kozel.
  • skoro každého člověka, kterého jsem poznala.
  • karneval v Doudlebech.
  • samozřejmost, s jakou mě tady moji nejbližší kamarádi přijali mezi sebe. pokrok v jazyce, kterého se mi podařilo dosáhnout.
  • seriál První republika.
  • místo, kde jsem bydlela.
  • pekárnu za rohem, protože tu pečou ten nejlepší čokoládový dort na světě.
  • ulice a parky o víkendu, kdy se Praha vyprázdní, protože “všichni” Češi odjíždějí na víkend na své chaty na venkově.

Mrzí mě… // Es tut mir leid…
  • , že jsem se nenaučila pořádně hrát mariáš.
  • , že jsem v Česku příliš málo cestovala.
  • , že jsem při hře Česko pokaždé pochopila otázky až ve chvíli, kdy ostatní už říkali správnou odpověď.
  • , že jsem častěji nekupovala bezdomovecký časopis Nový prostor.
  • , že jsem si na některé lidi nenašla víc času.
  • , že jsem nakonec přeci jen neochutnala drink Vodníkovo sperma.
  • , že jsem nejela na vodu a nevyzkoušela tak jeden z českých národních sportů.

Divím se… // Ich wundere mich…
  • způsobu, jakým Češi k snídani jedí housky a rohlíky (místo aby si je rozkrojili na půl, tak je prostě namažou navrch máslem a marmeládou).
  • , že se tady řízek jí s bramborovou kaší.
  • , že je pro řadu Češek a Čechů samozřejmostí, že muž platí i za ostatní.
  • , že si všude můžete dát pivo a klobásu, dokonce během Muzejní noci.
  • , že ani ve zkouškovém období se studenti do knihovny moc učit nechodí.

Vytáčí mě… // Es kotzt mich an…
  • , že česká volební účast do Evropského parlamentu byla jen 18,2 procent.
  • , že zde tolik lidí mluví pozitivně o Temelínu.
  • , že kvalita potravin v obchodech podle mého názoru dost pokulhává.
  • , že národ, který má tak skvělé knedlíky, neumí upéct pořádný chleba.
  • , že je v Praze tolik psů.
  • , že jsem často dostávala nálepku “bohatá Rakušanka”.
  • , že je tady zboží v drogérii dvakrát tak drahé než v Rakousku.
  • , že pořád ještě neumím tancovat polku.
  • , že už taky pomalu každou větu začínám „hele”.
  • , že se tu legíny nosí jako kalhoty.
  • , že jsem byla ve Špindlerově mlýně nařčena, že chci ukrást mobil jenom proto, že mluvím s cizím přízvukem.
  • postoj některých Čechů: „je mi to jedno”.
  • , že v metru časomíra ukazuje, před kolika minutami a sekundami mi ujelo metro, ale už ne, za jak dlouho přijede další.
  • , že jsem spoustu věcí nezvládla zrealizovat.
  • že do Prahy budu jezdit už jenom na návštěvy.

Bojím se… // „Ich fürchte“ mich…
  • rozloučení.
  • jaké to asi bude zase žít bez toho všeho. Protože člověk si na spoustu věcí hrozně rychle zvykne.



Magdin blog #7
Praha ve fotografii
Magdalena Schluckhuber
překlad: Martina Stejskalová

Copyright: jádu / Goethe-Institut Praha
červenec 2014

    Magdin Blog o studijním pobytu Erasmus

    Magdalena je rozená Hornorakušanka. Od roku 2008 žije ve Vídni, kde vystudovala novinařinu. V současnosti je v Praze v rámci svého studia bohemistiky a pravidelně píše o svých dojmech ze svého pobytu.

    #1 Becherovka, pivo a to ostatní

    #2 Vítejte v Praze!

    #3 Volební podívaná

    #4 Neonáckové a karnevalové postavy

    #5 Češi čechrují!

    #6 Špatná němčina

    #7 Praha ve fotografii

    #8 Všechno někdy skončí

    Témata jádu

    Až po uši
    Hlasy, tóny, zvuky. Příjemné i nepříjemné. Takové, které (pro nás) něco znamenají, a takové, které jsou jen zvukem sami o sobě. Takové, co vycházejí zvenčí, ale samozřejmě i takové, které vydáváme my sami. Ať už to umíme, chceme nebo musíme: natahovat uši se vyplatí. více...

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...